Osm zastřelených vojáků, zřejmě v souvislosti se šikanou, zpochybnilo tvrzení, že ruská armáda už šikanu nezná.
Masová střelba z 25. října v Zabajkalsku, která stála život celkem 8 lidí, ukázala, že oslavy konce šikany v ruské armádě byly předčasné, napsal ruský analytický portál Politcom. Voják Ramil Šamsutdinov postřílel svoje kolegy a dva důstojníky a svůj čin ospravedlnil na sociální sítí Telegram strachem ze znásilnění. Otec vojáka tvrdil, že ke střelbě jeho syna vedla šikana v jednotce. Ministerstvo obrany prohlásilo Šamsutdinovovo vyjádření na sociální síti za „absolutní lež“.
Vyšetřovatelé momentálně prověřují několik variant události. Jednou z nich jsou šikanózní vztahy v jednotce a pronásledování obviněného kvůli jeho národnosti. Vojenská komise na místě nenašla žádné stopy fyzického násilí na obviněném vojákovi a jako důvod střelby uvedla nervové zhroucení z osobních důvodů, které se netýkají armády. Vojákovi hrozí doživotní trest.
Ovšem na kanále Telegramu s názvem Mash se objevila informace, že v jednotce k šikaně docházelo. Šamsutdinovův obhájce se bude snažit o překvalifikování činu na zabití v afektu (za což mu hrozí trest 5 let).
Značná část ruské veřejnosti Šamsutdinova podpořila, dokonce vznikla petice, která žádá, aby byl vojákův čin hodnocen jako sebeobrana. Podle petice existuje šikana v ruské armádě i nadále.
V souvislosti s tímto případem se pak na veřejnost dostaly další informace. Méně známý je případ podivné sebevraždy brance v Kalužské oblasti, kolem kterého se také vznášejí spekulace, že jde o důsledek šikany a ne o sebevraždu.
Jak článek upozorňuje, nové informace o případech šikany v ruské armádě se objevily v kontextu prohlášení ruského ministra obrany Sergeje Šojgu, který v září řekl, že problém šikany se z armády podařilo odstranit, v ruské armádě dnes nejsou pro šikanu „podmínky“.
Experti ale zastávají jiný názor. Šikanu se ruské armádě doposud nepodařilo vymýtit. A to bez ohledu na celou řadu opatření, která rozsah tohoto problému snížila. Zkrácení vojenské služby na jeden rok, které se uvádí jako nástroj k její likvidaci, šikanu neodstranilo. Hierarchie, která vznikla v době sovětské armády, v jejímž rámci existovali nováčci dole a „dědové“ nahoře (ruské slovo pro šikanu je dědovščina – odkaz ke „stáří“ jako „autoritě“ či spíš moci), byla vnějším potvrzením neformálních vztahů uvnitř uzavřeného mužského kolektivu. Problémem je především uzavřenost. V uzavřené společnosti vždy platí neformální pravidla, jejich narušitelé se pak stávají vyděděnci. Ovšem ani poslušnost pravidlům není zárukou nedotknutelnosti.
Za posledních pět let se popularita armády v Rusku zvýšila, podle výzkumů veřejného mínění má ve společnosti poměrně vysokou prestiž. Je to mimo jiné spojeno s pozitivním vnímáním ministra obrany Sergeje Šojgu i s faktem, že korupční skandály v armádě nepřitahují velký zájem veřejnosti (na rozdíl od minulosti v případě ministra Anatolije Serďukova).
V 90. letech existovalo v Rusku dost občanských iniciativ kontrolujících vojenskou sféru, později se ale téma stalo neaktuálním, armádní problémy měla vyřešit reforma shora. Případ Šamsutdinova a problém šikany nakonec musel vyjít na povrch a dostalo se mu široké resonance v ruské společnosti.
Podle článku jde o první velký úder prestiži armády i ministra obrany. Pokusy případ před veřejností nějak „uhrát“ se nesetkaly s pochopením. Ministr Šojgu potom nařídil, aby na dobu delší než tři dny vykonávali funkci strážních oddílů vojáci-profesionálové, nikoliv vojáci základní služby. To sice může vést k snížení šikany, ale ze širšího pohledu to není efektivní. V současných podmínkách se zdá nemožné, že by došlo k likvidaci šikany pomocí posílení občanské kontroly nad armádou (armáda to odmítá) či zrušení základní vojenské služby, protože na to chybí finanční zdroje.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.