Berlín náhle klade důraz na agresivnější postoj, což může signalizovat změnu postoje EU k Íránu.
Bývalý indický diplomat M.K. Bhadrakumar si pro Asia Times všiml změny postoje Německa vůči jaderné otázce Íránu. Berlín klade důraz na agresivnější postoj, což může signalizovat změnu postoje EU k Íránu.
Na začátku článku Bhadrakumar uvádí projev ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, ve kterém se věnoval pokusům Západu o udržení modelu unipolárního světového uspořádání. Lavrov řekl, že laškování Evropské unie s myšlenkou, že je sama jedním z pólů multipolárního systému, se rozplývá.
Podle Lavrova implikuje odchod Británie z EU a krize ve Francii nástup Německa do vedení Evropy, a probouzí k životu znepokojující schéma agresivního návratu Německa k militarismu, píše se v článku.
Německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová vyzvala v listopadu k výraznému zvýšení vojenských výdajů navzdory pandemii Covid-19. Bhadrakumar sice píše, že německý militarismus ležel celé roky ladem, ale připomíná personální kontinuitu mezi Bundeswehrem a Wehrmachtem v řádu vysokých desítek procent. Připomíná také, že už v roce 2005 napsal časopis Spiegel o německé armádě následující: „Dnes se Bundeswehr stal jedním z nejsilnějších nástrojů, které mají němečtí tvůrci zahraniční politiky k dispozici. Od znovusjednocení prošla kdysi těžkopádná organizace procesem neustálého zefektivňování, modernizace a technické modernizace.… (Bundeswehr…) se vyvíjí z obranné síly v intervenční armádu.“
Bhadrakumar se domnívá, že jsme nyní svědky procesu, v němž se z německé armády stává vojenská mašinérie schopná bránit německé zájmy kdekoliv na světě a mezi německou vládnoucí elitou ožívá tradice militarismu.
Prezident země Frank-Walter Steimeier v projevu k 65. výročí založení Bundeswehru v listopadu 2020 mimo jiné řekl, že ani za nastupujícího prezidenta Joe Bidena nebude Evropa pro USA tak důležitá, jak bývala, proto „naši zemi vidím jako zemi s dvojí odpovědností“. Měl na mysli vedení Evropy a silnější roli Berlína v NATO.
Německý rozpočet na obranu byl v roce 2019 navýšen o 10 %. Německý prezident k tomu uvedl, že vojáci mají „právo disponovat tím nejlepším možným vybavením, které jim tato země může poskytnout, vybavením, které jim zajistí nejlepší možnou ochranu a umožňuje jim plnit poslání definované politickou sférou“.
Vynořují se tradice mrazivě připomínající 30. léta minulého století, míní Bhadrakumar. Vládnoucí elita teď naléhá na celý německý národ, aby se ztotožnil s militarismem. Důsledky toho všeho se jasně projeví v německých politických krocích, tvrdí dále.
Postoj EU k situaci kolem Íránu se podle autorova komentáře stává z bezprostřední perspektivy klíčovým. Postoj Německa k jaderné otázce Íránu doznal změn a naznačuje možnou novou politiku EU, která se snaží dosáhnout toho, čeho americký prezident Donald Trump nedosáhl prostřednictvím takzvané kampaně „maximálního tlaku“.
Německý ministr zahraničí Heiko Maas v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel v prosinci řekl: „Návrat k předchozí (jaderné) dohodě s Íránem z roku 2015 stejně nebude stačit. Bude muset vzniknout jakási ‘jaderná dohoda plus‘, což je také v našem zájmu.“ Od Íránu Německo očekává nejen žádné jaderné zbraně, ale ani balistické rakety, které by ohrožovaly celý region. Maas řekl, že role, kterou Írán hraje v regionu, se musí změnit.
Je to poprvé, co německý šéfdiplomat vyzval k „lepší dohodě“ s Íránem, všímá si Bhadrakumar. Maasův mluvčí k jeho výroku ještě doplnil „tvrdou reakci“ a sankce v případě potřeby.
Je příznačné, že tato slova padla v souvislosti s potřebou „aktualizované“ jaderné dohody s Íránem. Bhadrakumar píše, že se ze strany Německa jedná o pokrytecký postoj, neboť Berlín nedodržel závazky vyplývající z dohody JCPOA z roku 2015 a dobře si uvědomuje, že právě z toho plyne ostražitost Íránu ve věci jakýchkoli nových rozhovorů se Západem.
Zdá se tedy, že Německo se bojí silného Íránu, píše indický diplomat dále, neboť silný Írán by mohl stát v cestě budoucí německé rozpínavosti v regionu. Íránu nejde o získání jaderných zbraní a Berlín to dobře ví, zato německé plány směřující k vývoji jaderných raket zůstávají otevřenou otázkou.
Německo nejen že není připraveno s Íránem jednat, dokonce se zdá, že ani nespěchá s podporou rychlého návratu USA k jaderné dohodě s Íránem. Logičtější vysvětlení pro společné prohlášení skupiny E3 (Německo, Francie a Spojené království) ze 7. prosince neexistuje a vůbec nepřispívá k žádoucímu postupu nově zvoleného amerického prezidenta Joe Bidena k prolomení patu ve vtazích s Íránem.
Berlín bezpochyby situaci ještě zkomplikoval tím, že od Teheránu požaduje nové ústupky v „nejaderných“ otázkách jako je íránský program balistických raket či jeho regionální vliv. Nic z těchto dodatků není součástí společného komplexního akčního plánu z roku 2015. Pokud by Německo mělo jednat v dobré víře, mělo své poselství zaměřit na povzbuzení Bidena k rychlému návratu k JCPOA.
3. prosince Německo dodalo Izraeli první ze čtyř nejmodernějších válečných lodí vybavených raketovými a protiraketovými obrannými systémy, protiletadlovými a protilodními střelami, torpédy a modernizovanou odpalovací rampou pro nejnovější izraelské útočné vrtulníky, připomíná autor.
Bhadrakumar upozorňuje i na to, že Německo odmítá objektivní trendy směřující k formování multipolárního světa. Německo chce na jedné straně vést EU s mottem evropské suverenity a zároveň plánuje posílit evropský pilíř NATO, který mu umožňuje provádět bezpečnostní politiku v oblastech od Sahelu po Středomoří a Blízký a Střední východ.
Bhadrakumar dochází k závěru, že Německo hodlá stanovit zájmy své regionální politiky společně s USA, ale ve vyváženém partnerství, takže získá větší rolí v politickém rozhodování.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.