Dagmar Švendová ve své eseji sleduje současné vesmírné programy EU v kontextu rostoucí komercionalizace i militarizace vesmíru a z pohledu levicové politiky.
V souvislosti s evropskými kosmickými programy stojí radikální levice, zvláště pak ta zastoupená v Evropském parlamentu, před klasickým dilematem: má být zkrátka proti programům vládnoucí elity, nebo se na nich má podílet, a tak je měnit? Existuje pro levici v oblasti vesmíru a s ohledem na pozitivní dopady těchto programů pro evropskou soutěž a tvorbu pracovních míst prostor k tomu, aby navrhla změny v průmyslové politice, které by zahrnovaly civilní využití vesmíru, a to navzdory zjevnému zhodnocování vesmíru kapitálem (s ohledem na těžbu přírodních zdrojů jako východiska z výrobního procesu postaveného na fosilních palivech a jediným řešením enviromentální krize na Zemi) a do očí bijící militarizaci?
Radikální levice se do značné míry nepokusila o to navrhnout kritický alternativní program, ale spíše se uchýlila k ignorování problému a k bezpečí čisté opozice. Je to pochopitelné vzhledem k antipatii levice vůči pro kapitalismus typickému vykořisťování zdrojů a militarismu, a jejím obavám z kooptace, z pozvání do elitních klubů.
V následujícím textu upozorním (poté co naznačím i určitá nebezpečí využívání vesmíru) na pozitivní dopady a potřebnost jeho využívání pro společnost, čímž ilustruji neschůdnost rozhodnutí stát stranou bez možnosti konstruktivně se zapojit do jeho formování. Následně navrhnu, jakým způsobem může levice konfrontovat alespoň otázku dvojího (civilního a vojenského) využití vesmíru.
Rostoucí komercionalizace vesmíru
Jen málokdo si uvědomuje, že civilní využití vesmíru je dnes už velmi široké. Značná část evropské ekonomiky se spoléhá na přesné lokalizování, více než 10 % HDP Evropské unie je závislých na globálních družicových signálech. Evropský kosmický program zaměstnává 231 tisíc profesionálů a v roce 2017 měl odhadovanou hodnotu mezi 53 až 62 miliardami eur, takže představuje druhý největší kosmický program na světě. [1] Jedna třetina družic (též satelit) se vyrábí v Evropě a podle informací Eurospace v roce 2018 realizoval evropský kosmický průmysl prodeje v hodnotě 8,5 miliard eur. Činnost ve vesmíru se stává stále komerčnější a angažuje se v ní stále více soukromý sektor.
Perspektiva vesmírné kolonizace či osídlení a vesmírných válek už není sci-fi. Rostoucí počet zemí a soukromých podnikatelů se zajímá o vesmír, vypracovává vlastní vesmírné strategie, rozvíjí vlastní vesmírné schopnosti, stanovuje vlastní zákonné rámce pro vesmír a podniká další podobné kroky. Po celém světě dnes funguje přes 70 národních kosmických agentur. Ambiciózní plány vyhlašují nejenom vesmírné velmoci ale i méně rozvinuté země a soukromí podnikatelé. Patří sem těžba vesmírných zdrojů (například Lucembursko), vesmírný turismus (rozvíjí se v součinnosti s Virgin Galactic, Blue Origin, SpaceX, Tesla a další), plánované osídlení Měsíce (například Evropská kosmická agentura a její projekt Měsíční vesnice) nebo plán na osídlení Marsu.
Levicové dilema: Dvojí využití, militarizace vesmíru
Po celou dobu diskutování a rozvíjení družicových systémů bylo zjevné následující dilema: jejich potenciální dvojí využití. Evropská komise od počátku zdůrazňovala, že se jedná o civilní programy pod civilní kontrolou. Nicméně obavy z potenciálního dvojího (civilního i vojenského) využití byly v Evropském parlamentu vždy přítomny. Někteří poslanci Evropského parlamentu, členové frakce GUE/NGL (nově The Left), poukazovali na potenciální nebezpečí využití družicové infrastruktury pro vojenské účely. Vývoj v posledních letech, po změně rovnováhy sil po dvou posledních volebních cyklech, ukazuje na posilování konzervativních a pravicově populistických stran. V důsledku toho obavy z militarizace Evropské unie jen narostly.
EU se jasně obrací směrem k vojenské „obraně“. Bylo to možné sledovat v případě Evropského obranného akčního plánu v listopadu 2016, v případě vzniku technologické obranné aliance PESCO v prosinci 2017, při ohnutí Lisabonské smlouvy zřízením Obranného fondu EU v roce 2017, v případě návrhu EU z roku 2018 alokovat celkem 13 miliard eur na vojenské výdaje členských zemí mezi roky 2021 až 2027 a nakonec i v případě vytvoření nového Generálního ředitelství pro obranný průmysl a vesmír Evropské komise v roce 2019, hned po evropských volbách.
V souladu s tímto obratem EU otevřela celou řadu civilních finančních programů pro zbrojařské společnosti za účelem přilákání vysoce kvalifikovaných pracovníků a jako součást evropské průmyslové politiky počínaje Regionálními, sociálními a kohezními fondy až k programu COSME podporující malé a střední podniky a dokonce Erasmus+. Je jasné, že jsou zde velké finanční příležitosti. Vytvořilo se klima strachu a bezpečnostních hrozeb, které ospravedlňuje přijetí politických infrastrukturních kroků (Akční plán vojenské mobility věnuje 6,5 miliard eur na umožnění přeshraničních pohybů vojsk a vojenského vybavení) a pro „existenciální potřebu“ evropské „tvrdé moci“ a „EU, která chrání a brání.“
Tento vývoj by měl politiky a poslance EP, zvláště ty levicové, a také veřejnost znepokojovat. Jedná se o celkový militarizační proces, který znamená mnohem více než jenom vznik „armády EU“. Tuto skutečnost potvrzuje tisková zpráva PESCO z 12. listopadu 2019, která ohlašuje spolupráci na vývoji několika vesmírných vojenských projektech, které mají posílit obranu a bezpečnost EU.
Je zřejmé, že EU není jedinou na cestě militarizace vesmíru. V roce 2018 prezident USA Donald Trump přislíbil vznik amerických vesmírných jednotek (USSF) jako šestého typu amerických ozbrojených sil. K jejich založení došlo 20. prosince 2019 v rámci Zákona o národní bezpečnosti na fiskální rok 2020. Francouzský prezident Emmanuel Macron dodržel v červenci 2019 slib a potvrdil novou vesmírnou a vojenskou doktrínu, která přejmenovala letecké síly na „letecké a vesmírné síly“ a vytvořila velení pro vesmír. NATO deklarací z londýnského summitu 3. a 4. prosince 2019 prohlásilo „vesmír za operační oblast NATO“. Navíc japonský premiér Šinzó Abe vyhlásil vznik jednotek pro obranu vesmíru, které budou blízce spolupracovat s USA. Skutečností je, že dnes mohou čtyři státy – USA, Čína, Rusko a také Indie po úspěšném testování protidružicových testů (ASAT) v březnu 2019, zničit satelity a že existují i další protidružicové dovednosti (orbitální drony, rušení družic apod). Vesmírná infrastruktura představuje jasně velmi cenné, strategické aktivum. Jediným pozitivním důsledkem indických testů ASAT je zahájení diskuze, která vyústila ve výzvu za lepší regulování vesmírných aktivit na mezinárodní úrovni, i když prozatím bez konsensu o dalším postupu.
Závody ve vesmíru od roku 1957 dodnes
Lidstvo prošlo dlouhou cestu od využívání hvězd k navigaci a určování času až po skutečný počátek objevování vesmíru ve druhé polovině 20. století. Řada milníků byla překonána v rámci vesmírných závodů mezi SSSR a USA, dvou velmocí druhé poloviny 20. století. [2] Postupně to vedlo k širší vesmírné spolupráci například prostřednictvím programu Interkosmos, který umožnil dalším národům [3] přístup na stanici Mir, kterou provozoval SSSR a později Ruská federace, společného financování Hubbleho vesmírného teleskopu NASA a ESA (Evropská kosmická agentura) v roce 1990 nebo zvláště významné vybudování Mezinárodní vesmírné stanice v roce 1998 jako společného podniku USA, Ruska, Japonska, Kanady a ESA. Dosáhlo se řady vědeckých objevů a naše znalosti se rozšiřovaly. Mnoho zemí začalo s vlastními vesmírnými strategiemi a založilo vlastní kosmické agentury i programy, podporuje výzkum vesmíru a vývoje nebo se angažuje v mezinárodních vesmírných programech.
Poté, co si EU v roce 1998 stanovila ambiciózní cíl vybudovat Evropský globální navigační družicový systém (anglická zkratka EGNSS) jako alternativu k již existujícím systémům: americkému GPS (globální systém určování polohy) a ruskému GLONASSu – a zahájení rozsáhlé aktivity Číny a Indie v této oblasti, jsme dosáhli bodu, ve kterém se každodenní životy (nejenom) občanů EU ve velké míře spoléhají na technologie, data a služby související s vesmírem. V 21. století se tedy nedíváme na hvězdy, abychom určili polohu nebo čas, ale spoléháme se namísto toho na družicovou infrastrukturu umístěnou ve vesmíru.
Mým úkolem není poskytnou celkové pozadí, které by se týkalo vesmíru, objevování vesmíru nebo pozorování planety Země, ale spíše mi jde o přehled současného stavu vesmírné politiky EU a jejích programů s obecným zhodnocením jejich výhod, příležitostí a také možných problémů nebo nebezpečí.
Život bez satelitů?
Vypnutí všech družic, které obíhají Zemi jen na jeden den, bychom si všimnuli. [4] Celá řada služeb a operací, které bereme jako běžné v našem každodenním životě, umožnují vesmírné technologie, data a služby. Vesmírná data se využívají v celé řadě oblastí, v oblasti pohotovostních služeb, letectví, zemědělství, energetiky, ochrany životního prostředí, bankovnictví a pojišťovnictví. V podstatě využíváme technologie a služby na bázi družic a také aplikace spojené s vesmírnými technologiemi každý den – tehdy, když se díváme na satelitní televizi, kontrolujeme předpověď počasí, využíváme internetového připojení v odlehlých oblastech, používáme navigační systémy v mobilních telefonech a v autech, vybíráme peníze z bankomatu anebo telefonujeme do vzdálených míst nebo do zámoří. Družice mimo jiné poskytují i okamžité informace o přírodních katastrofách jako jsou zemětřesení, lesní požáry nebo povodně, což umožňuje lepší koordinaci mezi pohotovostními a záchrannými týmy.
Evropské vesmírné programy
Z levicové perspektivy je jistě racionální říct, že vesmírné služby, data a aplikace by měly být v plné míře využívány k podpoře četných politik EU a klíčových politických priorit tam, kde je to odůvodněné, s cílem řešit některé z nejnaléhavějších sociálních, ekologických a humanitárních výzev dneška. Proč je úspěšná realizace vesmírného programu EU důležitá při plnění klíčových společenských výzev, je zřejmé, když se podíváme na konkrétní obsah těchto programů:
Copernicus
Copernicus je program EU pro pozorování Země, také propagovaný jako „Země očima Evropy“. Copernicus nabízí šest informačních služeb, které jsou založeny na družicových datech a pozemních měřeních (tzv. in-situ data): monitorování území, monitorování atmosféry, službu pro klimatické změny, krizové řízení a bezpečnost. Počet uživatelů programu Copernicus stále narůstá, v květnu 2018 jich bylo 150 tisíc.
Copernicus zachraňuje životy na moři tím, že zaměřuje lodě v nesnázích a zachraňuje posádky, pomáhá monitorovat ropné skvrny, zlepšuje předpověď počasí a reakci na přírodní katastrofy, umožňuje sledování klimatické změny a umožňuje zemědělcům se lépe starat o jejich rostliny. Podle informací Evropské komise byly mapy programu Copernicus využity záchrannými týmy v Austrálii v době požárů buše na přelomu roku 2019 a 2020, v roce 2017 během požárů lesů v Itálii, Španělsku a Portugalsku a při zemětřesení v Mexiku; také pomohly zemím postiženým hurikány Harvey, Irma a Maria a povodněmi například v Německu a Irsku. Další služby programu budou realizovány mezi roky 2021 a 2027 – například půjde o nové sledování CO2 a o monitorování dalších skleníkových plynů, monitorování využití půdy pro zemědělství, sledování arktických regionů a také o bezpečnostní potřeby jako je ostraha hranic a námořní dohled nebo podpora pro vnější činnosti EU.
Program je koordinován a řízen Evropskou komisí. Realizuje se v partnerství s členskými státy EU, Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropským střediskem pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), agenturami EU a Mercator Ocean.
Galileo
Galileo je EGNSS pod civilní kontrolou a jeho data mají velmi široké využití. V roce 2020 se očekává dokončení konstelace 24 nových družic a 6 náhradních družic. Galileo funguje od roku 2016, když začal nabízet první služby: Službu pátrání a záchrany, Otevřenou službu a Veřejnou regulovanou službu. Až bude dokončena celá konstelace budou k dispozici Služba pro vysokou přesnost a Komerční služba.
Je autonomní, ale také dovede operovat společně s ostatními GNSS (globální navigační družicové systémy), například s GPS. Galileo předčí jiné GNSS s obecnou přesností 1 metru pro obecné užití a 20 cm se zašifrovaným signálem, takže uživatelům poskytuje vyšší úroveň využití a služeb. Galileo poskytuje přesnější a spolehlivější informace o umístění a čase pro auta, železnice, letectví a další sektory. Omezil dobu, za kterou dovede detekovat osobu s nouzovým majákem, na méně než 10 minut v různých místech včetně moře, hor nebo pouští a také městských oblastí.
Galieo je výsledkem spolupráce mezi Evropskou komisí, Evropskou agenturou pro evropský globální navigační družicový systém (GSA) a ESA v plné součinnosti s členskými státy.
EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service)
EGNOS je evropský družicový navigační systém, který poskytuje životně důležité navigační služby pro letecké, námořní i pozemní uživatele ve většině Evropy. Všechny služby, které EGNOS poskytuje, jsou funkční od roku 2011 (první služby byly přístupné už v roce 2009) a jsou využívány už celkem na 350 letištích a přistávacích plochách pro vrtulníky. Pomáhá během přistávání při špatném počasí, a tím pádem zabraňuje zpožděním a změnám tras. Počet uživatelů systému EGNOS stále roste. EGNOS vznikl díky spolupráci mezi ESA, Evropskou komisí a Evropskou organizací pro bezpečnost letecké navigace (EUROCONTROL).
Evropské iniciativy GovSatcom a SAA
GovSatcom (Státní družicová komunikace v češtině) „má za cíl zajistit spolehlivé, bezpečné a cenově dostupné civilní a vojenské družicové komunikační služby pro veřejné úřady v Evropské unii a v členských zemích prostřednictvím organizace kritických bezpečnostních misi a operací. Vznikl díky úzké spolupráci mezi členskými státy, Evropskou komisí a ESA za podpory Evropské obranné agentury (EDA).“
„Cílem iniciativy SSA je další vývoj vesmírného dohledu a sledování vesmírných objektů k prevenci kolizí a poskytování doplňujících aktivit, které se věnují dalším vesmírným rizikům (vesmírné počasí, asteroidy).“
Přínosy a veřejné vnímání
Ze shora řečeného jasně vyplývá, že podpora využívání vesmírných řešení a nalézání synergií mezi evropskými vesmírnými a dalšími programy a politikami, kdykoli je to opodstatněné, je zásadní pro využití všech výhod, které Copernicus, Galileo a EGNOS mohou nabídnout při dosahování svých cílů.
V roce 2012 zveřejnil Evropský institut pro evropskou kosmickou politiku (ESPI) zprávu, která mimo jiné zdůraznila různé způsoby, jakými může EGNSS přispět k plnění cílů různých unijních politik týkajících se životního prostředí, dopravy, regionálního rozvoje, zemědělství, rybolovu, energetiky, průmyslu, výzkumu a vývoje, jakož i společné zahraniční a bezpečnostní politiky (tj. vnější politiky EU). Zpráva poskytuje nejen dobrý přehled o těchto snahách, ale také stále relevantní informace, které jsou srozumitelné i bez odborných znalostí v oblasti vesmíru. Zpráva byla prezentována a uznána v řadě výborů Evropského parlamentu a také využita Evropskou komisí ve snaze zvýšit povědomí mezi politiky o těchto složitých, specifických a velmi technických otázkách. Přišla v době, kdy se přijímala důležitá rozhodnutí o budoucnosti kosmických programů EU, včetně udržitelnosti finančních zdrojů.
Praxe ukazuje, že kombinování evropských vesmírných programů s dalšími programy stimuluje rozvoj aplikací, které jsou založeny na využití vesmíru, a přináší větší přidanou hodnotu a přínosy. Od roku 2018 byly systémy EGNOS a Galileo integrovány do nových modelů automobilů v prodeji v Evropě a podporují eCall, systém pohotovostního volání. V roce 2019 byly naistalovány do digitálních tachometrů nákladních vozidel, aby se tak dalo kontrolovat, zda společnosti dodržují zákonem stanovené pracovní doby řidičů a vylepšila se tak bezpečnost na silnicích. Zemědělství může sloužit jako ukázkový příklad odvětví, které silně těží ze synergií mezi mezi EGNOSem a programem Copernicus, protože téměř 80 % zemědělců využívá přínosu této synergie pro přesné hospodaření a předpovídání výnosů.
Podle Market Report GNSS „v souvislosti s inteligentními městy (Smart Cities) umožňuje společné využívání programů EGNSS a Copernicus úřadům řešit klíčové společenské problémy. Příkladem spojeným s inteligentními městy je hodnocení urbánního růstu. Pozorování Země poskytuje aktuální městské mapy, které umožňují určení aktuálního stavu zelených ploch i infrastruktury. Tyto informace jsou zásadní pro urbanismus na úrovni měst, kde je systém GNSS hojně využíván k podpoře stavebních projektů“. Ještě podstatnější je, že vesmírné programy EU hrají významnou úlohu při dosahování globálních cílů tím, že pozitivně přispívají k Udržitelným rozvojovým cílům stanovených Organizací spojených národů (UN), Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030, a tím přispívají k řešení některých nejpalčivějších globálních výzev.
Vedle poskytování přesných informací pro lidi s rozhodovacími pravomocemi, které jim umožní učinit informovaná rozhodnutí, hraje důležitou roli zvyšování celkového povědomí veřejnosti o významu vesmíru. Bez toho, aby široká veřejnost pochopila dopady a přínosy rozsáhlých investic na úrovni EU, by realizace těchto ambiciózních rozsáhlých infrastrukturních projektů mohla být jen stěží skutečností. Právě proto Evropská komise v minulosti provedla několik průzkumů zaměřených na vnímání vesmírných aktivit veřejností. Nejnověji, v roce 2018, představila ESA výsledky online studie „Jak Evropané vnímají problémy spojené s vesmírem?“, který provedl Harris Interactive. [5]
Máte vy osobně pozitivní nebo negativní názor na aktivity ve vesmíru?
Devět z 10 Evropanů říká, že mají obecně pozitivní názor na aktivity ve vesmíru, 33 % z nich tvrdilo, že mají „velmi pozitivní“ názor.
Jak důležité jsou podle vašeho názoru následující hrozby?
Skoro všichni Evropané vidí jako podstatnou hrozbu krádež digitálních dat, ale kolem 3 lidí ze 4 vidí hrozby spojené s vesmírnými aktivitami: odpad, asteroidy a sluneční erupce… (více také zde).
Jak moc je podle vašeho mínění významné, aby evropské země spojily svoje zdroje k aktivitám ve vesmíru?
Devět z 10 Evropanů považují spojení zdrojů kontinentu k aktivitám ve vesmíru za důležité, 49 % z nich to považuje za „velmi důležité“.
Kolik prostředků podle vás dá v průměru evropský občan prostřednictvím daní na financování vesmírných aktivit?
Evropané značně přeceňovali břemeno vesmírných činností na veřejné finance. Roční náklady odhadovali na 245 eur na osobu v jejich zemi. Jenom 33 % odhadlo správný podíl – tedy méně než 20 eur na rok.
S ohledem na vcelku pozitivní postoj občanů EU vůči činnostem souvisejících s vesmírem a vzhledem k tomu, že jsou náklady na tyto činnosti nižší něž je předpokládáno, existuje zde evidentně prostor pro rozšíření programů. Nicméně, otázkou je jakým směrem: pro sociálně prospěšné civilní programy, nebo pro další militarizaci a ve prospěch kapitálem podporovaných řešení? Ačkoli se Evropská komise, ESA a GSA a další důležití aktéři na evropské i národní úrovni postupem času snažily zvýšit úroveň své komunikace s evropskými občany, je v tomto ohledu potřeba udělat ještě více pro to, aby veřejnost mohla činit o těchto programech informovaná rozhodnutí.
Mezinárodní rozměr
Slovy evropské komisařky Elżbiety Bieńkowské, která pronesla na 11. evropské konferenci o vesmíru v lednu 2019 v Bruselu: „Evropa má dnes nejlepší observaci Země a globální navigační systém na světě. Tato skutečnost spolu s dalšími velkými úspěchy v oblasti vesmíru a spolu s vesmírným průmyslem na světové špičce činí z Evropy druhou vesmírnou velmoc.“ Nicméně ve světě vzniká několik konkurenčních globálních nebo regionálních GNSS: nová generace globálních konstelací jako je americký systém GPS, ruský GLONASS, čínský BeiDou, regionální konstelace jako je japonský QZSS, indický IRNAA a regionální komponent BeiDou nebo další SBAS (Satelite Based Augmentation Systems) jako jsou americký WAAS, ruský SDCM, evropský EGNOS, indický GAGAN, japonský MSAS a čínský SNAS. Uživatelé mohou mít užitek z přístupu k určování polohy, navigaci a časovacím signálům více než 40 družic (Galileo 30, Glonass 27, BeiDou 46, GPS 33 a dalších doplňkových konstelací) až budou všechny funkční.
Spojené státy ekonomicky pokračují ve vedení globálního trhu v oblasti GNSS. Nicméně Evropa rozdíly dohání. Tři asijské země společně – Čína, Japonsko a Jižní Korea – představují největší oblast zisků, protože čítají celkem 35 % všech příjmů globálního průmyslu.
S rychlým pokrokem v technologickém vývoji, například v oblastech miniaturizace, digitalizace, virtuální reality a umělé inteligence, prochází vesmírný sektor proměnou. Vesmír se stal mnohem přístupnější než kdy v minulosti. Není už jenom striktně oblastí tradičních vesmírných objevitelů a světových supervelmocí, Ruska a USA, otevřel se tu prostor pro evropské země k uskutečnění jejich vesmírných aktivit prostřednictvím národních programů, EGNSS nebo prostřednictvím ESA. Můžeme sledovat rychlý a zřetelný vývoj směrem k privatizaci a komercializaci vesmíru, kdy se vesmírná doprava stává stále hustší. Z vesmíru se tak stává sporný (problematický) prostor o který se soutěží. Tomuto vývoji napomáhá snižování nákladů na vývoj a vypouštění družic, které se tak stávají cenově dostupnými i pro středně velké podniky nemluvě o velkých korporacích.
Levice a vesmírná politika
Levice by měla sledovat objevování vesmíru a jeho rozvoj s otevřenou myslí a hodnotit jejich pozitiva, negativa i potencionální nebezpečí a podle toho jednat. Přes celkové plusy evropských vesmírných programů převládly v levicové frakci GUE/NGL obavy z dvojího využití EGNSS natolik, že většina členů frakce nepodpořila nebo byla proti těmto programům.
V říjnu a listopadu 2019 jsem provedla malé šetření, když jsem se zeptala některých levicových expertů a intelektuálů zabývajících se různými tématy, jako je ochrana životního prostředí, spravedlivá transformace, nebo oběhové hospodářství, co vědí o kosmických programech EU a jejich přínosech pro oblasti jejich zájmu. Většina z nich byla otázkou překvapena a neměla dost informací, měla jen povrchní znalosti o tématu a celkově byla skeptická, i když ne bez zájmu o další informace. V případě Strany evropské levice (EL) nenajdeme ani stopu po diskusi na toto téma. Znamená to, že v levicové debatě je bílé místo, což je nutné změnit.
V případě něčeho tak složitého jako je EGNSS není místo pro černobílou perspektivu. Navíc jde o značně krátkozraký přístup, protože zákaz každé technologie, která má nebo by mohla mít „dvojí použití“, by znamenalo vrátit se do doby temna. Tyto předsudky, nezájem či neochota dozvědět se více a nalézat kompromisy koneckonců poškozuje i samotnou levici tím, že omezuje její schopnost realizovat řešení nabízená EGNNS s cílem realizovat levicové vize. Totéž platí v případě debaty o evropské průmyslové politice a debatě o Novém zeleném údělu, kde levice sice nabídla svoje alternativní návrhy, ale bez toho, aby se jen dotkla řešení založených na využití vesmíru. Toto problematika a přístup k ní nabývá na důležitosti v kontextu Konference o budoucnosti Evropy, která měla začít v květnu 2020 a pokračovat následující dva roky. Než abych se dále zabývala nedostatky levice, raději se ale zaměřím na nejrůznější možnosti jak může levice jednat pokud jde na EGNSS, a to zvláště v těchto oblastech:
Know-how
- Získání znalostí, vytvoření konzultačních kapacit v oblasti vesmíru, zkoumání a hodnocení politické ekonomie kosmického průmyslu a jeho hodnotového řetězce.
- Hodnocení možné přidané hodnoty řešení založených na vesmíru pro levicovou politiku, bližší sledovaní dlouhodobého vývoje v této oblasti.
Přínos
- Obhajování civilního využití evropských vesmírných programů ve službách občanů EU a míru, upřednostnění řešení, která spočívají na společných statcích, a nikoliv na očekáváních kapitalistů s jejich zájmem o zisk.
- Podpora dosažení socioekonomických přínosů, podpora mezisektorových řešení ve prospěch dosahování cílů vytyčených různými politikami EU.
- Podpora evropského výzkumu, vývoje a inovací v této oblasti a také investic do vzdělání a odborné přípravy, tak aby tyto schopnosti zůstávaly v EU a nedocházelo k odlivu mozků.
Bezpečnost
- Odmítnutí jakékoliv militarizace vesmíru a trvání na jeho mírovém využití, zvyšování povědomí veřejnosti a posilování mírového hnutí.
- Zastavení financování vojenských výdajů prostřednictvím rostoucích výdajů jednotlivých členských států.
- Věnování většího úsilí a financování ochraně vesmírných družic a jejich infrastruktury před hrozbami jakými jsou vesmírný odpad, kybernetické hrozby nebo potenciálně negativní dopady kosmického počasí.
Právní rámec
- Prosazení respektování současného mezinárodního vesmírného práva pod záštitou OSN, aby se zabránilo jakémukoli zlovolnému chování ve vesmíru. Vesmír nesmí být nikdy využíván k vojenské agresi. Silné a závazné mezinárodní vesmírné právo musí být ratifikováno v co nejširším rozsahu, aby byl zajištěn světový mír. V této oblasti je nutné ještě udělat hodně. OSN sice podporuje mírové využití vesmíru, ale dosud nedospěla k dohodě o jeho výlučném využití pro mírové účely.
- Levice by měla volat po tom, aby Evropská komise a Evropská unie sehrály klíčovou úlohu v úsilí o revizi již nyní zastaralého a nedostatečného Mezinárodního právního rámce pro vnější vesmír. Cílem by mělo být, aby se zajistilo dlouhodobé mírové využívání kosmického prostoru a zvýšila se bezpečnost a udržitelnost kosmických aktivit s ohledem na technologický rozvoj (například umělá inteligence, robotika, kvantová komunikace) a současné a budoucí potřeby. To musí být podpořeno odpovídajícím legislativním rámcem, který se bude zabývat problematikou velkých dat i kybernetickou bezpečností.
Celkem vzato se programy EGNOS, Galileo a Copernicus staly vlajkovými loděmi EU, které jsou výkladními skříněmi přínosů evropské integrace. Zatímco v jiných případech mohou euroskeptici pochybovat o potřebě a užitečnosti Evropské unie, zde je zřejmé, že tak rozsáhlé infrastrukturní projekty nelze realizovat s omezenými vnitrostátními rozpočty. Přínosy jsou pociťovány i za hranicemi EU. Má-li EU pokračovat v mírovém kosmickém programu, z něhož bude mít prospěch celá společnost, je zapotřebí podpořit vzdělávání, zvyšování veřejného povědomí a trvalá, ale kritická podpora kosmických programů EU ze strany politických a rozhodovacích orgánů na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni.
Vysvětlivky a odkazy:
[1] Více zde: EU Budget for the future. The EU Space Programme a dále tisková zpráva EK.
[2] Pokud zmíníme jenom některé mezníky, jsou to vypuštění první družice Sputnik 1 Sovětským svazem v roce 1957, první muž ve vesmíru, Jurij Gagarin v roce 1961 a za ním první žena ve vesmíru, Valentina Tereškovová v roce 1963 (oba ze SSSR), vyslání vesmírné lodě k Marsu a jeho první snímky v roce 1964 (USA), první pobyt ve vesmírném prostoru Alexeje Leonova v roce 1965, let kolem Měsíce v roce 1968, první člověk na Měsíce, Neil Armstrong v roce 1969 (USA) a první přistání na Marsu a úspěšná mise na Marsu v roce 1976 (USA).
[3] Prvním kosmonautem z jiné země, než byly SSSR a USA, byl Čechoslovák Vladimír Remek na palubě rakety Sojuz 28 mezi 2. až 10. březnem 1978. Po vstupu Česka a Slovenska do EU je Remek považován za prvního evropského kosmonauta.
[4] Existují různé typy družic, každý je konstruován jinak s ohledem na specifické úkoly: družice na dálkový průzkum země, navigační, komunikační, družice typu LEO, MEO, HEO (podle nízkého, středního nebo vysokého umístění na orbitě), geosynchronní a geostacionární družice, dronové, pozemní nebo polární družice.
[5] Studie se konala online mezi 20. a 21. prosincem 2018 mezi 5227 Evropany.
Anglický originál tohoto článku vyšel ve sborníku Europe in the Brave New World. transform! 2020. Edited by Walter Baier, Eric Canepa a Haris Golemis vydaného nakladatelstvím Merlin v Londýně. Informace i možnost objednání najdete zde.
Český překlad vznikl v rámci naší spolupráce s transform! europe. Publikujeme se svolením. Český překlad: Veronika Sušová-Salminen.