Kdo stál za atentátem na papeže Jana Pavla II.? A co se odehrávalo ve Vatikánské bance? Odpovědi hledá pokračování filmového dokumentu.
Televizní stanice ARTE reprízuje dvoudílný dokument z roku 2015, který se věnuje postavení Vatikánu během studené války. Náš příspěvek k prvnímu dílu najdete zde.
Druhý díl dokumentu se věnuje podrobněji atentátu na papeže Jana Pavla II., který se odehrál 13. května 1981 a jehož pachatelem byl Mehmet Ali Ağca. Na vyšetřování události se mimo jiné podílel v Itálii velice známý soudce Rosario Priore (s tímto jménem jsme se již na !Argumentu setkali v našem článku „Zatajovaná pravda. Tragédie letu IH870“). Atentát není dosud plně objasněn. Jak uvedl Rosario Priore „existuje mnoho teorií, ale prakticky žádné důkazy“.
Dokument lze zhlédnout v němčině nebo francouzštině do 16. ledna 2021 na webu ARTE TV.
Pochybné kšefty v „papežově bance“
Dokument kromě atentátu zmiňuje také tzv. Vatikánskou banku, jejíž oficiální název zní Istituto per le Opere di Religione – IOR (Institut náboženských záležitostí). K dění ve Vatikánské bance se ve snímku vyjádřil také německý novinář Fidelius Schmid, autor knihy „Gottes schwarze Kasse: Der Papst und die zwielichtigen Geschäfte der Vatikanbank“ (Boží černá pokladna: Papež a pochybná činnost Vatikánské banky).
Novinář Bruno Bartoloni: „Všechny aktivity Vatikánské banky byly velmi tajné. Je jisté, že tato banka dlouhodobě nerespektovala mezinárodní bankovní předpisy.“
V krátkém interview u příležitosti prezentace své knihy „God’s Bankers: A History of Money and Power at the Vatican“ (2015) definoval investigativní novinář Gerald Posner IOR jako „offshore banku uprostřed Vatikánu, uprostřed Říma“.
V minulosti se IOR několikrát dostal na titulní stránky kvůli nečistým finančním obchodům. Mluvilo se o praní peněz, podvodech a zapojení mafie. IOR zažil nejzávažnější skandál (jehož pozadí dosud nebylo objasněno) v roce 1982, kdy byla banka pod vedením amerického arcibiskupa Paula Marcinkuse.
Arcibiskup měl přesunout a zpronevěřit finanční prostředky spolu s tehdejším ředitelem milánské banky Banco Ambrosiano Robertem Calvim a Michele Sindonou – ten proslul jako mafiánský bankéř.
Calvi, známý také jako „Boží bankéř“ (God’s Banker) kvůli dobrým kontaktům se Svatým stolcem, po bankrotu banky Ambrosiano uprchl do Anglie. Tam byl nalezen oběšený 18. června 1982 pod mostem Černých fráterníků (Blackfriars Bridge) v Londýně.
„Calvimu měla být navždy zavřena ústa, protože znal všechna tajemství praní peněz mafie ze strany Banco Ambrosiano a Vatikánské banky,“ napsal tehdy římský deník La Repubblica. Michele Sindona byl v italském vězení v roce 1986 otráven kávou, která obsahovala kyanid (na toto téma vyšla kniha „Káva pro Sindonu“ – Il Caffe’di Sindona).
Arcibiskup Marcinkus oproti tomu zůstal šéfem IOR až do svého propuštění v roce 1989, kdy začala restrukturalizace banky, a to navzdory skutečnosti, že italské soudní orgány na něj v roce 1987 vydaly zatykač. Arcibiskup těžil ze svrchovanosti Vatikánu: ten odmítl jeho vydání.
Vražda bankéře
Příběh Roberta Calviho zní jako thriller od Johna Grishama. Je to temný příběh mafiánů, zednářských lóží, spiknutí za studené války a zlověstného vatikánského arcibiskupa.
Calvi, kterému bylo 62 let, byl předsedou Banco Ambrosiano – v té době největší italské soukromé banky. Banka se zhroutila krátce po jeho smrti s dluhy 800 milionů liber z čehož byla obviňována řada offshore společností.
Skutečný účel offshore společností obviňovaných z kolapsu banky zůstává zahalen tajemstvím. Někteří se domnívají, že byly použity k praní peněz mafie, ale mohly být využity také k přelití peněz do protikomunistických režimů ve Střední Americe a hnutím Solidarita v Polsku, které Vatikán podporoval.
Calvi byl členem tajné zednářské lóže Propaganda Due (P2), která byla ve spojení s mafií i pravicovými teroristickými skupinami. Zakladatel P2, Licio Gelli, byl uvězněn za podvod v souvislosti s kolapsem Banco Ambrosiano, ale nikdy nebyl obviněn v souvislosti s vraždou Calviho.
Prokurátor Luca Tescaroli tvrdil, že Calvi byl zavražděn, protože zpronevěřil peníze mafie, které byly prány prostřednictvím Banco Ambrosiano, a plánoval vydírat několik dalších lidí, včetně významných politiků.
Smrt bankéře zůstává tajemnou záhadou dodnes, případ byl v roce 2016 definitivně archivován.
Ani v současné době se další skandály Vatikánu nevyhýbají, v posledních měsících to byla kauza nákupu luxusních nemovitostí v Londýně za peníze církevního státu.
Podle posledních zpráv papež František pod vlivem několika finančních skandálů dekretem centralizoval tok peněz ve Vatikánu a zvýšil tak kontrolu nad financemi.
Lepší správa, kontrola a dohled nad ekonomickými a finančními činnostmi Svatého stolce jsou „základním bodem reformy kurie“, napsal František. Cílem je transparentní a efektivní správa a jasné oddělení odpovědností a funkcí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.