Jakou roli hrál ve studené válce nejmenší stát na světě? Kdo stál za atentátem na papeže Jana Pavla II.? A co se odehrávalo ve Vatikánské bance? Odpovědi hledá zajímavý filmový dokument.
Televizní stanice ARTE reprízuje dvoudílný dokument z roku 2015, který se věnuje postavení Vatikánu během studené války.
Bývalý americký prezident Ronald Reagan byl přesvědčen, že Vatikán je třetí supervelmocí vedle USA a Sovětského svazu. Dokonce i východoněmecká Stasi umístila kolem papeže špičkové agenty. Zvolením Jana Pavla II. se Vatikán posunul ještě více do středu konfliktu mezi východním blokem a západním světem.
Výstřely Aliho Agcy na papeže Jana Pavla II. v roce 1981 jsou dodnes jednou z nevyřešených hádanek Vatikánu. Neúspěšný pokus o atentát byl předběžným vyvrcholením sporu mezi západním světem a východními státy, který po letech skončil kolapsem socialistického mocenského bloku.
- Druhou část „Výstřely na Svatopetrském náměstí“ najdete zde.
Dokument zdůrazňuje málo známou roli Vatikánu ve studené válce. Investigativní výzkum, vzácné archivní záznamy a natáčení v Itálii, Polsku, USA a Německu vytvářejí vzrušující dokumentární thriller s překvapivými postřehy.
V dokumentu vystoupil polský zaměstnanec tajné služby Tomasz Turowski, který špehoval Jana Pavla II. pro východní blok v Římě, dále Richard V. Allen, americký poradce pro národní bezpečnost v době atentátu na papeže, ve filmu se objeví také vlivní představitelé Vatikánu a italští vyšetřující soudci.
Někteří z nich, například vedoucí tajné operace východoněmecké Stasi ve Varšavě nebo nejdůležitější Reaganův poradce pro sovětské záležitosti John Lenczowski, nikdy o událostech před kamerou nemluvili. Se zaměřením na události v nejmenším státě na světě se objevuje jedinečný portrét dramatického boje mezi dvěma světovými systémy.
Dokument lze zhlédnout v němčině nebo francouzštině do 16. ledna 2021 na webu ARTE TV.
Jak viděli protagonisté dokumentu dění ve Vatikánu? Přinášíme malou ukázku:
John Lenczowski: „Myslím, že Vatikán měl výjimečný strategický význam, zvláště když si uvědomíme skutečný rozměr studené války.“
Odborník na Stasi Bernd Schäfer: „Vatikán byl rejdiště pro tajné služby.“
Kardinál a soukromý sekretář Jana Pavla II. Stanisław Dziwisz: „Ve všech místnostech byly umístěny štěnice. Nevěděli jsme, kde přesně mikrofony jsou, ale byly všude.“
Vik van Brantegem: „Pro mocnosti bylo důležité vědět, co si papež myslí, co píše, co řekne… protože měly obavy.“
Habemus Papam!
Bývalý bezpečnostní poradce USA Richard V. Allen: „Když byl zvolen Jan Pavel II., bylo mi hned jasné, že to změní také celou geopolitickou situaci.“
Tři dny poté, co byl Wojtyła prohlášen za papeže, National Foreign Assessment Center (oddělení CIA) vydalo memorandum, které došlo k závěru, že zvolení Poláka pontifikem zkomplikovalo záležitosti Sovětskému svazu a bylo pro Moskvu velmi obávané. Když se Jan Pavel II. ujal funkce, setkal se s různými analytiky ze CIA, kteří ho informovali o amerických pokusech destabilizovat komunistické vlády za železnou oponou (Gerald Posner: I Banchieri di Dio; str. 303).
Špion ve Vatikánu
Tomasz Turowski od roku 1972 spolupracoval s polskou rozvědkou a v dokumentu říká: „Existovaly různé plány, které se týkaly mojí budoucnosti jakožto tajného agenta. Na začátku byla řeč o Německu, o Izraeli, až bylo nakonec rozhodnuto, že mám proniknout do Vatikánu.“
Vik van Brantegem pracoval 30 let pro Svatý stolec, byl zodpovědný za organizaci, logistiku a bezpečnostní otázky kdekoli se po světě papež pohyboval a říká: „Špionáž znamená především infiltraci, je to velice účinný systém, kterému lze těžko zabránit. Infiltrace probíhá takto: pošlete svého tajného agenta do semináře a dotyčný se stane knězem. Pak postupuje v kariéře nahoru a může se stát čímkoli – apoštolským nunciem nebo dokonce kardinálem. To nemůže člověk vědět. A to byla metoda, kterou používaly různé země východního bloku.“
Turowski vypráví dále: „Dostal jsem pokyny z centrály dostat se k papežovi co nejblíže. Obzvláště důležité byly informace o jeho plánech, jež se týkaly zahraniční politiky a politické strategie všeobecně.“
Andreas Englisch je německý novinář, který se zaměřuje na zpravodajství z Vatikánu: „Vatikán je pro tajné služby velice zajímavý – neexistuje země, místo, město, kde by neměl zastoupení.“
Turowski: „Samozřejmě, že jsme se chtěli dostat k informacím z Vatikánu. Je to dodnes nejlepší zdroj informací, lepší než všechny odposlouchávací systémy.“
Novinář Bruno Bartoloni: „Církev je svého druhu obrovská špionážní organizace (míněno v uvozovkách).“
Lenczowski: „Vatikán disponuje výjimečně dobrými informačními zdroji. Je pokládáný za jednu z nejlepších zpravodajských služeb.“
Turowski: „Funguje to takto: každý farář sepíše nejméně dvakrát do roka podrobné hlášení o stavu své farnosti. Píše o nejdůležitějších lidech, o materiální situaci, o politické náladě a celkové situaci.“
Englisch: „Oni po staletí shromažďují neuvěřitelně profesionální a precizní informace.“
Turowski: „Tak detailní informace o politické, hospodářské a společenské situaci ve světě nemá k dispozici žádný stát na světě, pouze Vatikán.“
Bartoloni: „To znamená, že církev se k informacím dostane mnohem rychleji, než jiná mocnost, která chce vybudovat špionážní síť. I velmoc může mít v místě 10 nebo 20 špionů, ale církev má 100, 200 nebo 300 knězů i tam, kde by je nikdo nečekal.“
Kreml a papež
Alex Alexijev v roce 1983 napsal článek s názvem The Kremlin and the Pope, ve kterém uvádí:
Když byl Karol Wojtyła zvolen papežem, bylo Moskvě jasné, že se musí vypořádat s impozantním protivníkem. Během funkčního období svých předchůdců Pavla VI. a Jana XXIII. Vatikán sledoval Ostpolitiku, která se vyznačovala ochotou ke kompromisu a zdánlivou touhou vyhovět Sovětům.
Ve skutečnosti se občas ukázalo, že Vatikán se více zajímal o to, aby se vyhnul znepřátelení se s Moskvou, než o energickou obranu práv věřících žijících pod komunistickou vládou. V osobě Wojtyły se však kremelští vládci potýkali s přesvědčeným a otevřeným odpůrcem komunistické totality a s mužem, který prokazatelně obstál v režimu na obranu lidských práv a důstojnosti svého lidu.
V rámci své rané politiky se zasadil o výrazné prodloužení vysílacího času Rádia Vatikán v několika východoevropských a sovětských jazycích a jmenoval řadu zástupců těchto zemí do důležitých funkcí.
Ze sovětského hlediska byl bezpochyby důležitější odvážný a bezprecedentní průnik papeže do politické sféry, kde otevřeně bral v úvahu nejen komunistický sociální systém, ale také sovětskou hegemonii ve východní Evropě. Nejdramatičtěji se to projevilo během jeho triumfální návštěvy Polska v červnu 1979, o které se Moskva domnívá, že vedla k vzestupu hnutí Solidarita.
Papežovy poznámky před miliony lidí bezpochyby představovaly výzvu legitimitě komunistického systému a sovětských zájmů ve východní Evropě a nemohly být vnímány jinak než jako vážná provokace vládců v Kremlu.
Polsko jako nejslabší článek sovětského impéria
Bezpečnostní poradce prezidenta Reagana Richard V. Allen: „Bylo jasné, že Polsko je neslabším článkem východního bloku, byla to obrovská rána na těle sovětského impéria. Proč bychom toho nevyužili? A to jsme také udělali.“
Melvin Goodman, bývalý pracovník CIA: „Bodem obratu byl rok 1981, kdy byl americkým prezidentem zvolen Ronald Reagan. Reagan chtěl bezpodmínečně navýšit výdaje na zbrojení, byl to největší nárůst v dobách míru. Obklopil se zastáncemi tvrdé linie a cílem této skupiny bylo vyvíjet maximální možný tlak na Sovětský svaz.“
Lenczowski: „Reaganova administrativa viděla papeže jako spojence. Proto s ním musel být udržován úzký kontakt, aby bylo zajištěno, že vše, co máme na strategickém dějišti studené války v úmyslu udělat, bude mít jeho souhlas.“
Goodman: „Nový ředitel CIA William J. Casey vycházel z toho, že mají být podnikány skryté operace v sovětské oblasti vlivu. Měli jsme využít všechny prostředky, abychom Sověty naštvali a vystavili je tak tlaku. Myslím, že papež se snažil situaci uklidnit, ale CIA dělala vše proto, aby situace v Polsku dále eskalovala. A samozřejmě, že Sověti věděli, kdo za tím vězí.“
Turowski: „Vatikán stál v ohnisku střetu dvou světových systémů. Američané viděli ve Vatikánu cenného spojence a naopak.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.