Komentář Balkánských zápisků ukazuje na další rozměr vrbětické kauzy, který se týká Bulharska, země považované za slabý článek NATO a EU ve vztahu k Rusku.
Řídíme-li se okřídleným „cui bono“, komu a čemu má nejvíce vrbětická kauza sloužit, vidíme, že míří k nahlodání důvěry v Rusko. Podíváme-li se, ve které ze zemí NATO nebo EU požívá Rusko největší důvěru, je to Bulharsko.
Byla by spekulace věřit tomu, že kauza Vrbětice vznikla pouze kvůli spojení České republiky s bulharským obchodníkem se zbraněmi Emilianem Gebrevem. Česká republika se zcela náhodně dostala do střetu zájmů a nyní tomu slouží dál. Rusko skrze Vrbětice řešilo zbrojní podporu Ukrajiny. Pochybení agentů v tomto řešení nyní využívá Západ v tlaku na Bulharsko prostřednictvím České republiky.
Bulharsko je považováno za slabý článek spojenecké aliance s velkým ruským vlivem, kde působí řada ruských agentů. Na rozdíl od nás se podobná aféra s výbuchem munice v Bulharsku vždy ututlala, ať to bylo v roce 2011 nebo později v roce 2014 a 2015. Navíc se Bulharsko ani tolik nestaralo o další aféru „novičok“, když právě obchodník se zbraněmi Emilian Gebrev byl jejím cílem. Zajímavé, že i on z otravy vyvázl.
Důkazy o blízkosti Bulharska a Ruska jsou nejen historické, kdy Rusové osvobodili Bulhary v roce 1878 od tureckého poddanství. Projevilo se to i v nedávných volbách, kdy Bulharská socialistická strana se opírala svoji předvolební rétoriku o politiku koexistence s Ruskem. Stejně tak výzkum organizace GLOBSEC nazvaný „Obraz Ruska ve střední a východní Evropě a na západním Balkáně“ poukazuje na blízkost Bulharů a Rusů. 41% dotázaných Bulharů uvedlo, že považuje Rusko za nejdůležitějšího strategického partnera. Stejně tak projevem náklonnosti k Rusku bylo, že v roce 2018 odmítlo Bulharsko akci EU v kauze Skripal a nevypovědělo žádného ruského diplomata. Nebo, když nedávno došlo v Bulharsku ke špionážní aféře v médiích se psalo, že „odhalení menších ruských agentů na bulharském území v posledních měsících je spíše divadlem a postup proti podvratné činnosti ruských speciálních služeb ostře kontrastuje s ostatními zeměmi NATO.“
Po kauze Vrbětice došlo ke změně postoje a v bulharských médiích se začínají objevovat i jiné názory na Rusko a pátrá se po dřívějších podezřelých výbuších. Například Todor Tagarev, který byl v roce 2013 ministrem obrany pro média uvedl: „Šest výbuchů za méně než dva roky, to už je docela pochybné. Dalo by se předpokládat, že některé důvody jsou technologické, ale v některých případech jde nutně o lidský zásah.“ K tomu dodal: „Při představě jaký je u nás ruský vliv a když se to dostane do rozporu s ruským zájmem, nezdá se nelogické, že došlo k tomu, na co upozorňuje český premiér.“
V Bulharsku došlo k mnoha výbuchům a počet obětí byl také mnohonásobně vyšší než ve Vrběticích, v jednom výbuchu to bylo patnáct obětí. Bulharská prokuratura a vyšetřovatelé se k tomu ale stavěli liknavě. Proto bývalý ministr obrany na to říká: „Je problematické, že se o tom všem nedozvídáme od bulharských úřadů, od našich bezpečnostních služeb, které by v takových případech měly jednat a informovat nás. Jsem z toho smutný.“
Zřejmě dospějeme k stejnému závěru jako ex-ministr Tagarev, který nakonec říká: „Stupňující se napětí mezi Evropskou unií, NATO a Ruskem může změnit chování bulharských úřadů. Na pozadí posledních českých odhalení očekávám, že naše orgány budou jednat otevřeněji a energičtěji.“
Z tohoto aspektu je zajímavé načasování odhalení celého případu Vrbětice. Stalo se po dubnových volbách v Bulharsku, kdy nedošlo k žádné velké změně ve vnitřní a zahraniční politice. Může to být spekulace, ale stojí to za úvahu.
(Na snímku: Rusové Sergej Fedotov,vlevo a Georgi Gorškov, kteří jsou obvinění v nepřítomnosti z otravy obchodníka Emiliana Gebreva. Zahraničními vyšetřovateli byli identifikováni jako Denis Sergeev a Egor Gordienko. Foto poskytl web Balkánské zápisky)
Článek publikujeme ve spolupráce s webem Balkánské zápisky.