Čína má sice větší dosah v agresi proti disidentům v zahraničí a Rusko páchá více atentátů, ale co se týká únosů, vede ve světě Turecko.
Organizace spojených národů zdokumentovala více než 100 případů „násilných návratů tureckých občanů z mnoha zemí“. Turecká vláda se únosy dokonce chlubí a rozšiřuje je, tvrdí ochránci lidských práv, protože mezinárodní společenství nezasahuje.
Podle představitelů OSN jsou oběti nejprve špehovány v hostitelské zemi a poté unášeny: „Oběti zůstávají nezvěstné nebo jsou několik týdnů v izolaci, než jsou deportovány. Během této doby jsou často vystaveni nátlaku, mučení a ponižování s cílem vynutit si jejich souhlas s převozem do Turecka nebo z nich vymámit přiznání, aby mohli být v Turecku souzeni. Přitom je jim odepřen přístup k lékařské péči a právní pomoci a jejich rodiny nejsou informovány. Oběti hlásí, že je zpravodajští agenti neustále mučí, především spánkovou deprivací, bitím, waterboardingem a elektrickými šoky.“
Ankara únosy nepopírá, naopak, tyto akce jsou v Turecku veřejně vyhlašovány a oslavovány vládními médii; oběti jsou předváděny v poutech, než zmizí v žaláři. Podle Natea Schenkkana z organizace Freedom House, která monitoruje nadnárodní represe po celém světě, by se nad tím mělo mezinárodní společenství zamyslet.