Militarizace EU aneb Poradce Evropské komise lobbistou zbrojního průmyslu (4. část)

Evropská zbrojní lobby je v bublině EU dobře zastoupena a má značné prostředky k prosazování své agendy.

Téměř všechny špičkové obranné společnosti mají v Bruselu lobbistickou kancelář se značným lobbistickým rozpočtem. Zpravodajský web Politico na základě registru transparentnosti EU odhadl výdaje tohoto odvětví na lobbing v EU v roce 2016 na přibližně 54,7 milionů eur. Deset největších evropských zbrojních společností má společný roční rozpočet na lobbing ve výši přibližně 5 milionů eur (zbytek celkových výdajů na lobbing tvoří četné další společnosti, profesní sdružení, lobbistické skupiny a poradenské firmy). Tento údaj je s největší pravděpodobností podhodnocený, protože mnoho společností své rozpočty na lobbing v Rejstříku transparentnosti EU neuvádí (výroční zpráva za rok 2020 je ke stažení zde).

Stručný přehled, kolik vybrané společnosti utratily na lobbování. Zdroj tab. na str. 19. (S některými názvy zbrojních firem jsme se pravidelně setkávali v našem seriálu „Ochrana hranic“).

Zbrojní průmysl má na EU značný vliv a těží z mnoha přístupových bodů. Generální ředitelé a lobbisté zbrojního průmyslu mají privilegovaný přístup k příslušným komisařům, jejich kabinetům a vysokým úředníkům, ať už prostřednictvím dvoustranných schůzek nebo konzultačních procesů ve všech fázích tvorby politiky a rozhodování, jakož i provádění. Zbrojní veletrhy a letecké přehlídky fungují nejen jako velký trh se zbraněmi, ale jsou také klíčovými událostmi pro lobbisty tohoto odvětví. Konference, jako jsou každoroční zasedání EDA nebo summity evropského obranného průmyslu, rovněž fungují jako klíčová místa setkávání mezi zbrojním průmyslem a tvůrci politik.

Evropský parlament je rovněž hostitelem lobbingu zbrojního průmyslu, od setkání pod záštitou skupiny Kangaroo (fórum europoslanců a průmyslu zabývající se obrannými otázkami) nebo meziskupiny pro oblohu a vesmír až po pravidelný dialog s poslanci, kteří hrají klíčovou roli při prosazování bezpečnostního narativu (viz kapitola 3) a příslušných legislativních procesů.

Tento úzký vztah mezi zbrojním průmyslem a institucemi EU se udržuje také prostřednictvím fenoménu „otáčivých dveří“ (revolving door), kdy úředníci EU zastávají pozice lobbistů a naopak. Např. Burkard Schmittnastoupil do zbrojního průmyslu poté, co více než osm let pracoval pro Evropskou komisi jako expert na obranu (viz str. 13). Aktuálně je ředitelem Asociace evropského leteckého a obranného průmyslu (ASD), která zastupuje 18 největších evropských zbrojních společností. Další příklad: Jorge Domecq nastoupil na pozici ve španělské společnosti Airbus Defence and Space, a to pouhých sedm měsíců po odchodu z Evropské obranné agentury (EDA).

Lobbování probíhá také na národní úrovni. Národní lobbistické skupiny a zastánci zbrojního sektoru si vytvořili symbiotický vztah s vládami svých zemí – svými hlavními klienty a podporovateli, kteří nakonec rozhodují na úrovni EU.

Tento nadměrný vliv zbrojního průmyslu pomáhá potlačit jakoukoli debatu o militarizaci EU a následných konkrétních politikách. Většina bruselských think tanků navíc přenáší dominantní narativ a propaguje pozitivní vizi vojenského posunu EU, přičemž se téměř nezabývá kritickým myšlením. To dále potlačuje alternativní pohledy a ponechává jen velmi malý prostor pro kritické hlasy.

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.