Věra Beranová představuje výstavu fotografií známé mexické umělkyně Fridy Kahlo.
V Domě U Kamenného zvonu, v Galerii hlavního města Prahy, probíhá do 16. ledna zajímavá výstava prostě nazvaná Frida Kahlo. Snad bychom ji mohli spíše nazvat Frida Kahlo a její svět. V podstatě se jedná o přehlídku fotografií, kde autorkou je dnes již obecně známá mexická malířka. Fotografie jsou instalované v jedinečném (původně gotickém) prostředí jedné z nejvýznamnějších staveb Staroměstského náměstí. Soubor fotografií seznamuje návštěvníky nejen se životem této významné umělkyně, ale také se světem kolem ní. Od roku 2009 putuje tato výstava po americkém kontinentu a také po mnoha evropských metropolích. Tak tedy se tato výstava představuje také i v Praze.
Životní příběh Fridy Kahlo (1907–1954) byl velmi dramatický. Za krátký čas, který jí byl vyměřen, překonala řadu zdravotních problémů, které jí často bránily v účasti na obyčejném životním běhu. O to víc se soustřeďovala na duchovní svět, na umělecké ztvárnění (a to velmi často) sebe sama – tedy autoportrétu, jak malířsky, tak i fotograficky. Ve zpodobnění své tváře jakoby hledala sebe sama. Byla také vděčným objektem pro fotografické ztvárnění jiných autorů. Přestože procestovala řadu zemí, milovala a ctila tu svou, Mexiko. Nežila jen sama sebou, ale velmi intenzivně žila svou dobou. Pohybovala se mezi surrealistickými umělci, kteří byli spojeni s myšlenkami komunismu. I její osobní život byl spojen s ideály komunismu. Byla ženou mexického malíře Diega Rivery a dokonce měla milostný poměr se Lvem Trockým, který jako emigrant pobýval v Mexiku. Výtvarná tvorba Fridy Kahlo nebyla spjata jen se surrealismem, ale respektovala i realistická východiska, často také prvky symbolismu. Vytvořila si jedinečný, osobitý výtvarný styl, ve kterém se odrážely i prvky mexického tradičního, lidového projevu.
Frida Kahlo byla nejen jedinečná malířka, ale také fotografka, jak dokumentuje současná výstava. Částečně ji k tomu předurčovala i rodinná tradice. Její otec i dědeček byli profesionální fotografové. Frida však povýšila fotografii na specifické umělecké dílo, a to různými prostředky. Byl to nejen zájem o portrét, ale i tvůrčí zásahy do konkrétní fotografie, jako různé vystřihování, využívání malířských technik, dedikací přátelům a známým. Její fotografie také určitým způsobem dokumentovaly společenské dění a tak mimo svou výtvarnou podobu sehrávají i funkci historických dokumentů. V neposlední řadě se pro Fridu staly fotografie také inspiračním zdrojem jejího výtvarného vyjádření.
Současná výstava v Domě U Kamenného zvonu představuje soubor fotografií, které byly až do roku 2003 v podstatě neznámé. Z velkého množství jich bylo pro výstavu vybráno 241. Organizátoři výstavy rozčlenili fotografie do několika tematických okruhů. V prvé řadě jsou jistým dokumentem Fridina životního běhu, stejně jako světa kolem ní. Není však jen ona sama autorkou, jsou to i její přátelé, mezi kterými byl i slavný fotograf Man Ray a další. U některých fotografií se nepodařilo zjistit autorství, jsou tedy anonymní (jak autoři, tak v mnoha případech i objekty zpodobnění).
Charakterizovat osobnost Fridy Kahlo je velmi komplikované. Její tvorba, a především její osobnost, zasáhla hluboce do společenského dění – tedy nejen jako umělkyně, malířky, ale i fotografky. Celoživotně se zajímala o politické dění. Frida i její manžel byli aktivními členy komunistické strany Mexika. Po celý svůj krátký život (zemřela ve věku 47 let) byla ve stínu svého slavného manžela, malíře Diega Rivery, nicméně po její smrti se tato situace změnila. Stala se inspirací, vzorem ženského hnutí, dokonce se hovoří o tzv. ženské estetice. Současná výstava v Domě U Kamenného zvonu otevírá další okruh tvorby Fridy Kahlo, snad se pražská veřejnost dočká také výstavy jejího malířského díla.
Kurátor výstavy: Pablo Ortiz Monasterio