Keller bez cenzury: Jan Keller dnes o tom, jak funguje orwellovská propaganda pomocí smyšleného boje Dobra a Zla, zablokování kritického myšlení a monopolu na pravdu.
Propaganda, která se na nás valí ve dne v noci z médií v souvislosti s Ukrajinou, je natolik intenzivní, až to připomíná masáže z Orwellových románů. Postupuje se obvyklou cestou. Nejprve se vytvoří polarita Dobra a Zla. Základní vlastností Dobra je, že se chová za všech okolností zcela nezištně. Zlo je naopak koncentrované a ať udělá cokoliv, je to už dopředu neodpustitelné. Mezi Dobrem a Zlem pochopitelně není možný žádný kompromis. Zlo je totiž, na rozdíl od Dobra, vysoce nakažlivé, nevratně kontaminuje vše, s čím přijde do styku. Zlo je třeba zničit, vyhladit i s kořeny, jinak se svět nestane bezpečnějším místem k životu.
Ti, kdo reprezentují síly Dobra, velice dobře vědí, že Zlo ze světa sprovodit nemohou. Nemají to dokonce ani v plánu. Zlo musí v různých podobách existovat nepřetržitě, jinak by se mohli představitelé Dobra stát tak trochu přebyteční. Vytvářením zmíněné polarity sledují něco jiného. Jejich cílem je znemožnit, aby se člověk mohl zařadil jinam než právě jen na jeden z obou krajních pólů. Je možno jedině bezvýhradně přitakat, nechce-li dotyčný sám sebe ocejchovat jako vnitřního nepřítele, který slouží silám Zla, a to buď za úplatu, anebo z vlastní hlouposti. S podplaceným člověkem ani s hlupákem se opět v žádném případě nediskutuje.
Účelem takto vytvořené a pečlivě přiživované psychózy je získat prostor pro prosazení čehokoliv, i kdyby to třeba odporovalo zdravému rozumu mnohem více než názory údajných hlupáků. Ve společnosti se vytvoří atmosféra, která již dopředu vylučuje, aby mohl někdo jen na okamžik připustit, že svět není černobílý. Zablokování kritického myšlení otevírá cestu k monopolu na pravdu. Ten, kdo se stane monopolním držitelem pravdy, nemůže být ani v demokracii vystřídán nikým jiným. Všichni ostatní se totiž jen více anebo méně mýlí. Bylo by zradou sil Dobra dát takovým lidem sebemenší prostor. Stoupenci Dobra vždy plně respektují svobodu názorů. Je pro ně posvátná. Ovšem za předpokladu, že budou všichni opakovat, přitakávat a šířit jen názory jejich.
To, co popsal Orwell před několika generacemi, se v různých podobách stále vrací. Je to trik příliš jednoduchý, než aby mu mocní odolali. Protiklad dobra a zla byl kdysi dávno zkonstruován ze stejných důvodů jako protiklad nebe a pekla, spásy a zatracení. Jeho smyslem bylo dát lidem svobodu sami se rozhodnout, jakou cestou chtějí v životě jít. Z náboženství se tento návod přenesl do oblasti morálky. Když se ho poté zmocnili politici, změnili ho k nepoznání. Jeho smysl popřeli, udělali z něho jeho vlastní karikaturu. Pod heslem zavedení morálky do politiky lidem svobodu myšlení berou. Květnatými řečmi o pravdě a lásce jen kryjí starou známou zásadu: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdo nesouhlasí plně a odevzdaně s čímkoliv, co řekneme a uděláme, může být jedině cizí agent.
Ano, je to věčný boj. Nejde ovšem o věčný boj Dobra se Zlem, ale o věčný boj s těmi, kterým se tato primitivní propagandistická finta zalíbila natolik, až jí snad sami uvěřili. Umožňuje jim s pohledem zbožně upřeným k nebi schvalovat bombardování a s plnou pusou morálky organizovat dodávky dělostřeleckých granátů.