Josef Buřič reflektuje cestu tří premiérů do ukrajinského hlavního města a jejich sliby ohledně členství Ukrajiny v EU.
Cesta premiéra Fialy do obleženého Kyjeva prý ukázala všem Čechům, že tu máme premiéra, který se ničeho nebojí a je to skutečný vůdce národa. Jsou i tací, kteří prohlašují, že konečně za třicet let tu máme premiéra, za kterého se nemusí stydět. Názorové veletoče hlasatelů takových frází jsou opravdu těžko k uvěření, zejména pokud stejnými slovy oslavovali před nedávnem i jiné premiéry. Lidé někdy mají krátkou paměť.
Myslím, že na cestu tří premiérů do Kyjeva je nutno pohlížet jinak. Především s ohledem na to, co tam v Kyjevě vlastně slíbili. Výsledkem jejich cesty byl slib, že budou požadovat urychlené přijetí Ukrajiny do EU. Inu, jak se říká, slibem neurazíš. Ale na to přece nemuseli jezdit do Kyjeva…
O co vlastně jde?
Slibovat Ukrajině, že bude v krátké době přijata do EU, určitě vyděsilo především západní Evropu – zakladatele EU. Nechci jít do podrobností, proto bych se omezil jen na jednu poznámku – ve vztahu k případnému členství Ukrajiny v EU nejcitlivější – na zemědělství. Vzpomeňme si na to, jak vyjednávala tehdejší česká vláda o podmínkách české zemědělské výroby. Bylo to o tom, kolik budeme mít krav bez tržní produkce mléka, kolik bude českých vinic, o cukerních kvótách, kolik půdy bude uvedeno do klidu atd. A na tyto podmínky se vztahovaly případné dotace ze společné zemědělské politiky EU.
Nemohu se ubránit malé poznámce. Po 18 letech našeho členství v EU se rozsah tuzemské produkce vepřového masa snížil o dvě třetiny. Náhoda?
A teď si prosím představme, jak by se asi tak mohlo vyjednávat o zemědělských dotacích pro ukrajinské zemědělce – aby měli stejné podmínky jako jejich západoevropští kolegové. Jak by asi tak vypadal rozpočet EU? Pokud by se neměl zvýšit – a s tím by asi nikdo z členských států nesouhlasil – pak odhaduji, že nejméně třetina a možná i více výdajů na společnou zemědělskou politiku by musela jít na Ukrajinu. A to by si francouzští zemědělci nechali líbit? Vždyť by to byl konec EU. To chceme? Kdysi se ODS moc netvářila na členství v EU. Že by to zase bylo na pořadu dne?
To opravdu nikdo nechápe, že Ukrajina (v jaké podobě bude po této válce, nikdo neví) nemá šance vstupu do EU na mnoho desetiletí? Jak dlouho už žádá Turecko o členství v EU? A je ochoten o tom někdo vážně uvažovat?
Zlé jazyky tvrdí (samozřejmě, že s velkou nadsázkou), že EU je vlastně spolek, který má umožnit z německých daní existovat západoevropským a hlavně francouzským zemědělcům. Je to nadsázka, ale nějakou podstatu tam můžeme vidět.
Nedivím se, že tato cesta do Kyjeva, zejména pak požadavek na urychlený vstup Ukrajiny do EU, se nesetkala s žádným pochopením v západní Evropě – u těch, kteří v EU rozhodují. Pan premiér je prý politolog. On neví, že v EU rozhodují ti velcí – dnes Francie a Německo a k nim ještě Italové a možná i někteří „menší, co spolu mluví“? Jen oni a nikdo jiný rozhodne, zda Ukrajina bude v EU.
Názor Česka i Slovinska nikoho v Bruselu nezajímá a nakonec to těm dvěma bude vysvětleno – a oni pochopí, i kdyby to mělo stát Brusel pár miliard. Ale myslím, že k tomu ani nedojde. Někdy ten střet teorie s realitou může být poučný. Případ Polska je trochu jiný a v naší úvaze ho vynechejme.
Je zvláštní, když politolog neví, že klíčové evropské vztahy jsou mezi Německem a Francií a Ruskem a samostatně Británií a Ruskem. Samozřejmě, že bez USA to také nejde. Ovšem USA dnes mají starosti jinde a ukrajinská válka jim vyhovuje, protože Rusko je tím vázáno v Evropě a nebude překážet USA na jiných místech (viz Sýrie) a neřkuli, aby posilovalo vztah s Čínou. Prostě světová šachovnice vypadá úplně jinak, než jak ji vidí malé evropské státy.
Nezapomínejme na to, že státy nemají přátele – mají jen zájmy. A ty větší mají větší zájmy – a to ve světě rozhoduje.
Prostě ona cesta do Kyjeva byla možná zajímavým píárovým projektem, ale ničím jiným. Bohužel z české kotliny se to jeví jako cosi světodějného. Bylo to jen prázdné gesto…
Ilustrační foto: Kmu.gov.ua, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.