Zastavení dodávek ruské ropy a uhlí by Evropu uvrhlo do krátkého a bolestivého období přizpůsobení. Při dobrém řízení by však přerušení zůstalo dočasné, míní B. Mcwilliams, G. Sgaravatti, S. Tagliapietra a G. Zachmann v příspěvku pro think tank Bruegel.

Zatímco Spojené státy, Kanada a Velká Británie v důsledku války na Ukrajině vyhlásily embargo nebo postupné ukončení dodávek ruské energie, Evropská unie se zdržela a místo toho zahájila novou energetickou strategii REPowerEU. Jejím cílem je snížit do konce roku 2022 dovoz plynu z Ruska téměř o dvě třetiny a do roku 2030 učinit Evropu nezávislou na všech ruských fosilních palivech. Obnovitelné zdroje energie budou moci hrát významnou dodatečnou roli v energetické nezávislosti EU pouze ve střednědobém horizontu: v nadcházejících měsících budou muset těžkou práci odvést alternativy.

Pokud bude Evropa nucena, zvládne příští zimu bez ruského plynu. Dokáže však Evropa ustát i přerušení dodávek ruské ropy a uhlí, které by bylo způsobeno buď nátlakem Ruska na Evropu, aby si vynutilo ústupky v otázce ukrajinské suverenity ohrožením dodávek energie, nebo Evropou samotnou, pokud by se vlády rozhodly posílit sankce proti Rusku energetickým embargem?

Hráči na trhu již začali omezovat nákupy ruského uhlí a ropy, ať už kvůli reputačním rizikům, nebo ze strachu, že je dostihnou další sankce. Několik energetických společností přestalo nakupovat ruskou ropu, zatímco jiné nakupují pouze s výraznou slevou oproti ekvivalentním neruským druhům ropy: 16. března činila sleva ropy Urals ve srovnání s ropou Brent 27 dolarů za barel, tj. 24 %. Mezinárodní energetická agentura naznačuje, že 3 miliony barelů denně (mb/d) ruské ropy a ropných produktů by nemusely najít cestu na trhy počínaje dubnem 2022, protože sankce jsou citelné a kupující se zdržují.

Ropa

Rusko je největším světovým vývozcem ropy (přibližně 8 % světových dodávek) a EU je druhým největším světovým dovozcem a největším odběratelem ruské ropy (Obrázek 1: Celosvětový obchod se surovou ropou a ropnými produkty v MT za rok 2020 – Rusko v roce 2021 předstihlo USA a Saúdskou Arábii a stalo se prvním světovým vývozcem).

Rusko: největší světový vývozce ropy

V prosinci 2021 Rusko vyvezlo 5 mb/d ropy a 2,8 mb/d ropných produktů, z toho 1,1 mb/d plynového oleje/dieselu; 0,6 mb/d topného oleje a 0,5 mb/d nafty. V roce 2020 činil celkový vývoz ropy do Evropy 2,8 mb/d, z čehož přibližně 0,7 mb/d připadalo na ropovody a zbytek na námořní dopravu. Celkový vývoz ropy do Asie činil 2,1 mb/d, z toho 0,8 mb/d přímo do Číny prostřednictvím ropovodu. Více než 70 % ruského vývozu ropných produktů směřovalo na evropské a americké trhy.

V roce 2021 tvořil vývoz ropy a ropných produktů 37 % ruských exportních příjmů, podle ruské Federální celní služby, kdy ceny ropy činily v průměru 71 dolarů za barel. V únoru 2022 byla cena ruské ropy v průměru 92 dolarů/barel.

Historicky byla ruská ropná infrastruktura budována pro obsluhu východoevropských trhů, konkrétně prostřednictvím ropovodu Družba, který přímo zásobuje šest rafinerií v EU, ale od roku 2009 (kdy byla dokončena první fáze ropovodu ESPO-1) Rusko rozvíjí exportní trasy na asijské trhy a přímo do Číny.

Odhadujeme, že embargo na obchod s ropou ze strany EU a dalších mimoevropských zemí OECD ohrožuje 4 mb/d ruské ropy (alternativní odhad je 4,8 mb/d). To zahrnuje i část ropy z Kazachstánu, který je napojen na ruské vývozní trasy. Ohroženo je také více než 1,5 mb/d ropných produktů proudících do mimoevropských zemí OECD. Dosavadní poznatky naznačují, že zatímco ropa nadále proudí ropovody, Rusko se snaží najít odběratele pro námořní dodávky, přičemž odběratelé se vyhýbají přibližně 1,6 mb/d ropy a 1 mb/d ropných produktů, což by v dubnu mohlo činit 3 mb/d.

EU: druhý největší dovozce ropy na světě

Podle Eurostatu se v roce 2020 do EU dováželo 9,3 mb/d ropy a 5,6 mb/d rafinovaných ropných produktů. Přibližně 8 mb/d dovážených nebo doma rafinovaných produktů (obrázek 5) se používá pro dopravu, přibližně 3,5 mb/d pro vytápění a 2 mb/d jako surovina pro chemický průmysl. Některé z těchto paliv se reexportují na trhy, jako jsou USA a Švýcarsko.

V listopadu 2021 se Rusko podílelo na dovozu ropy do EU necelými 30 % a na dovozu ropných produktů něco málo přes 15 %. V případě přerušení ruských dodávek by EU byla nejvíce ohrožena, pokud jde o diesel, naftu a topný olej. V roce 2021 činil celkový dovoz ropy do EU 15 mb/d, z čehož 3,5 mb/d pocházelo z Ruska, takže z EU a Spojeného království do Ruska plynulo 88 miliard eur. (Obrázek 6: Dovoz a poptávka po ropě v EU).

Souhrnná celosvětová nabídka ropy

Pokud by došlo k zastavení obchodu s ropou mezi EU a Ruskem, došlo by k výpadku dodávek ruské ropy v objemu přibližně 3 mb/d a ropných produktů v objemu přibližně 1 mb/d, což by představovalo vážný celosvětový šok v dodávkách. Vzhledem k již tak napjatým trhům s ropou není jasné, zda by dodavatelé byli schopni nebo ochotni tento výpadek nahradit.

Odhady volné kapacity OPEC se pohybují do 4 mb/d. To zahrnuje 1-2 mb/d ze Saúdské Arábie, přibližně 0,75 mb/d ze Spojených arabských emirátů a 0,5 mb/d z Iráku. Írán, který je v současné době zablokován jednáním o dohodě o íránském jaderném programu, jež rozhodne o tom, zda bude moci vyvážet ropu, má volnou kapacitu přibližně 1 mb/d. Írán od roku 2018 těží nízké objemy, takže není jasné, jak rychle by mohl zvýšit dodávky. Odhady naznačují, že 0,5 mb/d by se mohlo vrátit okamžitě a dalších 0,5 mb/d později v průběhu roku.

Členové OPEC však v současnosti uzavřeli dohodu s Ruskem a středoasijskými partnery známou jako OPEC+, v jejímž rámci se dohodli na omezení růstu dodávek na 0,4 mb/d měsíčně. Dokud nebudou zvyšovat produkci, stojí USA a jejich spojenci před obtížnou otázkou, jak velký politický tlak vyvíjet a v čem přistoupit na kompromis. USA již jednaly s Venezuelou, což naznačuje, že západní sankce vůči Rusku mohou být za cenu zrušení sankcí jinde.

V každém případě se zdá, že členové OPEC mají problémy s plněním svých vlastních produkčních cílů. V prosinci 2021 se produkce zvýšila o 0,25 mb/d oproti cílové hodnotě 0,4 mb/d. Situaci nedávno zhoršila ztráta kapacity 0,3 mb/d z Libye.

Na začátku pandemie klesla produkce v USA přibližně o 3 miliony tun denně a postupně se vrátila zhruba na polovinu. Břidlicový průmysl jedná s americkou administrativou o tom, jak by bylo možné těžbu zvýšit. Břidlice jsou obvykle považovány za flexibilní a měly by reagovat na vysoké ceny. Časový rámec pro dodatečnou kapacitu 6-12 měsíců se zdá být realistický.

Členové OECD mají strategické zásoby ropy ve výši 1,5 miliardy barelů. Tyto zásoby by mohly kompenzovat ohrožený ruský vývoz po dobu přibližně jednoho roku. Zásoby průmyslu představují další 3 miliardy barelů. Okamžité embargo na ruskou ropu lze tedy částečně zmírnit pomalým čerpáním strategických zásob při současném zvýšení alternativní těžby. V rámci EU vyžaduje směrnice o zásobách ropy (2009/119/ES), aby země udržovaly nouzové zásoby ropy a/nebo ropných produktů ve výši nejméně 90 dnů čistého dovozu nebo 61 dnů spotřeby, podle toho, která hodnota je vyšší.

Může Evropa nahradit dovoz ropy z Ruska?

Skutečnost, že velká část evropského dovozu ropy se uskutečňuje spíše lodní dopravou než potrubím, znamená, že nahradit ruskou ropu bude v zásadě snazší než nahradit ruský plyn. Je však třeba vzít v úvahu tři hlavní překážky:

i) Vnitroevropská ropná infrastruktura: pokud dojde k zastavení dodávek ruské ropy, bude náročné přesměrovat ropu a ropné produkty uvnitř EU. Infrastruktura je navržena pro toky z východu na západ a přesun ropy a produktů směrem na východ by mohl znamenat abnormální přesuny ropy, a to i po železnici, nákladními automobily a říčními čluny.

ii) Rafinerie: některé evropské rafinerie jsou optimalizovány pro použití ruské ropy a budou méně efektivní, pokud budou vyrábět z ropy jiné kvality. Irácká a íránská ropa se nejvíce blíží ruské ropě. Zvláště zranitelných je šest velkých rafinerií podél ropovodu Družba (v Polsku, Německu, Česku, Rakousku, Maďarsku a na Slovensku). V roce 2019 byly tyto rafinerie podrobeny zátěžové zkoušce, protože byly narušeny toky kvůli kontaminaci ropy. Testem prošly s využitím strategických rezerv, ropy skladované na místě a přesměrovaných námořních dodávek. Tyto výpadky však trvaly pouze dva měsíce. Pokud nebude možné tyto rafinerie zásobovat, bude nutné uvolněné kapacity převzít v alternativních rafineriích, aby byla uspokojena poptávka po finálních produktech. Přístavní rafinerie jsou sice stále zranitelné vůči výpadku tak velkého dodavatele, ale obvykle mají lepší možnosti: a) přijímat různé druhy ropy a b) přijímat zásilky od nových dodavatelů.

iii) Nahrazení ruských rafinérských kapacit: kromě dodávek ropy musí EU zvážit také nahrazení ruských rafinérských kapacit, které vyrábějí naftu, benzin a topný olej. Evropské rafinerie by se mohly pokusit tuto situaci kompenzovat zvýšením výkonu rafinerií. Aby například nahradily ztracené dodávky ruské nafty, musely by evropské rafinerie zvýšit objem výroby přibližně o 10 procentních bodů, čímž by dosáhly téměř 90 % celkové kapacity 15-16 mb/d. To by byla nejvyšší míra využití v tomto století.

Snížení poptávky po ropě

Vzhledem k tomu, že pro Evropu bude obtížné zcela a včas nahradit ruskou ropu a ropné produkty, musí vlády podporovat snižování poptávky.

Evropské vlády plánují nebo již přijaly přístup „pozitivní diskriminace“ prostřednictvím dotování určitých skupin spotřebitelů vystavených vysokým cenám energie. Poptávka byla zvýšena více, než by bylo obvyklé u tržních sil. Ve scénáři bez ruské energie se tento přístup nadměrně prodraží a povede k nabídkovým válkám o omezené množství paliva. Místo toho je třeba se zaměřit spíše na aktivní snižování než na zvyšování poptávky. Tím se trhy uklidní a nabídka a poptávka se budou moci setkat za rozumnější cenu.

EU a ostatní země OECD by měly urychleně přijmout koordinované plány na snížení poptávky. Analogie s opatřeními přijatými během druhé světové války nebo při ropném embargu OPEC v roce 1973 nejsou nadsazená. Členové Mezinárodní energetické agentury by měli zachovat program opatření na omezení poptávky, aby se rychle snížila poptávka po ropě o 10 %. To by poskytlo trhům dostatek času na strukturální přeorientování se na odklon od ruské ropy. Každý barel ropy, který se nyní ušetří, může zůstat ve skladech a být k dispozici v případě přerušení dodávek.

Nejúčinnější opatření na straně poptávky po ropě přijdou v odvětví dopravy. Tabulka 1 shrnuje klíčové body uvedené v příručce IEA o snižování poptávky po ropě. Mezi opatření, která by měla být zvážena, patří podpora veřejné dopravy, např. tím, že služby budou o víkendech zdarma, a kampaně na podporu sdílení automobilů zaměstnanci, k čemuž mohou být podniky motivovány.

V případě, že mírnější opatření selžou, může být nutné přijmout přísnější opatření, jako je omezení doby, kdy mohou určitá vozidla jezdit. Vlády by také měly úzce spolupracovat s nákladními společnostmi a projednat možnosti sdílení tras a paliva.

Uhlí

V celosvětovém měřítku jsou hlavními vývozci uhlí Indonésie, Austrálie, Rusko, Kolumbie, Jihoafrická republika a Spojené státy. Na straně poptávky je zdaleka hlavním spotřebitelem (tvoří polovinu celosvětové spotřeby) a hlavním dovozcem Čína, následovaná Indií, Japonskem, Evropou a dalšími asijsko-pacifickými zeměmi. (Obrázek 7: Celosvětový obchod s uhlím v tunách; 2020).

S inflační spirálou cen plynu se zvýšila i cena uhlí, která se během jednoho roku zčtyřnásobila. Uhlí a plyn jsou na trhu s elektřinou konkurenty, protože oba vyplňují tzv. tepelnou mezeru: rozdíl mezi poptávkou po elektřině a její výrobou z uhlíkově neutrálních zdrojů energie.

Trh EU

EU postupně vyřazuje tuhá fosilní paliva a během tří desetiletí (1990-2020) snížila jejich spotřebu z 1 200 na 427 milionů tun. Zaměřujeme se na černé uhlí, protože hnědé uhlí se těží a spotřebovává v tuzemsku. Spotřeba a produkce černého uhlí v EU klesá, zejména v posledních několika letech. Přitom se zvýšil význam dovozu, a to z 30 % na více než 60 % domácí spotřeby, což vyvolává otázky ohledně dostupnosti černého uhlí pro EU v případě závažného narušení, jako je například energetické embargo vůči Rusku. (Obrázek 8: Nabídka a poptávka po černém uhlí v EU-27 v milionech tun v období 1990-2020).

Rusko sehrálo významnou roli při vyplňování rozdílu mezi spotřebou černého uhlí v EU a domácí produkcí, přičemž dovoz černého uhlí z Ruska do EU vzrostl z 8 milionů tun (MT; 7 % celkového dovozu do EU) v roce 1990 na 43 MT (54 %) v roce 2020.

Je důležité rozlišovat mezi energetickým uhlím, známým také jako „parní uhlí“ (steam coal), které se používá k výrobě elektřiny, a metalurgickým uhlím používaným při výrobě železa a oceli. Ruské metalurgické uhlí se na dovozu uhlí do EU podílí 20 až 30 %, zatímco ruský podíl na dovozu energetického uhlí do EU činí téměř 70 %. Na energetickém uhlí z Ruska jsou závislé zejména Německo a Polsko.

Nahrazení současných objemů ruského uhlí (>40 MT) může být jen částí výzvy. Pokud budou zastaveny i dodávky ruského plynu a ropy, může EU chtít dovážet více uhlí k výrobě elektřiny. Pokud jde o elektřinu, EU má ve skutečnosti dostatek volné kapacity, aby v případě nouze mohla výrazně zvýšit výrobu elektřiny z uhlí. Pokud by všechny černouhelné elektrárny v Německu v roce 2021 pracovaly na plný výkon, vyrobily by přibližně o 140 TWh elektřiny více, přičemž by spotřebovaly přibližně 40 MT tun uhlí navíc.

Diverzifikace a zvýšení dodávek uhlí do EU

Ačkoli ruský dovoz tvoří významný podíl energetického uhlí spotřebovávaného v EU, z odvětví přicházejí signály, že by ruský dovoz mohl být poměrně rychle nahrazen. Německé sdružení dovozců uhlí uvedlo, že ruské uhlí lze nahradit během několika měsíců. Není však jasné, jak velkou rezervu by zásoby uhlí v EU poskytly pro přechodnou fázi. Uváděných 2,6 milionů tun uskladněných v přístavech by pokrylo asi tři týdny ruského dovozu, ale další uhlí by mělo ležet ve skladech elektráren.

Ruské uhlí lze nahradit, protože světové trhy s uhlím jsou dobře zásobené a flexibilní. Teprve agresivní snaha Ruska v minulém desetiletí o získání podílu na trhu v EU vytlačila ostatní dodavatele. Dodávky ze zemí, které omezily vývoz do EU, jsou v zásadě stále do značné míry k dispozici jako náhrada za ruské uhlí. Porovnáme-li maximální roční globální vývoz hlavních exportních zemí v posledních šesti letech (2016-2021) s jejich úrovní vývozu v roce 2021, zdá se, že existuje dostatečná rezerva, aby se ruský globální vývoz uhlí téměř zcela nahradil. Pokud by Čína a Indie (dva hlavní světoví spotřebitelé uhlí) nakupovaly více uhlí z Ruska, mohla by se vývozní marže ostatních globálních dodavatelů dále zvýšit. Podobně by bylo možné v případě nouze zvýšit domácí produkci EU, která v roce 2021 dosáhla nového minima (329 MToproti 373 MT v roce 2019), o zhruba 40 MT.

Je zřejmé, že omezení v poptávce po uhlí a v produkci vyvážejících zemí mohou bránit plnému využití potenciálního vývozního rozpětí. Například Indonésie v lednu letošního roku zavedla dočasný zákaz vývozu uhlí a zdá se, že v dubnu učiní totéž. Na druhou stranu Kolumbie, po propadu produkce v roce 2020 (-40 %) v důsledku pandemie a dlouhodobé stávky v jednom z hlavních dolů, se podle Nasdaq.com chystá „zvýšit produkci o 7 milionů tun v průběhu roku 2022 – produkce uhlí v této andské zemi činila 59,6 milionů tun v roce 2021, oproti 49,3 mil. tun v roce 2020“.

Australský vývoz uhlí byl v posledním roce a půl přesměrován do Indie poté, co Čína zavedla zákaz dovozu australského uhlí. Čínský bojkot uvolnil Austrálii další vývozní rozpětí, protože Indie ztrátu čínského trhu plně nevykompenzovala. Austrálie se však potýká s dočasným přerušením dodávek v důsledku klimatických změn, neboť lesní požáry a záplavy brání zemi v plném využití jejího vývozního potenciálu. Embargo na australské uhlí také přimělo Čínu k rozšíření vlastní produkce uhlí, která se zvýšila o 220 MT ročně, což je o 6 % více než v loňském roce.

Zdá se, že Jihoafrická republika má také značný potenciál pro vývozní marže, vzhledem k tomu, že její vývoz uhlí v roce 2021 byl kvůli politickým nepokojům a bezpečnostním a provozním problémům na nejnižší úrovni od roku 1996. Uhelný terminál Richards Bay, hlavní uhelný exportní terminál v zemi, očekává, že se vývoz v roce 2022 opět zvýší na 70 MT (17% nárůst).

Americký Úřad pro energetické informace (EIA) očekává, že v roce 2022 se produkce uhlí v USA zvýší o více než 25 MT (4 %), zatímco domácí spotřeba se sníží o 7 MT. EIA očekává, že to podpoří vývoz a zároveň pomůže doplnit zásoby uhlí v elektrárnách.

Nahrazení dovozu ruského uhlí bude vyžadovat rychlé zavedení nových dodavatelských řetězců, aby se správný typ uhlí dostal tam, kde je potřeba. Většina evropských uživatelů uhlí již odebírá od různých dodavatelů a měla by být schopna navázat na stávající vztahy. Na politické straně může být k urychlení procesu zapotřebí sdílení veřejných rizik a diplomatická podpora. Kromě toho by se mělo posoudit, zda by se neměla dočasně zmírnit některá environmentální pravidla, aby se umožnilo používání snadněji dostupných druhů uhlí.

Vyšší poptávka po uhlí, nižší nabídka uhlí a složitější logistika zvýší náklady na dovoz uhlí a může vést k dočasnému narušení místní dopravy. Zdá se však, že zastavení dovozu ruského uhlí by celkově nezpůsobilo dramatické narušení dodávek.

Závěr

Zatímco zastavení dovozu ruského plynu by bylo obtížné a nákladné, ale proveditelné, pro EU bude pravděpodobně méně bolestivé úplné přerušení dovozu ruské ropy a uhlí. Ropa a uhlí jsou globálnější a likvidnější trhy než plyn a jsou méně závislé na pevné infrastruktuře, jako jsou evropské plynovody. To však znamená, že evropské zastavení dodávek ruské ropy a uhlí by mělo značné globální sekundární dopady. Evropa by mohla být silně zasažena vyššími cenami, ale jako bohatý kontinent by byla schopna přilákat více ropy, ropných produktů a uhlí, což by pro rozvíjející se a rozvojové ekonomiky mohlo být stále obtížnější.

Evropa se bez dodávek ruské ropy obejde, ale bude třeba vyřešit značné koordinační a logistické problémy. Evropa a USA by měly uzavřít Transatlantický energetický pakt, který by umožnil přímé i nepřímé (včetně změny paliva) využití volných kapacit v USA, které by Evropě pomohly vypořádat se se ztrátou ruských objemů. Společné diplomatické úsilí vůči producentům OPEC by pomohlo zmenšit rozdíl, což se stane díky snížení poptávky po ropě na celém světě, které je dáno cenou. Případný krátkodobý deficit lze pokrýt velkými zásobami ropy a produktů a aktivací vládních plánů na výrazné snížení poptávky. Zastavení dovozu ropy z Ruska bude pro Evropu znamenat vyšší ceny ropy, ale globální trhy zajistí, že Evropa dostane veškerou ropu, za kterou je ochotna zaplatit, a trhy nakonec obnoví rovnováhu.

Pokud jde o uhlí, odklon evropských dodávek od Ruska při současném uspokojování rostoucích potřeb dovozu uhlí povede k vyšším celosvětovým cenám uhlí, což bude mít opět významné sekundární dopady na rozvíjející se a rozvojové ekonomiky. Je třeba vyřešit také logistické otázky. Pro Evropu je nesmírně důležité rychle nakoupit více uhlí a doplnit jeho zásoby, zejména kvůli potenciálně vyššímu spalování uhlí v elektrárnách.

Evropa sice projde krátkým a bolestivým obdobím, než se znovu přizpůsobí poptávka a nabídka, ale pokud budou tato opatření doprovázena novým impulsem k přechodu na uhlíkově neutrální zdroje energie, vliv Ruska na dodávky energie do EU zmizí.

O autorech:

Ben Mcwilliams (Ben pracuje ve společnosti Bruegel jako výzkumný analytik v oblasti klimatické a energetické politiky.)

Giovanni Sgaravatti (Giovanni pracuje ve společnosti Bruegel jako asistent výzkumu. Vystudoval ekonomii; zabývá se analýzami od produktivity, trhu práce, vyhýbání se daňovým povinnostem, mezinárodního obchodu až po změnu klimatu.)

Simone Tagliapietra (Simone je vedoucím pracovníkem společnosti Bruegel; jeho výzkum se zaměřuje na klimatickou a energetickou politiku Evropské unie a na politickou ekonomii globální dekarbonizace.)

Georg Zachmann (Georg je vedoucím pracovníkem agentury Bruegel, kde se od roku 2009 zabývá energetickou a klimatickou politikou. Jeho práce se zaměřuje na regionální a distribuční dopady dekarbonizace, analýzu a uspořádání trhů s uhlíkem, plynem a elektřinou a na politiky EU v oblasti energetiky a klimatu. Dříve pracoval na německém ministerstvu financí.)

Zdroj: B. McWilliams, G. Sgaravatti, S. Tagliapietra and G. Zachmann (2022) „Can Europe manage if Russian oil and coal are cut off?“, Bruegel Blog, 17 March

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dokáže si Evropa poradit, pokud bude odříznuta od ruské ropy a uhlí?