Milan Daniel komentuje české a evropské reakce na částečnou mobilizaci v Rusku z hlediska politiky humanitárních víz.
Po vyhlášení částečné mobilizace se tvoří na ruských hranicích se státy, s nimiž má země bezvízový styk, kolony uprchlíků. V Bruselu z toho mají těžkou hlavu zejména s ohledem na Ukrajince, kteří po zahájení ruské „speciální vojenské operace“ uprchli před válkou do některé z členských zemí EU. Tam se jim dostalo nejenom mezinárodní ochrany, ale dostali i možnost pracovat a získat nejrůznější státní podpory. Udělit ale stejný nebo podobný status nyní i Rusům by znamenalo postavit je na stejnou úroveň jako Ukrajince.
A to je těžké. Mezi mladými muži z Ukrajiny a Ruska, kteří nechtějí riskovat své životy kvůli podniku tak zavrženíhodnému jako je válka, by totiž mohlo dojít k něčemu jen s hanbou přijatelnému – jisté formě souznění.
Jak by bylo lze vládnout plebsu, kdyby nebyl rozdělen? A co kdyby si ti chlapi sedli někde v české hospodě k jednomu stolu a zjistili, že si rozumí? Mnozí ostatně mluví stejným jazykem.
Jen to ne! To je přece svrchovaně nebezpečné a svým krajanům doma by dali svrchovaně špatný příklad!
Osoba Lipavský, který momentálně zastupuje naši zemi pro Rusko „ne přátelskou“ (недружественая страна) hned na druhém místě po USA v OSN, moudře usoudil, že „ti, kteří ze země utíkají proto, že nechtějí plnit povinnost uloženou jejich vlastním státem, nesplňují podmínky pro udělení humanitárního víza.“ Ergo kladívko: ty podmínky pro udělení humanitárního víza by podle hvězdy české zahraniční politiky splňovali ruští dezertéři pouze v tom případě, kdyby si povinnosti dané jim ruskými zákony plnili. Například kdyby na sebe nechali navléci mundůry a začali střílet směrem na Západ. O velikosti Lipavského génia jsem si dosud iluze nedělal, ale může takovou myšlenku vypustit někdo, aniž by byl blb?
Takže Novinky & spol. se zajíkají štěstím z toho, že „Rusové utíkají“, přičemž ovšem jako obvykle zapomínají dodat, že Ukrajinci – dokud mohli – už před válkou dávno utekli a nechtíce „plnit povinnosti uložené jejich vlastním státem“ žijí si po Evropě (samozřejmě i v Rusku) jak je jim libo.
Ostatně soudím, že kdyby nedejbože došlo k mobilizaci v naší těžce zkoušené zemičce, potrava pro děla by se k těmto poslům svobody a demokracie příliš nehrnula.
Na druhou stranu je to škoda, protože armáda doplněná mamánky, frekventanty genderových a podobných studií či hráči počítačových her by mohla plněním povinnosti uložené jim státem nepřítele k smrti vyděsit.