Skladby Le Bal Des Haftan, Africa a Sonata Reminiscenza dnes nabízí jazzové okénko Jana Schneidera.
Hudba je dobrou reflexí lidské společnosti. Můžeme slyšet sóla, dueta až tenteta, komorní kapely, velké orchestry, bigbandy, pouze smyčcové či dechové apod. soubory – a všechno může jít dohromady, chtějí-li hudebníci, ale vynutit se to nedá. Nádhernou různost lze navíc slyšet i třeba v souboru pouze strunných nástrojů, u nichž je výsledný zvuk podmíněn nejen druhem strun, ale i tvarem a kvalitou ozvučných korpusů, o vlivu interpreta ani nemluvě. Krásnou ilustrací je oktet strunných nástrojů „Souffle des cordes“, který hraje skladbu „Le Bal Des Haftan“ kapelníka a kontrabasisty Renauda Garcia-Fonse. Dalšími členy jsou hráči a hráčky na cello (Nicolas Saint-Yves), kytaru (Kiko Ruiz), kanun (Serkan Halili), kemenche (Derya Türkan), violu (Aurélia Souvignet-Kowalski) a housle (Amandine Ley, Florent Brannens).
Nekompromisní freejazz v podání značně rozšířeného kvintetu Johna Coltranea: Africa. To rozšíření se týká především mnoha různých dechových nástrojů, které vytvářejí nádhernou atmosféru v mezihrách mezi sóly. Za zmínku stojí moje oblíbená rytmika s dvěma kontrabasy (Art Davis a Reggie Workman) s ďábelským Elvinem Jonesem za bubny, k tomu tradiční klavír McCoy Tynera. Mám-li shrnout dojem z celé té kompozice, je to vlastně tresť toho, co se dá povědět o protagonistovi: čirá mystika, inspirující, úchvatná zarputilost.
Dnes závěr o něčem naprosto odlišném, i když některá „klasika“ má mnohem blíže k jazzu, než se zdá! Kolika různými tempy, s jakou dynamikou a s jakými akcenty lze zahrát už jenom ten zdánlivě jednoduchý, avšak neskutečně chytlavý začátek “Vzpomínkové sonáty” Nikolaje Medtnera! Přiznám se, že vždy, když ji slyším, ustanu s veškerou činností, jak mě znovu a znovu pohltí. Zde celá skvělá Sonata Reminiscenza v lahůdkovém podání Svjatoslava Richtera (1981).