Politolog Petr Drulák píše o odchodu Victorie Nulandové z amerického ministerstva zahraničí. Zda odchází, aby se vrátila, rozhodnou listopadové volby.
Odchod Victorie Nulandové z klíčové pozice na americkém ministerstvu zahraničí je špatnou zprávou pro americké neokonzervativce s jejich spojenci a dobrou zprávou pro zbytek světa. Jako důvod rezignace bývá uváděno kariérní zklamání. Loni byla dočasně pověřena funkcí náměstkyně a to se jí prý natolik zalíbilo, že už se nedokázala mentálně vrátit na své místo politické ředitelky ministerstva. U tak extrémně ctižádostivé ženy to nelze zcela vyloučit, ale hlavní důvod jejího odchodu to jistě není. Nulandová spíše zjišťuje, že válka na Ukrajině, k jejímuž rozpoutání přispěla v USA jako nikdo jiný, ztrácí politickou podporu a nejspíše se jí nechce čelit porážkám na domácí politické scéně.
Ačkoliv bývá označována za kariérní diplomatku, nikdy jí nebyla. Nejlépe ji označit jako celoživotní ideoložku amerických vývozů demokracie a destabilizace nepoddajných režimů. Tuto neokonzervativní ideologii neopouští ani doma. Její manžel Robert Kagan patří k nejvýznamnějším neokonzervativním komentátorům, její švagr Frederic Kagan založil se svou manželkou Kimberley Institute for the Study of War. Tento think-tank za peníze amerických zbrojařů přesvědčuje americkou i světovou veřejnost o blahodárnosti amerického vojenského působení ve světě. Dnes je znám i u nás svými zaujatými analýzami války na Ukrajině, které přebírá většina médií.
Za Bushovy administrativy patřila Nulandová k nejbližším spolupracovníkům viceprezidenta Cheneyho, který byl politickou hlavou neokonzervativní kliky připravující útok na Irák. Za své služby byla odměněna postem velvyslankyně u NATO. Tím se dostává k východoevropské agendě a k Ukrajině, z níž její židovští předci pocházejí. Její velvyslanecké působení vrcholí neslavným bukurešťským summitem, jenž otevřel otázku ukrajinského členství.
Ve vysokých na ministerstvu zahraničí pokračuje i za Obamy. Demokrat Obama sice dostal Nobelovu cenu míru za to, že se bude ve světě chovat jinak než jeho republikánský předchůdce, ale úplný konec neokonzervativního řádění nepřinesl. Mělo totiž dost příznivců mezi jeho demokratickými podporovateli a spolupracovníky. Neokonzervativní demokraté jako Albrightová, Clintonová či Biden si v zahraniční politice lépe rozumějí s neokonzervativními republikány typu Cheneyho či McCaina než s realistickým demokratem Obamou či socialistickým demokratem Sandersem.
Barack Obama byl odpůrcem projektů, u nichž Nulandová stála, války v Iráku či rozšiřování NATO na Ukrajinu. Ale východní Evropu, která ho na rozdíl od Pacifiku či Blízkého východu nezajímala, přenechal neokonzervativcům. Díky nim získává Nulandová získává na ministerstvu zahraničí vlivné místo vrchní ředitelky pro Evropu.
Krátce po svém jmenování se vydává na Maidan podpořit tamní demonstranty a o několik měsíců později je zveřejněn dnes již slavný odposlech jejího rozhovoru s americkým velvyslancem v Kyjevě, kde vysvětluje, kdo z tehdejší opozice má být na jakém místě v nové ukrajinské vládě a západoevropské spojence posílá kamsi. V následujících letech je hlavní tváří americké politiky na Ukrajině. Tváří, která rozhodně nepřispívá k dohodě s Ruskem a která naopak povzbuzuje válkychtivou část Ukrajiny.
Nulandová se však sráží s Trumpem. S neokonzervativci se nesnášel; republikán Kagan podporuje raději Clintonovou. Pokud se Trump některé z nich pokusil využít, nevyplatilo se mu to. Na chodníku však Nulandová nekončí. Ujímá se jí její ideologická kmotra Madeleine Albrightová, která ji zaměstná ve své lobbystické firmě (Albright Stonebridge Group). Volný čas, kterého má v tomto pseudozaměstnání dostatek, pak Nulandová využívá k práci ve vedení National Endowment for Democracy. Tato Kongresem financovaná instituce s globálním dosahem se věnuje destabilizaci režimů nepohodlných USA. Nulandová může dělat dál, co dělala předtím.
S nástupem Bidenovy administrativy je jmenována politickou ředitelkou ministerstva (Under Secretary for Political Affairs) a v této klíčové funkci uskutečňuje neokonzervativní obrat Bidenovy administrativy ve východní Evropě. Výsledky jsou známy. Dnes odchází, aby se vrátila. Pokud v lednu přijde do Bílého domu kdokoliv jiný než Donald Trump, může si Nulandová dělat naděje na vedoucí místo na ministerstvu zahraničí, v Pentagonu, CIA či jinde ve strukturách amerického hlubokého státu.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Článek není určen k šíření na další weby.