Politolog Petr Drulák míní, že i když si současný stranický kartel v Evropském parlamentu v nadcházejících volbách udrží nadvládu, nečeká ho klidné období.
Pro-evropský server Euronews přišel s prvním celoevropským průzkumem politických preferencí před evropskými volbami. Příznivci současné podoby EU ho přijímají s opatrným optimismem. Mohou doufat, že stávající stranický kartel si udrží nad Evropským parlamentem kontrolu a někteří s nadějí očekávají dalších pět let s Ursulou von der Leyenovou. Přesto by podporovatelé řízení globálního klimatu a přijímaní migrantů ještě neměli dávat chladit šampaňské.
Kartel lidovců, socialistů a liberálů by si podle průzkumu mohl udržet těsnou většinu. Každá ze tří stranických skupin něco ztratí, nejméně lidovci, nejvíce liberálové, ale když se dají opět dohromady, na 55 % by jim to stačit mohlo. Ale na tak těsné většině nelze stavět, stranické rodiny nejsou stoprocentně disciplinované. Nelze například očekávat, že by tato většina zajistila předsedkyni Evropské komise další mandát; jednoznačnou podporu nemá ani u svých lidovců. K posílení většiny by současní lídři EU mohli přizvat ještě zelené. Ve volbách je sice čeká pořádný výprask, žádná jiná skupina neztratí tolik, co zelení, ale ideologicky si s kartelem rozumí a jejich očekávaných osm procent by kartel dostalo nad bezpečnou tří pětinovou hranici.
Co by to však vypovídalo stavu evropské demokracie? Debakl zelených svědčící o rostoucí averzi voličů k zelené ideologii má být odměněn bezprecedentním podílem na evropské moci? Tyto otázky jsou sice nepříjemné, ale nepředstavují nic, s čím by si bruselští propagandisté nedokázali poradit. Šlo by přece o obranu Evropy před populisty a extrémisty. Nejvýraznější úspěchy mají zaznamenat jednak evropští reformisté s polským PiSem a italskými Bratry Itálie a jednak Identita a demokracie vedená Národním sdružením Marine Le Penové. Její strana aspiruje nejen na vítěze evropských voleb ve Francii, ale také na postavení vůbec nejsilnější strany v Evropském parlamentu (v průzkumu vychází nastejno s německou CDU/CSU). V takové situaci musí jít drobné demokratické nuance stranou.
Podstatnější překážkou liberálním snům je samotná konstrukce stranických rodin. Vždy trpěly výraznými odstředivými tlaky. V poslední době se to ukázalo na odchodu maďarského FIDESZu od lidovců a SMERu od socialistů. Tím to však nekončí. Například podle průzkumu nejsilnější česká strana, ANO Andreje Babiše, sedí v liberální frakci se stranou Emmanuela Macrona a Šimečkovými progresivisty. Nesoulad je zjevný. Zatímco Šimečka do této federalistické a progresivistické frakce očividně patří, Babiš nikoliv. Je nutno se ptát, zda evropští liberálové mohou očekávané vítězství ANO v Česku považovat za dobrou zprávu pro svoji budoucnost.
Konflikt mezi národními stranickými prioritami a pozicemi vedení bruselských frakcí se obvykle dosud řešil tím, že europoslanci házeli za hlavu národní priority a hlasovali podle instrukcí šéfů frakcí. Říká se tomu europeizace politiků. Někteří z Babišových europoslanců se natolik europeizovali, že museli ve straně skončit. Podobně se europeizoval i jeden poslanec SMERu, který raději přešel k evropským socialistům. Nicméně i někteří z těch, co zůstali u Fica, musí cítit tlak dvojí loajality, k Bratislavě a k Bruselu. Mají to nepochybně těžší než progresivisté, kteří si s národní loajalitou hlavu vůbec nelámou.
Tyto tlaky porostou. Ideová těžiště národních politik se přesouvají směrem kritickým k Bruselu. Podle průzkumu zvítězí ve Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Rakousku, Maďarsku, Irsku, Lotyšsku a na Slovensku strany z frakcí, které se s Bruselem v řadě otázek zcela rozcházejí. Na druhé straně zatím nepozorujeme, že by nositelé bruselské ideologie jevili větší připravenost ke kompromisům. Ale jejich hlavním nepřítelem je realita. Stále silněji se střetává s vlajkovými projekty bruselské ideologie jako jsou podpora migrace a boje s globálním klimatem, Putinem, dezinformacemi či biologickou daností člověka. I kdyby se strážcům stávající podoby EU podařilo udržet či rozšířit stranický kartel, jímž Evropský parlament kontrolují, nečeká je klidné období. Naopak se musí připravit na stále tvrdší střet s realitou. A ten vyhrát nemohou.
Článek původně vyšel v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Článek není určen k šíření na další weby!