Odsolovací zařízení jsou drahá, vyžadují velké množství energie a poškozují životní prostředí. Jsou však životně důležité pro stále více regionů, kde je nedostatek vody a kde se zvyšuje sucho, například na Blízkém východě, v Africe a Středomoří.
Způsoby získávání pitné vody ze slané vody jsou známy již více než 2000 let. Staří řečtí mořeplavci za tímto účelem převařovali mořskou vodu a ve starém Římě ji filtrovali přes hliněné trubky, aby byla pitná.
Dnes jsou moderní formy těchto starověkých technologií „současností a budoucností zvládání nedostatku vody“, říká Manzoor Qadir, zástupce ředitele Institutu pro vodu, životní prostředí a zdraví na Univerzitě OSN (UNU).
Přibližně 70 % zemského povrchu pokrývá voda, ale z těchto více než 1,4 bilionu litrů nejsou ani tři procenta sladké vody a méně než jedno procento je použitelné jako pitná voda, uvedl portál Deutsche Welle.
Navzdory kritice nákladů, vysoké spotřeby energie a dopadu na životní prostředí je odsolování vody rychle se rozvíjejícím průmyslovým odvětvím. V posledních dvou desetiletích neustále roste.
Z odhadovaných 16 000 odsolovacích zařízení na celém světě je přibližně 39 % provozováno na Blízkém východě. Vedle severní Afriky je to nejsušší oblast na světě.
Budoucnost bez odsolovacích zařízení by byla pro mnoho zemí „téměř nemožná“, vysvětluje Qadir. Je to proto, že tam je velmi málo srážek.
Problémem je ovšem to, že chudší země si nemohou dovolit drahé odsolovací zařízení. Náklady na výrobu odsolené vody sice výrazně klesly – na dnešních přibližně 0,50 dolaru za metr krychlový. Je to však „stále záležitost pro bohaté země“, říká Qadir.
Největší výrobci demineralizované vody na osobu (litry odsolené vody na osobu a den v roce 2020). Zdroj: DW
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.