Publicistka a historička Veronika Sušová-Salminen glosuje tlak na zvýšení českých vojenských výdajů ze strany USA, které díky své destabilizační roli nezaručují bezpečnost, zato ohrožují budoucnost.
Americký velvyslanec Nicholas Merrick dal veřejně najevo nelibost USA nad výší českých výdajů na obranu a zbrojení. Ty mají podle závazků, které přijala Fialova vláda, dosáhnout během deseti let celkem 5 % českého HDP (což je téměř 1/5 respektive 20 % současného státního rozpočtu ČR; 3,5 % má jít na obranu a 1,5 % na mezioborové investice, které se obrany týkají). Podle Merricka Česko v letošním rozpočtu nezvyšuje výdaje odpovídajícím tempem, tudíž nedodržuje spojenecké závazky v rámci NATO a „riskuje“, že bude v obranných výdajích na chvostu NATO. Slova padla pár dní poté, co americký prezident Donald Trump reagoval na španělský postoj k jeho nelegální válce v západní Asii: USA přeruší se Španělskem veškerý obchod, zněla Trumpova výhrůžka. Jinými slovy, Trumpovi (tj. USA) se neodporuje a pokud ano, je třeba se připravit na trest.
Česká vláda je nadmíru loajální a proti nelegálnímu napadení a narušení suverenity země, která má mezinárodní uznání a je členem OSN, neřekla ani slovo. Naopak, vojenský útok i zabití nejvyššího představitele Íránu podpořila. Zdá se, že to nestačí.
Americký velvyslanec v Praze se snažil, aby jeho slova zněla diplomaticky a aby se zdálo, že se nejedná o požadavek Washingtonu, že jde pouze o spojenecký závazek NATO. Má se jednat o „společný“ závazek a „společnou“ bezpečnost. Tato slova jsou sama o sobě výsměch. Vývoj kolem Íránu v posledním týdnu ukázal, že ohrožením bezpečnosti jsou Spojené státy a jejich agresivní snaha udržet si moc vůči konkurentům i za cenu toho, že zcela zničí dosavadní (rozhodně ne ideální, ale aspoň nějaký) mezinárodní řád. Dodejme, že celá americká akce nebyla s Českem nebo s NATO „společně“ konzultována a rozhodnuta, i když důsledky pocítíme všichni. „Společně“ tu rozhodně neplatilo.
Nejenže americká administrativa brutálně a bezprecedentně narušila mezinárodní právo, ale narušila také ekonomické vazby: její kroky zvýšily ceny zemního plynu a ropy a hrozí novou energetickou krizí a novým kolotočem inflace. Česku znovu hrozí zvyšování cen, inflace a potažmo hospodářský útlum, a to v přímém důsledku války s Íránem. Jinými slovy, pokud se konflikt protáhne, zaplatíme účet za válku, na kterou se nás zase nikdo neptal.
Babišova vláda argumentuje tím, že rozpočet je deficitní a na tak velké zvyšování výdajů na obranu dnes Česko prostě nemá. Zdůrazňuje, že musí brát ohled i na další rozpočtové kapitoly, jako jsou zdravotnictví nebo sociální služby. Americký diplomat ale dal najevo, že domácí politické okolnosti musí jít stranou – je nutné dělat „těžká rozhodnutí“. Do zbraní tedy peníze jít musí, i když budou chybět jinde, v oblastech, které jsou pro chod moderní společnosti neméně zásadní. Nejsem si vůbec jistá, že Babišova vláda tento tlak ze strany USA ustojí. Nejspíš kapituluje a výdaje do obrany nakonec zvýší podle požadavků „spojenců“, aby „neriskovala“. V takovém případě je téměř jisté, že peníze se budou brát z oblastí jako jsou vzdělání, zdravotnictví nebo sociální služby a kultura. Tyto podfinancované sektory se ještě více přiškrtí. Zdroje půjdou do armády a na zbraně. Jejich smyslem je bezpečnost jen v tom lepším případě, v tom horším destrukce a smrt.
Podle výpočtů Raiffeisenbank přitom bude ekonomický efekt (multiplikátor) výdajů na obranu v českém případě opravdu malý. Každá investovaná koruna přinese ekonomice 60 haléřů, v případě mezioborových investic 68 haléřů. Důvodem pro takto nízký multiplikační faktor je „vysoká importní náročnost“, což neznamená nic jiného, než že na českém zbrojení budou jako vždy vydělávat někde jinde. Nelibost americké administrativy ohledně evropských ambicí ve výrobě zbraní a programu Made in Europe naznačují, kam mají zisky směřovat na prvním místě. Vždy (i ke své škodě) loajální Česko tak dost možná v „novém světě“ čeká podobná budoucnost jako jiné vazaly USA na světové periferii. Podvyživená společnost s potenciálně paralyzovaným státem, kterou ovládá rentiérsko-kompradorské myšlení, bude nalévat miliardy do zbraní a obrany, zatímco pomalu ztratí smysluplnou budoucnost. A o její skutečné bezpečnosti budou jako vždy rozhodovat jiní a jinde.