Nacistická ponorka U‑864, potopená v roce 1945 u norského pobřeží, představuje vážnou ekologickou hrozbu, protože na palubě převážela asi 65 tun vysoce toxické rtuti.
Byla součástí tajné Operace Caesar, jejímž cílem bylo dopravit rtuť, technické vybavení a odborníky do Japonska, avšak byla zasažena britskou ponorkou HMS Venturer a potopila se i s celou posádkou 73 mužů.
Vrak byl nalezen až v roce 2003 a od té doby Norsko řeší dilema, zda ponorku zakrýt, nebo ji zcela odstranit, přičemž obě možnosti nesou značná technická i bezpečnostní rizika. Ponorka obsahuje nejen toxický náklad, ale také nevybuchlou munici a lidské ostatky, což z ní činí zároveň ekologický i etický problém.
Nejnovější analýzy naznačují, že zakrytí vraku může zvýšit riziko výbuchu a úniku rtuti, zatímco úplné odstranění je extrémně nákladné a nebezpečné. Výzkumy již potvrdily přítomnost rtuti v okolních sedimentech a mořských organismech, přičemž odborníci varují, že postupující koroze kontejnerů může vést k rozsáhlé a dlouhodobé ekologické katastrofě.
Rtuť se totiž v mořském prostředí mění na methylrtuť, která se hromadí v potravním řetězci a může vážně poškodit lidské zdraví, jak ukázaly historické případy typu japonské Minamaty.