Proč vítězství Magyara nepředstavuje v dnešních podmínkách radikální politický obrat?
Politolog David Broder pro levicový časopis Jacobin vysvětluje, že politický pád Viktora Orbána nebyl způsoben jen jeho autoritářskými zásahy do institucí, ale především vyčerpáním společenské a ekonomické podpory, na níž jeho model vlády stál.
Viktor Orbán po roce 2010 vybudoval širokou koalici středních a pracujících vrstev díky příslibu „pracovní společnosti“ a rychlému růstu zaměstnanosti, který však byl závislý na zahraničních investicích a na nízkých mzdách. Tento model se po pandemii a ruské invazi na Ukrajinu začal hroutit, protože ekonomické ukazatele stagnovaly a vláda nedokázala nabídnout nové úspěchy.
Do toho se přidaly morální skandály, zejména odhalení státem krytého zneužívání dětí, které pomohl zveřejnit Péter Magyar – bývalý insider Fideszu, jenž se stal symbolem ztráty důvěry v Orbánův systém.
Kulturní války nedovedly zakrýt skutečné problémy
Orbánova zahraniční image „bojovníka proti globalismu“ sice dál fascinovala jeho mezinárodní obdivovatele, ale doma už kulturní války nestačily zakrýt socio-ekonomické problémy zdravotnictví, životní úrovně ani korupce, upozorňuje Broder.
Článek také zdůrazňuje, že vítězství Magyara nepředstavuje radikální politický obrat: jeho Tisza zůstává konzervativní, převzala část pozic Orbánovy strany Fidesz a nabídla spíše kompetentnější, umírněnější verzi téhož středu.
Rozhodující v letošních parlamentních volbách bylo, že Orbánův ekonomický model po šestnácti letech ztratil dech a voliči přestali věřit jeho slibům.
Změna vlády tak neznamená rychlou transformaci Maďarska, ale ukazuje limity „propracovní“ konzervativní politiky. Zároveň tento vývoj ale oslabuje jeden z klíčových uzlů současného nacionalistického mezinárodního hnutí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.