Ústupky nefungují a sankce jsou předzvěstí použití vojenské síly. Zvláštní význam má rovnováha sil. Jak čtou v Moskvě konflikt USA a Íránu?
Ruský politolog Ivan Timofjev ve svém textu vysvětluje, jaké strategické závěry může Rusko vyvodit z aktuálního ozbrojeného střetu kolem Íránu. Na prvním místě tvrdí, že i když Teherán nyní útoky ustojí, další kolo vojenské eskalace je pravděpodobné a cena současného zásahu může být pro všechny aktéry velmi vysoká.
První lekcí z tohoto vývoje je podle něj skutečnost, že americké sankce často předcházejí použití vojenské síly – a že tato kombinace byla v minulosti uplatněna proti řadě států. Vůči Rusku je přímý útok omezen rizikem jaderné eskalace, ale Západ jej nahrazuje rozsáhlou podporou Ukrajině.
Druhou lekcí je dlouhodobost tlaku: Írán i Rusko musí počítat s tím, že sankce a konfrontace mohou trvat desetiletí a že i případná pauza v bojích by byla jen dočasná.
Třetí lekce zdůrazňuje, že ústupky nefungují – Írán v minulosti několikrát ustoupil, ale nikdy to nevedlo k trvalému zmírnění tlaku. Podobně nízká úroveň důvěry mezi Ruskem a Západem podle Timofjeva znemožňuje očekávat, že kompromisy přinesou stabilitu.
Čtvrtá lekce upozorňuje, že legitimní političtí lídři se stávají prioritními cíli útoků, což zvyšuje nároky na jejich ochranu nejen ze strany bezpečnostních služeb, ale i armády.
Pátá lekce ukazuje, že vnitřní nestabilita – jako nedávné protesty v Íránu – může protivníky povzbudit k přesvědčení, že vojenský úder povede ke kolapsu režimu. Protesty doma tak mohou tím pádem zvýšit riziko zásahu zvenčí.
Šestá lekce se týká role tzv. „černých rytířů“, tedy států, které pomáhají obcházet sankce. Ty mohou být užitečné v ekonomické oblasti, ale nejsou schopny zabránit vojenským útokům.
Sedmá lekce zdůrazňuje význam balancování sil: Írán není snadným cílem, ale USA a Izrael zřejmě považují jeho možné protiúdery za přijatelnou cenu. Írán přitom sáhl i k extrémním krokům, jako je zákaz plavby v Hormuzském průlivu. Podle autora se v podmínkách rostoucího geopolitického napětí snižuje citlivost velmocí k riziku a škodám, což dějiny 20. století dobře ilustrují.
Více se dočtete ZDE (rusky).
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.