Putin a Si přebili G6+1

Víkendová prestižní setkání na dvou koncích planety ukázala na obrovský kontrast mezi „starým“ světem a tím „novým“.

Pepe Escobar píše pro Asia Times tom, že zatímco na schůzce G6+1 vypuklo peklo, pak Čínou vedený summit Šanghajské organizace spolupráce mířil na globální integraci a mírový multipolární pořádek.

Východ kontra Západ – kontrast mezi dvěma summity by měl vejít do učebnice historie, píše Escobar.

Americký prezident Trump byl skutečně předvídatelnou hlavní hvězdou kanadské šou, píše ironicky Escobar. Přišel pozdě, odletěl dřív. Přeskočil pracovní snídani. Nesouhlasil s nikým. Vydal prohlášení o volném obchodě, tedy žádné bariéry a žádná cla nikde, poté, co uvalil cla na ocel a hliník na Evropu a Kanadu. Navrhl, že Rusko by se mělo vrátit do G8 a podepsal finální komuniké a pak zase nepodepsal.

Trumpův přístup „jste mi ukradení“ přivádí evropské lídry shromážděné v Kanadě k šílenství. Po oficiálním fotu popadl Trump za ruku nového italského premiéra Conteho a řekl mu nadšeně: „Vy jste měli skvělé volební vítězství!“

Ostatní moc nadšeni nebyli a donutili Conteho, aby se držel oficiální linie EU, tedy politiky Merkelové. Žádný návrat Ruska do G8, dokud nebude Rusko dodržovat minské dohody. Ve skutečnosti je to Ukrajina, kdo nedodržuje minské dohody. Trump a Conte mají k Rusku stejný postoj, dodává k tomu Escobar.

V hodině dvanácté Merkelová navrhla „sdílený hodnotící mechanismus“, který by trval asi dva týdny a který by se pokusil zmenšit rostoucí obchodní napětí. Ale Trumpovu administrativu to nezajímá.

Komplexní partnerství Ruska a Číny

Mezitím se v Číně konala jiná show. A to když prezident Si Ťin-pching řekl, „že prezident Putin a já si myslíme, že čínsko-ruské komplexní strategické partnerství je zralé, pevné a stabilní“.

Což je masivní změna hry, píše Escobar, protože zatím to bylo jen „komplexní partnerství“. A nově Si položil důraz na „strategické“. Slovy čínského prezidenta: je na nejvyšší úrovni, velmi hluboké, a strategicky naprosto zásadní vztah mezi velkými zeměmi světa.

A jako kdyby toto už nebylo dost jasné, vztah je i osobní, Si směrem k Putinovi řekl, že je jeho nejlepší, blízký přítel.

Také se samozřejmě projednával byznys, připomíná Escobar. Řešil se Rosatom a jaderná energetika, tedy diverzifikace od západních dodavatelů. Což je „strategická energetická komponenta“ partnerství.

Pak se konala trilaterální schůzka Rusko-Čína-Mongolsko, kde byla shoda na pokračování společného ekonomického koridoru, tedy součástí Hedvábné stezky.

Mongolsko se nabídlo jako tranzitní centrum pro ruský plyn směřující do Číny, Gazprom ovšem provozuje několik vlastních přímých plynovodů, například z Vladivostoku. Pokračuje výstavba východního plynovodu a také se rozvíjí továrna na zkapalnělý zemní plyn v Jamalu, který je financován rusko-čínskými zdroji.

Co se Arktiky týká, Putin a Si jsou všemi deseti pro rozvoj cesty Severním mořem, včetně modernizace klíčových přístavů jako je Murmansk a Archangelsk a investic do infrastruktury. Geopolitická prestiž je jasná.

Putin uvedl, že obchod mezi Moskvou a Pekingem se brzy dostane na 100 mld. dolarů.

Všechna tahle horečnatá aktivita je Putinem popsána jako propojení mezi aktivitami Nové Hedvábné stezky a ruského projektu Euroasijské ekonomické unie. Nemluvě o Šanghajské organizaci spolupráce, která právě tyto dvě iniciativy dál propojuje.

Prezident Putin také řekl, že Šanghajská organizace spolupráce začala jako organizace, která jen chtěla řešit hraniční problémy, a nyní se mění ve velkou globální sílu. Není divu, že firmy z členských zemí jsou povzbuzovány k tomu, aby používaly k obchodům vlastní měny, obcházely dolar a také vytvářely platformy e-commerce podle vzoru Alibaby. Peking prozatím investoval do členů Šanghajské organizace 84 mld. dolarů, hlavně do energetiky, minerálů a dopravy. Viz také dálnice Čína – Kyrgyzstán – Uzbekistán.

Írán a šanghajská skupina

Putin se také setkal s íránským prezidentem Ruháním a slíbil mu zachování íránské jaderné dohody. Írán má zatím status pozorovatele. Putin stále tvrdí, že si přeje Írán jako plného člena. Írán jako pozorovatel naplňuje svůj status – sdílí cíle a principy organizace a chce vytvořit vztahy založené na rovném a vzájemně prospěšném partnerství, uvádí Escobar. Zdá se, že jeho přijetí blokuje Tádžikistán. Stačí se podívat na to, když prezident Tádžikistánu akceptoval saúdskou akvizici největší banky v zemi, kterou nikdo jiný nechtěl. Rijád si tím koupil vliv.

Všichni členové Šanghaje musejí být schváleni jednomyslně. To ale těžko zabrání větší ekonomické spolupráci mezi Íránem, Ruskem a Čínou. Poté, co se Trump unilaterálně stáhnul z íránské dohody, čínské firmy se už těší na íránský trh.

Za zavřenými dveřmi se také odehrává další plán, široký asijský mírový proces s Ruskem, Čínou, Indií, Íránem, Pákistánem a Afghánistánem, snaha vyřešit desetiletí dlouhé tragédie, bez západního vměšování.

Dva střetnuvší se summity tedy ukázaly scénu, tvrdí Escobar. Setkání G7 – to byl nefunkční, starý pořádek, zavalený vlastními silami způsobeným chaosem a vztekem z růstu Východu. Zatímco G7 ukazovala svou doktrínu nadvlády vojenskou silou, pak čínský summit ukázal něco nového. Ano, připouští Escobar, starý svět bude psát, že je to autokratické a agresivní, ale byla to přesná ukázka multipolarity v akci, průsečíku čtyř velkých civilizací, euroasijská kavárna, která hovoří o tom, že budoucnost bez války je možná.

Trump sní o G3

Pro Asia Times odhaluje Escobar, bruselští diplomaté přiznali, že Trump sní o G3, skládající se z USA, Ruska a Číny. Koneckonců Trump sám obdivuje vůdcovské kvality Putina a Si, zatímco pohrdá kafkovskou byrokracií EU a jejich slabochy ve třech M – Merkelová, Macron, Mayová.

V Evropě nikdo neposlouchá dobré rady, jako například belgického ekonoma de Grauwea, který říká, že Německo a Francie musí zvládat společný dluh, jinak EU nepřežije suverénní krizi jednotlivé země.

Trump, i když je nekonzistentní, myslí si Escobar, pochopil, že G7 je taková chodící mrtvola a že akce se točí kolem Číny, Ruska a Indie, tedy tvrdého jádra BRICS.

Jenže americká národní bezpečnostní strategie a také národní obranná strategie nechtějí nic jiného než studenou válku 2.0 proti Rusku i Číně – po celé Eurasii.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor  – Kremlin.ru, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=69850628

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.