Případ jedné Grety aneb Věřte nevěřte

Vítězslav Betlach píše o současné medializaci švédské aktivistky Grety Thunbergové a o náhlém zájmu mocných o enviromentální témata, která roky nebrali vážně.

Málokomu se v poslední době podařilo vzbudit tolik emocí a rozproudit společenskou diskuzi (a to hned bez nadsázky na globální úrovni) jako švédské školačce Gretě Thunberg. Podezřele masová mediální pozornost, která je jejím aktivitám od počátku věnována, proti sobě opět postavila dva v environmentálních otázkách nesmiřitelné tábory. Zastánci prvního z nich propadli euforii z toho, že se někomu konečně podařilo, aby nanejvýš akutní ekologická témata zazněla v nejvyšších patrech světové politiky, druhá skupina pak celou věc programově dehonestuje, protože veškeré ekologické problémy jsou přece jen paranoidním výmyslem kazisvětů, kteří mají pořád něco proti náboženství všespasitelného Trhu.

Navzdory tomu, že především na sociálních sítích jsou ze všeho nejvíc vidět právě tyto dva tábory, tak stejně – jako tomu bývá skoro se vším – mezi nimi tiše koexistuje ještě třetí názorový proud, kritický nebo přinejmenším neztotožňující se ani s jedním z prvních dvou jmenovaných. Právě proto, že se distancuje od obou „válčících“ stran, tak není příliš vidět. To však neznamená, že by se v tomto případě jednalo jen o postoj nějaké marginální skupinky. Je také třeba předeslat, že se v případě těchto lidí v drtivé většině nejedná o jedince, kterým by byla témata ekologie a ochrany životního prostředí lhostejná. To právě naopak. A jak že tedy celou záležitost kolem Grety vidí tato třetí strana? Nuže, řečeno bez obalu, všechen ten humbuk ohledně Grety od začátku jaksi podezřele „smrdí“…

Na nebezpečí klimatické změny, a vůbec na celoplanetární devastaci životního prostředí, poukazují jednotlivci i celé organizace systematicky a stále intenzivněji už dobrých padesát let. Nicméně dodneška se těmto iniciativám dostávalo ze strany vládnoucích garnitur (a s nimi spřízněných médií) vyživovaných svými korporátními chlebodárci pouze výsměchu a dehonestace, případně se proti nim, coby proti „ekofašistům“ aktivně snažili postavit zbytek společnosti. A najednou přijde Greta a ze dne na den je jakýmsi zázrakem všechno jinak? Od 60. let po světě chodili, co se ochrany přírody týká, jinačí formáty než je Greta, kteří ničeho nedosáhli a to toho udělali tisíckrát víc, než že se jednou ráno rozhodli nejít do školy…

Avšak před absolutně neznámou šestnáctiletou Gretou bez jakékoliv předchozí odvedené práce se jak mávnutím kouzelného proutku otevírají brány veškerých světových fór a institucí, ke kterým se jinak běžnému smrtelníkovi přes kordony ozbrojenců, gumových projektilů a vodních děl nikdy nepodaří ani přiblížit, a největším zvířatům globální politiky, co jinak bez mrknutí oka a škrtnutím pera likvidují životní osudy celých generací, se před adolescentní cácorkou třesou kolena. Něčemu tak „věrohodnému“ má svět věřit?

Jedna věc je, že co se poznámek ohledně stavu ekologie týká, tak Gretě není co vytknout, avšak problém je, že krajně nedůvěryhodně v celé věci působí postava jí samotné. Případ Gretina „zázračného zjevení“ totiž evokuje už dobře známý mustr, podle něhož jsou stále častěji generováni například prezidentští kandidáti. Prostě mainstreamový prefabrikát, který režim vysype z rukávu ve chvíli, kdy už neví kudy kam, který má působit jako alternativa a autentický kandidát z „lidu“, kterému je však věnována maximální (a maximálně pozitivní) mediální pozornost, jehož posláním je vyšachovat skutečné alternativní iniciativy a nedopustit faktickou změnu zaběhnutého systému. A u mnoha lidí postava Grety vyvolává přesně tento dojem.

Jako vedlejší produkt fenoménu „Greta“ pak obzvlášť svérázně působí ze dne na den probuzený aktivismus českých studentů – tradičně maximálně pravicově uvědomělých strážců polistopadového ultrakonzumeristického režimu. Těžko říct, jestli se v tomto případě jedná více o nějaký druh schizofrenie nebo jen o bohapusté pózerství. Opravdu se jen velmi těžko hledá příklad, který by popíral skutečnost, že českému studentstvu, jako celku, byly až do příchodu Grety otázky ekologie (mírně řečeno) ukradené. Bohužel na tom nezměnil nic ani jejich náhlý ekologický amok posledních měsíců – a neodpustím si sarkastickou poznámku, že přes prázdniny planeta zřejmě pomoc nepotřebovala.

Je sice dojemné, jak našim studentům najednou leží na srdci grónský ledovec a amazonský prales, nicméně z toho, že se na jejich reálném nezájmu o potřeby přírody ve skutečnosti nezměnilo nic, je velmi jednoduše usvědčuje to, že alarmující stav a míra devastace životního prostředí rovnou tady u nás v ČR jde i nadále zcela mimo jejich zájem. Přitom jak jednodušeji začít se změnou, než rovnou u sebe doma, v prostředí, ve kterém přímo žijeme a které nás obklopuje? Abychom však nebyli k dnešním náctiletým nespravedliví – úmysly alespoň některých z nich mohou být snad skutečně upřímné a dobře míněné, avšak celé jsou realizovány v kontextu soustavné všeprostupující a hrubě jednostranné neoliberální indoktrinace, která eliminuje schopnost kritického myšlení a znemožňuje jim vidět danou problematiku v širších souvislostech.

Nicméně na závěr, jakkoliv lze o autentičnosti Grety a jejího environmentálního tažení pochybovat, je třeba neopomíjet fakt, že naše společnost je vskutku vystavena enormnímu ekologickému problému, který není radno bagatelizovat, a v tuto chvíli je už zcela nepodstatná polemika, jestli za něj může víc kapitalismus, nebo nějaký systém hlásící se třeba k socialismu, protože na současném stavu se podepsaly veškeré dosavadní režimy jako celek. Vzhledem k urgentní potřebě řešení musí být ekologická támata nadřazena veškerým ostatním ideologiím, protože pokud dojde ke kolapsu ekologickému, tak rázem ztratí význam jakékoliv debaty, jestli je lepší kapitalismus, socialismus nebo nějaký jiný -ismus, protože potom už nepůjde o nic jiného než o holé přežití.

Ilustrační foto: Autor – European Parliament from EU – Greta Thunberg at the Parliament, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=78086103

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.