Keller bez cenzury: Jan Keller si všímá toho, jak nový průzkum volebních preferencí v předvečer mnohočetné krize věští Česku dokonalý politický pat.
Důvěra v ústavní instituce prolamuje dno, spokojenost občanů s politickým vývojem je mimořádně nízká, množí se volání po pádu vlády. Aktuální výzkum volebních preferencí od agentury Median však naznačuje, že předčasné sněmovní volby by vyústily v naprosto patovou situaci. I když výsledky průzkumů (zvláště uprostřed léta) není třeba brát s vážností na jedno desetinné místo, trendy jsou vcelku srozumitelné.
Podle zmíněného průzkumu by volby s velkým přehledem a s 29 % vyhrálo Babišovo ANO. Na druhém místě by se umístila se zhruba 16 % Fialova ODS. Následoval by Okamura s 12 až 13 %, zhruba na stejné úrovni se pohybují Piráti. Kromě těchto čtyř stran s dvojciferným výsledkem mají naději dostat se do sněmovny ještě ČSSD (pět a půl procenta) a TOP 09 (těsně nad pěti procenty). Ve sněmovně by naopak nezasedl STAN, lidovci ani žádná další strana. Co by to znamenalo v praxi? Nebylo by možno sestavit žádnou většinovou vládu. Babišovo ANO sice zůstává ze všech nejsilnější, nikdo z těch slabších je však nepovažuje za možného vládního partnera. Babiš by nešel do koalice s Okamurou, Fiala a Bartoš by nešli do koalice s Babišem. Takto vypadají vztahy mezi prognózovaně nejsilnějšími stranami v době vážné mezinárodní krize a v časech akutně předkrizové situace ekonomické, energetické, dost možná i potravinové.
Každá ze zmíněných znepřátelených stran se přitom o sobě domnívá, že představuje vrchol státotvornosti. Babišovo ANO se definuje od počátku jako jediná strana protikorupční, Okamurova strana jako jediná vlastenecká, Fialova strana jako jediná pravicová, ta Bartošova jako jediná opravdu pirátská.
Na pátém místě stojí ČSSD, u které není jasné, proč se chce vlastně do Poslanecké sněmovny dostat. Jít do koalice s Babišem nemůže, politicky to odpravilo bývalého předsedu Jana Hamáčka. S ODS do koalice rovněž nemůže, ledaže by popřela všechny body svého programu, což lze udělat jen v případě krajní nouze o funkce. Koalicí s Okamurou by se Lidový dům pošpinil, Piráti by se zase pošpinili koalicí se strejdy z ČSSD. V množství několika málo poslanců by byla sociální demokracie dokonale zbytečná i v roli opozice.
Ještě nám zbývá topka, která by sice šla do koalice téměř s každým, která ale není se svými 5,2 % a se svou hodně svéráznou předsedkyní, co se v politice naučila hrát jen roli slonice v porcelánu, atraktivní vůbec pro nikoho.
Pokud by výsledky předčasných voleb odpovídaly prognóze, ukázalo by se, jak velkou podporu má reálně ve společnosti vládnoucí pětikoalice. Z volebních vítězů SPOLU by se lidovci do Poslanecké sněmovny nedostali vůbec a topka jen s hodně, hodně odřenýma ušima. STAN patřící ministrovi vnitra Rakušanovi by odpadl zcela a pouze Piráti by mohli být bezezbytku spokojeni. Opět by obhájili funkce pro velice úzký okruh navzájem si blízkých osob, kvůli jejichž ambicím celá strana vznikla a doposud udržuje svoji virtuální existenci.
Ostatní strany se ocitly na pokraji rozlišovací schopnosti voličů. KSČM stojí a padá se svou předsedkyní, což by bylo u strany revoluční na pováženou, v KSČM to však projde. Pravicové strany a hnutí, jako je Trikolora, Svobodní či Rajchlovo PRO, urputně soupeří o voliče mezi sebou místo toho, aby se je raději snažily přetáhnout jiným. Průvod trpaslíků uzavírají Zelení, kteří představují svého druhu raritu. Daří se jim zůstávat zcela bezvýznamnými dokonce i v době, kdy celá Evropa žije ekologií, či se to o sobě aspoň domnívá.
Posledních zhruba dvacet let byly u nás všechny volební kampaně vedeny proti těm, kdo byli zrovna u moci a podařilo se jim během svého vládnutí dokonale znevěrohodnit. Dospěli jsme do stadia, kdy nevěrohodní jsou už všichni, takže je opravdu těžké vůbec ještě přijít s něčím, co by soudného voliče, který si pamatuje, aspoň trochu motivovalo.