Přečetli jsme: Macronova návštěva v Pekingu žádný průlom ve vztazích mezi EU a Čínou nepřinesla. Návdavkem Macron hostitelům sdělil, že Evropané chtějí rovné postavení v čínské iniciativě Jednoho pásu a jedné cesty.
Návštěva v Číně, kterou podnikl francouzský prezident Emmanuel Macron, slibovala zlepšení vztahů mezi Evropou a Čínou. Nicméně k žádnému průlomu nedošlo, míní na stránkách novin Asia Times analytik zahraniční politiky Emanuele Scimia.
Macron sice návštěvu ladil tak, aby se stal pionýrem omlazených čínsko-evropských vztahů, ale v této snaze zklamal. Navzdory diplomatickým tanečkům a lichocení Macron Číně žádný pokrok v budoucích vztazích nenabídnul. Francouzský ministr zahraničí Bruno La Maire v Pekingu hovořil o tom, že Paříž bude prověřovat čínské investice, aby tak chránila francouzský sektor moderních technologii. A navíc Macron pronesl v Číně slova na adresu iniciativy Jednoho pásu a jedné cesty slova, která Peking jen těžko potěšila.
Macron sdělil, že Francie je připravená v rámci této iniciativy spolupracovat a stát se tak evropským motorem projektu. Tyto velké plány Číny jsou ale v Evropské unii dost rozdělujícím tématem. Velké země se projektu obávají, ale malé čínské investice doma vítají.
Nicméně to, co Macron řekl dále, bylo, že Hedvábná stezka nebyla nikdy jenom čínská, ale že to byla čínsko-evropská obchodní stezka. Jako taková nebyla nikdy jednosměrná. To znamená, píše Scimio, že evropští lídři chtějí v této iniciativě rovné postavení a vzájemnou výhodnost.
Evropská unie potom trvá na tom, že dopravní projekty v rámci iniciativy musejí být v souladu s finančními, ekologickými a dalšími mezinárodními standardy. A problémem je, že čínské a evropské standardy se liší.
Ve svém proslovu ve městě Sian, kde Hedvábná stezka historicky končila či začínala, Macron varoval Čínu před tím, aby tento svůj projekt neproměnila v pokus o to, získat hegemonii. Uvedl příklad francouzského koloniálního panství v Africe. Podle něj se státy, které budou v iniciativě zahrnuté, nesmějí stát vazaly Číny, ale jejími spolupracujícími partnery.
Tato slova francouzského prezidenta ukazují na to, že čínské snahy jsou sledovány s obavami z toho, že jde o obnovu nebo novou verzi čínského tributárního systému (poplatkového systému). Čínská diplomacie zaměřující se na půjčky je vnímána jako projev takové neokoloniální architektury. Čínské půjčky mají získat kontrolu nad přírodními zdroji a infrastrukturou chudých zemí. Takové hodnocení pak odmítá to, že by se Čína snažila těmto zemím pomoci bez postranních úmyslů.
Dokonce i tradiční spojenec Číny Pákistán začal zpochybňovat čínské podmínky kladené v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta. V listopadu dostaly některé projekty v Pákistánu stopku s tím, že čínské podmínky financování jsou proti pákistánským zájmům.
Podobná obvinění zní také z Austrálie, která kritizovala čínské investice na ostrovech v Tichomoří. Podle Australanů čínské podmínky investic vedou ke ztrátě suverenity těchto malých zemí, protože tyto ostrůvky nebudou moci půjčky splatit.
V souvislosti s tím tak nejsou podle názoru Scimia obavy Evropské unie z čínských investic ve střední a východní Evropě úplně nepodložené.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.