Přečetli jsme: Proč se odpověď Číny nemusí rovnat jen vývoji protiraketového obranného systému, ale skrytě také systému ASAT, tj. proti-satelitním zbraním?
Indie provedla minulý čtvrtek úspěšný test mezikontinentálních balistických raket s možností nukleárního nosiče „Agni-5“, čímž podtrhla potenciální hrozbu vůči Pákistánu a Číně. Čína na tuto situaci bude nejspíš reagovat, píše Doug Tsuruoka na stránkách listu Asia Times.
Číny se také týká zeměpisný rádius či rozsah severokorejských balistických raket. A Japonsko zvažuje, zda nevyvine podobné vojenské možnosti. Čínské pokusy o to odpovědět na tyto hrozby prostřednictvím protiraketové obrany překvapivě nebudí velký zájem.
Podle názoru amerického experta na raketovou obranu Bruce W. MacDonalda je velmi pravděpodobné, že Čína urychlila svojí práci na strategické obraně proti raketám. MacDonald se také domnívá, že indický systém je mnohem větším motivem než severokorejský nebo japonský příklad. Čína má sice obavy ze Severní Koreje, ale nejsou to obavy z toho, že by došlo k útoku. V případě Japonska se zatím jedná o velmi vágní plány.
Proti-satelitní zbraně
Indie je ale jiná záležitost. Minulý rok došlo k nárůstu napětí mezi Čínou a Indii na hranicích, v oblasti Doklam. Nicméně jakékoliv protiraketové obranné systémy, které Čína proti Indii vyvine, budou podle MacDonaldova názoru spíše skromné. Tedy, pokud nedojde ve vztazích mezi Novým Dillí a Pekingem k nečekanému zvratu.
Čína se tak nejspíš spolehne na svůj zastrašovací arzenál, který má jako nukleární velmoc. Platí to i vůči zmodernizovanému americkému systému protiraketových mezikontinentálních střel.
Na druhou stranu, jak MacDonald upozorňuje, v pozadí protiraketového obranného systému Číny mohou být postranní, skryté motivy. K nim řadí systém ASAT, což je vývoj proti-satelitních zbraní, který by mohl být spojený s rozvojem protiraketového obranného systému. Tento faktor podle odborníka dokonce převyšuje obavy z indických nukleárních mezikontinentálních střel.
Také další odborník na vesmírnou bezpečnost John Pike si myslí, že Čína nyní začne více pracovat na protiraketové obraně.
MacDonald předložil v roce 2015 zprávu, která tvrdí, že Čína nejspíš zavede omezený protiraketový štít, a to vzhledem k tomu, že už v roce 2010 otestovala takzvané strategické interceptory balistických raket. Od té doby ale není jasné, zda v těchto testech Čína po roce 2010 pokračovala. Od roku 2015 se podle MacDonalda hlavní faktory, které by Čínu vedly k tomu, aby se o vývoj antiraketové obrany zasadila, nezmizely.
Indie začala testovat systém Agni-5 v roce 2016. Tento krok znamená, že všechna velká čínská města se vůbec poprvé dostala do oblasti, dosahu indických nukleárních raket. A systém další generace Agni-6 je zřejmě v rozvoji.
Zároveň ale platí, že indické raketové systémy mají na čínskou politiku vliv spíše z vnitropolitických důvodů, než že by se bral vážně možný útok na Čínu z indické strany. Obě strany se navzájem odstrašují. Nicméně pocity jaderné zranitelnosti Číny vůči Indii sehrávají domácí politickou roli, což povede ke konkrétním krokům ve vývoji protiraketového systému.
Protiraketový štít jako maska?
Další faktor, proč se Čína o protiraketový štít bude snažit, je obava z toho, aby ho nevyvinula Indie. A další odborník John Pike k tomu dodává, že Čína by se měla obávat také japonské hrozby mezikontinentálních balistických raket. Doplnil, že Japonsko v lednu úspěšně vyneslo Asnaro-3 radar na orbit za použití Epsilon rakety, která může nést jadernou hlavici. Rozdíl mezi raketou a nosičem satelitu je jen v postoji, tvrdí Pike.
Mimo všechny zmíněné motivy má Čína i další k tomu, aby na protiraketovém systému pracovala. Na prvním místě by vývoj systému přispěl k lepšímu porozumění toho, jak tyto raketové systémy pracují. Čína má malý arzenál jaderných zbraní ve srovnání s USA a Ruskem. Výběrové užití protiraketových interceptorů by mohlo posílit čínské odstrašení a tyto interceptory použít k obraně důležitých vojenských bodů.
Nicméně, stále se tu hraje o potenciální možnost testování proti-satelitních zbraní. V roce 2007 Čína testovala svoje proti-satelitní možnosti a byla kritizována za to, že ve vesmíru nechala nebezpečné zbytky odpadu. Také tím ztratila důvěru v to, že skutečně zastává pozice proti zbrojení ve vesmíru.
Ale zničení či oslepení amerických satelitů se dá očekávat jako klíčová strategie Číny v případné války s USA. Navíc testování raketové obrany na rozdíl od přímých testů proti-satelitní obrany nezanechává ve vesmíru žádný odpad.
V tomto kontextu tedy znamená testování raketové obrany možnost, jak skrytě vyvíjet proti-satelitní zbraně a vyhnout se kritice. USA těžko mohou Čínu za vývoj protiraketové obrany kritizovat, když samy dělají totéž na území Jižní Koreje.
Některá „ale“
Jsou to „ale“, která nutí Čínu zvažovat to, zda se jí tyto kroky vyplatí. Protiraketový systém obrany by byl velmi drahý a vzbudil by reakce na straně Indie, Japonska a USA. Také by zpochybnil dosavadní čínskou kritiku jiných zemí za to, že si tyto systémy budují.
Otázka je také, zda by takový protiraketový systém obrany byl úspěšnější než ty jiných zemí, včetně USA. Čína tu technologicky čelí podobnému úkolu jako Spojené státy, tj. vyvinout technologii, která dokáže „trefit střelu střelou“. Podle Pikeho názoru má čínská technologie raketových interceptorů nedostatky: chybí jí radar včasného varování.
Tak jako tak se ale Spojené státy musejí adaptovat na situaci, kdy bude Čína hráčem v oblasti protiraketové technologie, zatímco dosavadní zájem USA v této oblasti se obracel jen na čínskou modernizaci konvenčních jaderných sil. Ve Washingtonu se věřilo, že v oblasti protiraketové obrany jsou Spojené státy jediným hráčem u stolu.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.