Ivo Šebestík ve své glose stručně hodnotí celkem tři různé příběhy čtvrtečního prezidentského duelu, které odvysílala veřejnoprávní televize.
Čtvrteční debata na České televizi vedená mezi prezidentem republiky Milošem Zemanem a jeho „vyzyvatelem“ profesorem Jiřím Drahošem působila poklidným dojmem a její moderátorka Světlana Witowská se svého úkolu zhostila profesionálně, tedy v rámci situace, ve které se moderátor tohoto kuriózního prezidentského duelu v českém médiu veřejné služby ocitl.
Televizní divák, který diskusi sledoval, mohl mít ale pocit, že se stal svědkem hned několika pořadů probíhajících paralelně. Prvním příběhem byla obhajoba bakalářské práce v oboru politologie či některých evropských studií, ovšem na nějaké soukromé vysoké škole zřízené výhradně za účelem výběru školného. Studujícím v roli obhajujícího kandidáta bakalářského certifikátu se v tomto televizním příběhu stal profesor Jiří Drahoš, bývalý předseda Akademie věd ČR, který si svou nespornou odbornost ve vlastním oboru z neznámých důvodů rozhodl rozšířit i o drobné ba nejčastěji marginální poznatky z domácí a zahraniční politiky, a též i z výkonu prezidentské funkce.
Postupoval přitom patrně obdobně jako mnozí jiní studenti těchto jistě pozoruhodných věd. To jest, hojně sledoval televizi, četl zprávy a komentáře na internetu a tu a tam i něco „obšlehl“ z cizí hlavy. Výsledek jeho „obhajoby“ před televizními diváky působil tak nějak, že je celý poskládaný z mlžných a neurčitých formulací pocházejících ze druhé a třetí ruky, jež divák znal z těchto zdrojů sám a které bývají pohříchu výsledkem každého studia provedeného na poslední chvíli, pod tlakem blížící se zkoušky, jaksi zbrkle a bez hlubšího zájmu. Zkušený examinátor takovouto „přípravu“ pozná u studenta v podstatě po prvních dvou větách jeho projevu. Takto i zkušený divák poznal, že televizní pořad číslo jedna, obhajoba nejelementárnějších poznatků z oboru politiky, evropských studií a prezidentství, nenašla v osobě zkoušeného vítěze.
Druhým pořadem vysílaným paralelně s Drahošovou „bakalářkou“ byla (zcela bez ironie) dobře zvládnutá strojová technika moderování Světlany Witowské. Vedení České televize vědělo, že je toto médium dlouhodobě podezíráno z neobjektivity a že česká mainstreamová média straní Jiřímu Drahošovu a vedou kampaň proti stávajícímu prezidentu Zemanovi. Z toho důvodu mohla být televizní debata mezi oběma kandidáty sledována především jako test objektivity ČT. Proto musela být strategie Witowské postavena na důsledné neutralitě, která vedla až k mechanickému pojetí vedení diskuse.
Výběr otázek směřovaných na oba kandidáty měl samozřejmě své hranice, za které se mainstreamové médium nikdy neodváží. U obou kandidátů mohl být testován vztah k Rusku a Číně, nikoliv však vztah k nejproblematičtější velmoci světa, tedy ke Spojeným státům. Ruské porušování mezinárodního práva v případě Krymu ano, seznam nejméně stovky obdobných ba nesrovnatelně horších činů USA zůstává pro českého mainstreamového novináře nejposvátnějším tabu, skutečnou zakázanou zónou nejenom zkoumání, ale i přemýšlení.
Na adresu každého televizního moderátora či novináře mainstreamu je třeba říct, že výkon jejich práce je – v případě, že novinář ve své práci skutečně přemýšlí – vskutku nezáviděníhodný. Je to bruslení na jezeře, jehož led nemá větší hloubku než několik centimetrů. Proto je nesporným znakem profesionality moderátora, když divák nepozná, pod jakým tlakem tento člověk ve skutečnosti pracuje a kolik riskuje, pokud by dal příliš průchod faktům a racionálnímu myšlení. Pokud by skutečně chtěl psát či mluvit, jak se někdy říká – „padni komu padni“. Novinář, jenž nepřemýšlí, nemá dost životních zkušeností, nehledí na fakta a morální rozměr života je mu úplně cizí, tedy novinář mainstreamem nejvíce žádaný, má svou životní roli velmi usnadněnu.
Třetím příběhem, který Česká televize odvysílala paralelně s předchozími dvěma, byl rozhovor mezi prezidentem Zemanem a moderátorkou Witowskou. Nápad proměnit „duel“ s Jiřím Drahošem v poklidnou komunikaci moderátorky s jedním hostem, zatímco ten druhý skládal zkoušku, byl pochopitelně šikovným tahem Miloše Zemana. Ten se v této diskusi skutečně nemínil bavit se svým protikandidátem. V podstatě ho téměř ignoroval, dokonce se ani nepoškrábal na noze, kdykoliv ho tam Drahoš – jemuž to jeho poradci asi poradili – nešikovně píchnul jako komár, jemuž s podzimem ubývá sil a létá už jen hodně nízko nad zemí.
Z pohledu těchto tří navzájem propojených, ale v podstatě úplně samostatných příběhů, jevila se včerejší předvolební „debata“ dvou prezidentských kandidátů pořadem zajímavým a snad i zábavným. Televizní moderátorka svůj úkol zvládla, Miloš Zeman předvedl standardní výkon, ovšem, jako tenista, který se už s ručníkem přes rameno chystá do šatny. No a Jiří Drahoš obdržel zpět svůj index se slovy examinátora: „No tak, chlapče, až se to naučíte, tak přijďte.“
Ilustrační obrázek: Youtube.com