Přečetli jsme: Itálie se chystá na parlamentní volby. Zjistěte kdo je kdo a jaké jsou možné vyhlídky po volbách. Přinesou volby velkou koalici, nebo naopak nestabilní menšinovou vládu.
Noviny Financial Times píší, že výsledek voleb je klíčový pro budoucnost EU a nabízejí celkový přehled situace v současné italské politice.
Italové jdou k volbám už 4. března. Tyto volby by mohly ovlivnit zásadním způsobem budoucnost EU. Itálie je zakládajícím členem a také třetí největší ekonomikou eurozóny. Jenže v posledních letech roste euroskepticismus, nespokojenost kvůli hluboké recesi, slabému oživení a také migrační krizi.
Italský volební systém není dán v ústavě, za posledních 25 let parlament učinil tři velké změny. Poslední změna je pojmenována po poslanci Rosatovi. Znamená to, že 61 % křesel (jak v horní, tak v dolní komoře) bude rozděleno proporční systémem. 37 %, opět jak v horní, tak dolní komoře bude mít jednokolovou volbu (první bere vše). A Italové žijící v zahraničí, to jsou ta dvě procenta, 12 křesel v dolní komoře, šest v horní.
Strany musejí získat 3 % hlasů v celé zemi, aby dostaly svůj podíl z proporčního systému. Pokud jsou v koalici, pak hlasy mezi 1-3 % jdou silnější straně.
Tento návrh byl rychle šitým kompromisem minulého roku. Ale kvůli vložení „vítěz bere vše“ je považován za nástroj, který má poškodit Hnutí pěti hvězd. To je proti koalicím a nemá pokrytí na lokální úrovni a ani politicky zkušené kandidáty.
Prospěch z toho bude mít středopravice, protože se jí podařilo vytvořit koalici. Je to Forza Italia, kterou vede opět Silvio Berlusconi, dále pak Liga severu, která je proti euru, a také pravicoví Bratři Itálie. Především Liga severu má silné lokální ukotvení na prosperujícím severu.
Hlasy jsou zatím téměř rovnoměrně rozděleny mezi tři skupiny – střed pravice, střed levice a Pět hvězd, takže parlament může být zcela ochromen.
Jaké strany se budou ucházet o přízeň voličů?
Je to středolevicová Partito democratico (Pd), která je páteří současné vládnoucí koalice, premiérem je Paolo Gentiloni. Předsedou strany byl znovu zvolen Matteo Renzi, který preferuje reformní agendu. Renzi se stal premiérem v roce 2014 a řídil Pd dle svého charismatu. Ale Pd je slabší ve srovnání se svými konkurenty.
Tato strany podporuje proevropskou politiku a sociální integraci imigrantů. Je u moci od roku 2013, je spojena i s oživením a lepší zaměstnaností, ale stále málo Italů pocítilo prospěch z tohoto vývoje. Je silnější ve středu země, u starších lidí a těmi s vyšším vzděláním.
Dále je tu Hnutí pěti hvězd (M5S). To se účastnilo poprvé všeobecných voleb v roce 2013, kdy získalo 25 hlasů a ukázalo se jako klíčová síla italské politiky. Hnutí bylo vytvořeno komikem Beppe Grillem a Gianrobertem Caselleggiem i s platformou, která zahrnuje přímou demokracii, zelenou ekonomiku a boj proti korupci. Kandidátem na premiéra je Luigi di Maio.
Hnutí je často kritizováno za vnitřní spory, nedostatek zkušeností i za špatné řízení Říma, kde má hnutí primátorku.
Forza Italia je Berlusconiho středopravicová strana, která dominovala italskou politiku od roku 1994, kdy mediální magnát poprvé kandidoval. I když byla v opozici, byla největší konzervativní politickou silou v Itálii. Vrchol moci byl v roce 2008, tehdy byl Berlusconi potřetí zvolen premiérem. Nicméně podpora strany dramaticky klesla, když musel Berlusconi rezignovat kvůli skandálům a také kvůli katastrofálnímu řízení italské dluhové krize. Berlusconimu je 81 let a nemůže zastávat žádnou veřejnou funkci, a to kvůli usvědčení z daňových podvodů, stále vede kampaň své strany a může být hlavní vyjednavačem po volbách. Strana se zotavila i místními a regionálními volbami v minulém roce, kdy zvítězila v Janově a také na Sicílii.
Liga severu je euroskeptická strana, proti imigraci a silná na severu země. Ačkoliv jejím hlavním motivem býval fiskální federalismus i možné odštěpení od Říma, nyní má spíše tvrdou pravicovou nacionalistickou agendu, podobnou francouzské Národní frontě. Vzhledem k rostoucí protiimigrantským náladám se strana znovu začala dostávat nahoru. Bývala jen malou části středopravicové koalice, jenže nyní má stejnou základnu jako Forza Italia.
Svobodní a rovní se objevili tehdy, když Matteo Renzi prohrál ústavní referendum v roce 2016 a skupina levicových disidentů, včetně veteránů jako je Massimo d´Alema vytvořili novou politickou sílu. Tak vznikli Svobodní a rovní (LeU), které vede bojovník proti mafii Pietro Grasso.
Tato strana chce zachytit voliče, kteří jsou znechuceni Pd a domnívají se, že je příliš středová a také jim nesedí styl řízení Renziho. Někteří ovšem stranu kritizují za to, že tím, že kandiduje sama, otevírá dvířka pro vládu pravice či Hnutí pěti hvězd.
Bratři Itálie (Fratelli d´Italia) je nacionalistická, konzervativní strana, kterou vede Giorgia Meloni, který byl členem Berlusconiho vlády. Název strany odráží italskou národní hymnu a manifest strany obsahuje politiky proti imigraci a proti globalizaci. Je to nástupce Italského sociálního hnutí, které zase zdědilo roli po italské fašistické straně.
Koaliční možnosti?
Podle posledních průzkumů nebude schopná žádná strany ani koalice dosáhnout většiny. Jaké jsou tedy možnosti?
Velká koalice zahrnující středopravici a také střed levice: Nejširší možná koalice, která by mohla vést k technokratické vládě řízené prezidentem Sergiem Mattarellou k účelu zachování stability. Ve skutečnosti jakákoliv velká koalice by byla poněkud užší, části pravice jako Liga severu a Bratři Itálie by se jen těžko účastnily, podobně jako levicové části Pd. Tím pádem není jasné, zda by početně takové řešení bylo možné.
Vláda proti euru, což by byl nejvíce destabilizující scénář pro EU. Znamenal by vládu Pěti hvězd, spolu s Ligou severu a Bratry Itálie. Pět hvězd by se mohly pokusit vytvořit partnery na základě zpochybňování eura, členství v NATO a také přijetí tvrdé linie proti imigraci. I když se jedná o anti-establishmentové subjekty, není jasné, zda by nalezly společnou řeč.
Nejpravděpodobnějším výsledkem je slabá a nestabilní velká koalice, možná dokonce menšinová vláda, kdy budou zákonodárci přebíhat a vše bude spočívat na hlasech jednotlivců.
Pokud se ovšem nepodaří opakovaně sestavit vládu, pak může prezident Mattarella vyhlásit nové volby, čímž by se prodloužila politická nejistota země, tedy by to byl scénář podobný Španělsku.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.