Přečetli jsme: Po dvojích volbách v roce 2017 se strana Národní fronta i Marine Le Penová ocitly v problémech. Proč by se ale neměl zaměňovat neúspěch za politický úpadek?
O politických osudech Národní fronty a její lídryně Marine Le Penové napsala pro Foreign Affairs profesorka francouzské kultury a literatury a autorka knihy o Marine Le Penové Cécile Alduyová. Proč je předčasné psát politické nekrology pro Le Penovou a tvrdit, že francouzská krajní pravice je politicky zbytečná?
V říjnu 2012 Marine Le Penova o sobě pronesla, že byla „narozená s politickými nevýhodami“. Celé roky byla ve stínu svého otce Jean-Marie Le Pena, který plnil titulky novin skandály díky svým antisemitským a rasistickým výrazům. Dnes se zdá, že měla Le Penová pravdu. Po neuvěřitelné cestě vzhůru, kdy její strana v regionálních volbách v roce 2015 skórovala se 40 % v některých místech v severní a jihovýchodní Francie, poté, co Le Penová kandidovala na prezidenta a v prvním kole uspěla, aby byla v tom druhém rozdrcena politickým nováčkem Emmanuelem Macronem, přišel propad parlamentních voleb. Národní fronta dostala jen 13 % hlasů, stejný počet jako před pěti lety.
Dnes stranu členové opouštějí po stovkách, stranická opozice Marine otevřeně kritizuje, na horizontu je soud o údajné podvody týkající se fondů Evropského parlamentu a také finanční krize samotné strany. Jsou komentáře o konci Národní fronty a Le Penové v politice předčasné?
10,6 milionů lidí, kteří volili minulý květen Le Penovou nikam nezmizelo. A stejně tak nikam, píše Alduyová, nezmizela přitažlivost Národní fronty.
Vzestup a pád
Dá se čekat, že si Národní fronta bude nějaký čas ošetřovat rány. Od roku 2011, kdy Marine převzala stranu, byla strana na vítězné trajektorii, která skončila teprve nedávno. Pod jejím vedením strana získala kontrolu nad desítkami menších měst, vyhrála 25 míst v Evropském parlamentu, má dva senátory a tisíce místních zastupitelů. Ve třech volbách za sebou mezi roky 2014-2015 dostala více než 25 % hlasů. Několik měsíců před prezidentskými volbami Marine vedla ve výzkumech veřejného mínění. Otázkou tehdy bylo ne to, zda se dostane do 2. kola, ale to, proti komu bude stát ve 2.kole. A odhady tvrdily, že pokud by stál proti Francois Hollandovi, vyhrála by. Všechno hrálo pro Marine.
Pak přišel pád. V televizní debatě 3. května Le Penova poškodila svoji důvěryhodnost. Zatímco Macron působil klidně a civilně, působila Le Penová agresivně a arogantně. Nebyla schopná vysvětlit stěžejní bod politického programu Národní fronty, kterým byl odchod z eurozóny. Nakonec ve druhém kole nedostala ani 40 % a následně její strana neuspěla v parlamentních volbách. Ve straně se začali hledat viníci. Ze strany odešla Marion, neteř Le Penové, a následně v září ji opustil také Florian Philippot, který byl architektem vzestupu Marine Le Penové. Založil konkurenční stranu Patrioté.
Členství ve straně také spadlo, a to z 63 tisíc v dubnu na 51 400 členů v prosinci 2017. A jenom 30 tisíc členů se aktivně účastnilo výzkumu strany, který se zaměřil na jejich představy o budoucnost.
Le Penové se nepodařilo využít politicky svého úspěchu v prezidentských volbách, což byla příležitost pro dlouho marginalizovanou a démonizovanou extrémistickou stranu. Jenže Marine svoje možnosti sama sabotovala. Díky neuvěřitelnému sebedestruktivnímu selhání nedokázala vytvořit politický odpor proti Macronovým pracovním reformám a fiskálním politikám, které upřednostňují byznys. Podle lednového výzkumu veřejného mínění představuje hlavní opozici Macronovi hnutí Nepokořená Francie Jean-Luca Mélenchona, zatímco Národní fronta je až třetí za republikány.
Porážka není úpadek
Národní fronta tedy hledá znovu sama sebe, ale podle Alduyové není dobré zaměňovat politickou porážku a politický úpadek. Krátkodobé volební propady by se neměly zaměňovat za dlouhodobé politické a ideologické trendy. Před rokem 2017 zažívala Národní fronta udržitelný růst podpory a velké segmenty francouzské společnosti přijaly její politické myšlenky. Její politické boje jsou skutečné, ale skutečné jsou také rasistické a antimuslimské předsudky, které kulturní válka této strany pomohla normalizovat a zabarikádovat ve Francii.
Výsledky strany v roce 2017 jsou zklamáním hlavně z pohledu volebních odhadů, ale ne v kontextu dějin této strany. Le Penová dostala Národní frontu někam, kam se to nepovedlo za 45 let její existence.
Navzdory obecné víře v to, že volby v roce 2017 zastavily populismus, tomu tak není. Macron měl roli protipopulistického hrdiny, který ale používal řadu populisticky znějících tónů. Macronova schopnost proměny politiky ve Francii je nejspíš přeceňována, jako se podceňuje přitažlivost Národní fronty, myslí si Alduyová dále. Velké skupiny Francouzů nebudou přesvědčeny Macronovou vizí „start-up národa“ nebo jeho lyrickými eurofilními proslovy.
Joel Gombin, který je politickým analytikem, si nemyslí, že by Macronovo vítězství představovalo smrt Národní fronty. Podle něj je možné, že vzestup Macrona může jít paralelně s nástupem Národní fronty. Obojí jako symptomy nového politického rozdělení mezi etnocentristy a kosmopolity.
Potenciál strany je pořád silný
Volební základna Marine Le Penové bude i nadále podporovat Národní frontu, protože tu nejsou alternativní politické strany podobného typu – proti elitám, EU a také proti migraci a za protekcionismus. Nebo, tato základna zůstane mimo politiku – zdrží se hlasování. Je tu vysoká možnost, že Národní fronta bude dál skórovat ve volbách.
Současné výzkumy ukazují, že Národní fronta je v podpoře hned za Macronovou politickou stranou. Odhady mluví o 22 % podpoře v říjnu 2017.
Za posledních 30 let se Národní fronta stala trvalým prvkem francouzské politické krajiny. Má silnou sociologicky a ideologicky homogenní základnu v konkrétních zeměpisných místech Francie.
Národní fronta ve volbách získávala tam, kde její oponenti prohrávaly. Macron vstoupil do starého politického systému jako buldozer. S ohledem na své staré politické oponenty: republikány a socialisty si Národní fronta vede vlastně dobře. Tyto dvě strany bojují o přežití, ale Národní fronta ne.
Navíc si může připsat ideologická vítězství. Krajní pravice dokázala v otázkách jako je migrace a postavení muslimů ve společnosti do značné míry ovlivnit hlavní politický proud. V lednu 2018 64 % Francouzů bylo toho názoru, že do země přichází příliš mnoho migrantů. 57 % bylo pro to, aby skončila politika, která umožňuje migrantům spojení rodin v nové zemi. A 75 % je proti tomu, aby muslimské ženy nosily na univerzitách přikrývky hlavy.
Dokonce i liberální Macron se ohnul. Zavedl podle kritiků „nejextrémnější protiimigrační zákon od druhé světové války“. Příběh o tom, že je Národní fronta politicky opotřebovaná a nepotřebná sahají dál do dějin této strany, ale zatím se nepotvrdily. Podobně nejsou idylické ani vlastní dějiny strany v minulosti, což si Marine Le Penová dobře uvědomuje.
V roce 2012 považovala stranické comebacky, neshody a rozdělení za jednou ze silných stránek Národní fronty. Jak Alduyová píše, jedním z titulů, které při rozhovoru s Marine Le Penovou v její kanceláři zahlédla, se jmenuje „Přežít: Jak zvítězit v nepřátelském terénu.“ A to je podle autorky užitečný manuál pro následující roky.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Kremlin.ru, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=57362610