Německá sociální demokracie se rozpadá zevnitř. Strana nemá vedení, je rozpolcená a neví, zda jít do vlády nebo jít do opozice, nedovedla dobře komunikovat podstatná témata. A její propad znamená posílení Alternativy pro Německo.
Vzhledem k blížícímu se zásadnímu sjezdu ČSSD přinášíme pohled z Německa. Jak vidno z rozhovoru s nizozemským politologem, problémy jsou do značné míry společné. Navzdory dobrému vyjednání velké koalice v SPD není klid. Personální tahanice a falešná programové akcenty vedou k implozi strany, domnívá se nizozemský politolog René Cuperus.
Tagesschau: SPD už je měsíce na dně. Nejen u průzkumů veřejného mínění. Teď se ještě sami drtí debatami o personáliích. Co se to děje?
Cuperus: SPD momentálně klade více váhy na vnitřní politické boje, než na to, aby se strana stabilizovala. Ale takové personální debaty si vůbec nemůže dovolit. Strana nemá vedení a je v situaci, v níž silné vedení potřebuje. To musí získat základnu strany pro koaliční smlouvu a pro „ANO“ v hlasování. Je to podle mě nebezpečné, vláda je pro Německo i Evropu důležitá. Vnitřní boj strany je imploze SPD, která probíhá.
Tagesschau: Není tedy právě nyní rozumné, aby Andrea Nahlesová, alespoň úřednicky přejala předsednictví strany?
Cuperus: Je potřeba Nahlesové, aby toto vakuum ve vedení překlenula. Je otázka, jestli se to podaří, protože osobní spory i u ní stále bublají. Ale chápu základnu strany a důležitost základní volby. Ale v současné situaci je to naivní. Nechápou, jak je situace SPD nebezpečná – a i celé země. Imploze SPD je posílení AfD.
Tagesschau: Už roky je SPD kolem 20 %, teď už dokonce spadla na 18 %. Co se děje?
Cuperus: To, co se děje SPD, se děje v celé Evropě. Německo přišlo na řadu jen o něco později. Vidíme rozdělování a fragmentaci společnosti. Jde o ztrátu kontroly, důvěry v politiku a identity v globalizovaném světě. A vlna populismu, která zachvátila již Nizozemsko, Rakousko, Francii, Belgii, Dánsko a Švédsko, přišla i do Německa. Dlouho panovalo přesvědčení, že německá společnost je proti tomu kvůli své minulosti imunní, ale není tomu tak. A při takovémto vývoji sociální demokracie ztrácejí a celkově jsou poválečné strany na dně, všude v Evropě.
Tagesschau: Jaké chyby udělala SPD?
Cuperus: Především dvě věci to jsou. Nedostatek sebevědomí plus je zcela rozpolcená. A ani jedno se voličům nelíbí. Vidí rozdělenou stranu, která si netroufá již ani do vlády ani do opozice. A k tomu je třeba připočíst ten obrovský problém s programovou důvěryhodností, který se táhne od Schrödera a od jeho Agendy 2010. za ní zůstaly otevřené rány: mezery v sociální spravedlnosti.
Tagesschau: Během vytváření vlády měl člověk pocit, že SPD nemůže nic udělat správně. Když půjde znovu do velké koalice, ztratí. Když se vyhne odpovědnosti, ztratí též. Co byste byl býval radil?
Cuperus: K vládnutí není alternativa. Německo potřebuje stabilní vládu, kvůli mezinárodní a evropské zodpovědnosti. Velká koalice – konzervativců a SPD, – těch posledních ještě silných velkých stran Evropy, to může být poslední šance, jak chránit mainstream proti strašidlu pravicového populismu. Němečtí politici by toto měli brát vážně a neměli by propásnout tento „macronovský moment.“
Nebezpečí SPD spočívá v to, že sice velkou koalicí zachrání zemi, ale zničí stranu. Přičemž i během vyjednávání udělala velké chyby. Proč si jako dvě hlavní témata vybrali „spojené národy evropské“ a pak sestěhování rodin? To přeci nejsou témata, kterými mohou získat důvěru původních voličů.
Tagesschau: Jaká témata měla SPD postavit dopředu?
Cuperus: Například rozdělení společnosti u příjmů a vzdělání. Téma sociální spravedlnosti bylo zvoleno dobře, ale strana ho dobře nekomunikovala. Sice se sestavil technokratický seznam 60 bodů, ale nebyly dány symbolické projekty. Místo toho si vybrali internacionalistická témata. Tam sice jde taky o sociální spravedlnost, ale ne pro voliče, ale pro uprchlíky či jiné evropské země. To je velmi riskantní výběr v situaci, kdy je tu populistická vlna.
Tagesschau: Jsou pravicoví populisté zodpovědní za pád sociální demokracie?
Cuperus: Kam se podíváte, tam jsou pravicoví populisté. Sociální demokracie musí zůstat advokátem malých lidí. To se nepovedlo ve Francii a Nizozemsku. A teď se hraje o Německo. AfD už směřuje k tomu, že toto SPD vezme. Stejně jako je historickou odpovědnosti CDU nepřipustit od sebe žádnou sílu napravo, je také historickou odpovědností SPD nedovolit žádné straně, aby lépe zastávala zájmy malých lidí, než ona sama.
Tagesschau: Jak by se to mohlo podařit?
Cuperus: To, co lidé chtějí, není nutně sociální spravedlnost, ale sociální jistota. CDU byla tradičně garantem vnitřní bezpečnosti, SPD musí být garant sociálního bezpečí. Vidíme, že i CDU ztrácí, protože právě tuhle svou značku ohrozila uprchlickou politikou. SPD má k tomu analogicky ten problém zajistit dolní střední třídě sociální jistoty – a to v globalizovaném a digitalizovaném světě, v němž se vše stává čím dál nepřehlednější.
Tagesschau: Vaše strany, nizozemská strana práce spadla – byla jako menší partner ve velké koalici – z 26 na 6 %. Je tu paralela k Německu?
Cuperus: Má strana byla při posledních volbách de facto zničena. Sice to byl i důsledek velké koalice, která zamlžila rozdíl mezi pravicí a levicí, a tím na krajích dala prostor populismu. Ale k tomu přišla ještě tvrdá škrtací politika. Ono to byla taková velká koalice kombinovaná s Hartz IV (německá reforma sociální oblasti, velmi neoblíbená, pozn. redakce).
Takže v očích voličů jsme nejenže kolaborovali s politickým soupeřem, ale ještě dělali i politiku, kterou nelze vnímat jako sociálně-demokratickou. A brutálně to bylo ztrestáno.
V Německu to je jinak. Německu se daří hospodářsky dobře, daňové příjmy proudí, nová velká koalice plánuje dárky a daňové úlevy, a přesto je velmi nepopulární. Je to pozoruhodné, že ani s tolika penězi si není možné koupit důvěru, podporu a politickou důvěryhodnost.
Tagesschau: Jak si to vysvětlujete?
Cuperus: Vidím analogii k posílení pravicového populismu. Nejen ve východní Evropě, ale také v nejbohatších, nejšťastnějších, egalitářských společnostech: ve Švýcarsku, Švédsku, Dánsku, Rakousku, Finsku, Nizozemsku, ve Flandrech. Říkám tomu „povstání v ráji.“ Nejde tolik o socioekonomický, ale spíš o kulturní a psychologický fenomén. Člověk si žije v ráji a tento ráj je ohrožen globalizací, migrací, digitalizací a flexibilizací trhu práce. elity ráj dostatečně nechrání a člověk se nejvíce cítí zrazen sociálními demokraty, kteří už nezaručují sociální jistoty a kulturní kontinuitu.
Tagesschau: A tedy co dělat?
Cuperus: Sociální demokracie se nesmí bát experimentovat, nejen programově, ale i personálně, musí ukázat, že chce být moderní dynamická velká strana, musí dát dopředu víc lidí, především mladých, východních Němců a migrantů. Poselství musí být: jsme a zůstaneme stranou dělníků a odborářů, ale také jsme stranou budoucnosti. Jen tak je možno učinit z účasti ve velké koalici nový start.
V Německu je cítit volání po generační obměně, po novém politickém stylu. Podívejte se na Macrona, nebo na Kurze. To jsou mladí, charismatičtí politici. V čase nejistoty jsou potřeba. Německo má staromódní politiky v první řadě. SPD by se měla pokusit to změnit. Jen ministerské posty k zajištění moci bez programu, který podpoří identitu a přesvědčovací sílu, to nestačí.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Olaf Kosinsky – Own work, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=45707299