Velká slova a velké ambice se rozplynuly v konkrétních činech. Emmanuel Macron navrhl demokratizovat EU způsobem, který posílí populistické strany a Evropě nepomůže.
Špatný plán prezidenta Emmanuela Macrona vrátit obyčejným lidem hlas v evropské politice riskuje, že přidá palivo populistům, napsali Claudia Chwaliszová a David van Reybrouck na stránkách POLITICO.
Minulý rok Macron vtrhnul nejen do francouzské politiky a sliboval, že obnoví demokracii v Evropě. Během ambiciózní kampaně sliboval demokratické konventy, které by přivedly občany zpátky do centra rozhodování a do centra diskuzí o budoucnosti Evropy.
Když došlo na konkrétní návrhy, dostavilo se ale hořké zklamání. Model, který Macron prezentoval v parlamentu, se má spolehnout na elektronické dotazníky s paternalizujícími otázkami jako „Co jsou evropské hodnoty“ nebo „Co od Evropy očekáváte ve svém každodenním životě?“ a dále na sérii setkání s občany na radnicích po celé Evropské unii.
Myšlenky, které tyto dva nástroje přinesou, pak budou předloženy výboru „moudrých Evropanů“, který z nich pak má vydestilovat priority pro politiku.
Vzdělaní, bohatí, městští a proevropští muži
Participace nebude povinná, takže to bude znamenat, že se na takových setkáních sejdou dobře vzdělaní, bohatí, městští a proevropští muži. Je asi beze smyslu říkat, jak málo zastoupené bude širší publikum.
Macronův návrh je archaický, elitářský, mimo realitu, neobeznámen s posledními demokratickými inovacemi. Prostě to bude něco jako, když Guy Verhofstadt a Daniel Cohn-Bendit filosofují s Jacquesem Delorsem u sklenice koňaku nad tím, co Evropané chtějí. Kde budou hlasy 53leté ženy ze zemědělského Rumunska nebo 22letého Dubliňana, který žije z toho, že jezdí pro Uber?
Jsou zde ale také další problémy: například celý program neposkytuje žádné prostředky na vzdělání zúčastněných o důležitých problémech a nedává čas na zvažování. Už teď se dá odhadnout, že výsledkem bude prostě seznam nerealistických přání, které bude prostě jednoduché ignorovat po zaškrtnutí políčka „konzultace s občany“.
Macronův plán také naprosto selhal v tom zahrnout sem opravdovou debatu mimo národní rámec. Diskuze omezená na malá shromáždění lidí, kteří už tak žijí na jednom místě, není širokou evropskou debatou. Tohle všechno zvyšuje rizika deziluze. Pokud se Evropská unie skutečně nezdemokratizuje, bude po ní, míní oba autoři.
Jaké jsou možnosti?
Naštěstí tu jsou příklady demokratických inovací současnosti, které mohou inspirovat nějakou chytřejší vizi podobného dialogu. Patří sem ústavní konventy v Irsku, G1000 shromáždění v Belgii, Nizozemsku a ve Španělsku, občanská shromáždění v Gdaňsku, v Německu a dalších více než 50 vládou potvrzených shromáždění občanů v Kanadě a Austrálii.
Ambicióznější a mnohem demokratičtější a inkluzivnější půdorys pro to dát evropským občanům smysluplný hlas v utváření EU by zahrnoval občanská shromáždění na národním a také na evropské úrovni.
Například by se mohlo naprosto náhodně vybrat 100 lidí ve 27 členských zemích. Tito lidé by se po několik víkendu scházeli, vzdělávali ohledně Evropské unie a diskutovali ty nejdůležitější otázky dne. A v každé zemi by taková shromáždění měla přinést seznam politických priorit pro evropskou politiku k roku 2030.
Z celkem 2700 účastníků této fáze by se vybralo 10 lidí pro každou zemi, také náhodně bez ohledu, zda by šlo o mladé, starší, studenty nebo dělníky, eurooptimisty nebo euroskeptiky a ti by potom hledali společnou agendu pro reformování Evropské unie do roku 2030.
A takový reformní program by potom mohl být odhlasován celoevropským referendem s možností více odpovědí (nejen jedna otázka a odpověď „ano“ – „ne“, ale s větším prostorem pro souhlas nebo nesouhlas podle řazení vlastních priorit).
Každý občan v EU by před tím obdržel, podobně jako ve Švýcarsku, brožurku, který by ho seznamovala s argumenty pro a proti každému návrhu.
Alternativou jsou populisté
Takový způsob by dal evropským voličům mnohem smysluplnější a nuancovanější přístup k tomu, jak utvořit budoucnost Evropské unie. Donutil by evropské politiky myslet mimo národní volební cykly a zaměřit se na dlouhodobější politické cíle. Dal by také voličům slovo v utváření EU. Náhodný výběr účastníků obou fází by byl méně elitářský a umožnil by větší diverzitu názorů v Evropě. Navíc by také pomohl zacelit dnešní zákopy a podpořil by větší důvěru v politiku a v to, že Evropané jsou strůjci svého osudu.
Alternativou je umlčet nebo paralyzovat naštvané voliče v participaci této vyprázdněné podoby. Kdo je potom může vinit z toho, že budou volit populistické strany?
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.