Vladimír Štěpán hodnotí detailněji program vlády v oblasti ekonomiky a energetiky s ohledem na širší kontext.
V současnosti sílí diskuse o tom, proč se ČR ani po třiceti letech nepřiblížila vyspělým státům, např. u Norska se hovoří o odstupu 450 let, a hledají se příčiny, mj. i v energetice. Ty jsou ale naprosto jasné. EU byla už od začátku úmyslně založena jako vícerychlostní tak, aby rozdíl mezi EU15 a novými členskými státy zůstal zachován trvale. Je to strategie států EU15, to je zřejmé. Podmínkou vstupu do EU byla u států jako ČR povinnost prodat společnosti s rozhodujícím podílem na trhu, převážně monopolním, jako jsou banky, pojišťovny, ale v neposlední řadě i energetika. Při oslabené koruně byly tyto společnosti prodány za zlomek jejich skutečné ceny, tak to bylo realizováno ve všech nových členských státech. Oslabení koruny v roce 2013 dále poškodilo ČR. Prodaly se společnosti, kde se bezproblémově vydělávají stovky miliard korun za rok. Díky slabosti státu navíc tyto společnosti nemusí v ČR investovat zdroje nutné ani pro prostou reprodukci, a odvážejí každý rok z ČR 600 až 700 mld. Kč na dividendách nebo i různých smlouvách. Zastaralá výrobní zařízení v energetice jsou pak navíc zdrojem vysokých emisí a dle více studií i škod na ŽP za 300 mld. Kč za rok, a přesto už se zase připravují výjimky z nových zpřísněných ekologických limitů.
Důsledkem výše uvedeného pak je i to, že milion lidí v ČR žije pod hranicí chudoby, na více než 800 tis. domácností je uvalena exekuce. Je jasné, že tito lidé, kteří již mají problémy i s placením nájemného, nebudou schopni platit ani za odběry energie. A nebudou ani moci využívat ekologické druhy vytápění, protože doba extrémně nízkých nákupních cen uhlí, elektřiny a plynu skončila. Bez zvýšení životní úrovně se stav životního prostředí (ŽP) nezlepší.
Lze také konstatovat, že základem současné energetické koncepce ČR jsou dotace, to je nesprávné, a jaké budou důsledky? Máme dotace do obnovitelných zdrojů energie (OZE), chytrých sítí, elektromobilů, tepelných čerpadel, nových jaderných bloků, ukládání elektřiny, výše dotací se každoročně zvyšuje, a to výrazně, nesmíme totiž zmeškat pokrok. Tlaky na zvyšování spotřeby elektřiny tak narůstají, čím vyšší ale bude spotřeba elektřiny, tím vyšší budou i povinné dotace do OZE. Všichni lobbisté jsou spokojeni. Další dotace za stovky mld. Kč jsou v diskusi, řešit je bude hlavně MPO, velký zastánce všech druhů dotací, nikdo už ani nepočítá, kde na ně stát vezme zdroje. Přitom rizika narůstají, je jasné, že dotace z EU se budou snižovat, a příspěvky ČR do EU naopak zvyšovat. Zatížení státního rozpočtu ČR tedy bude narůstat. A blíží se další světová ekonomická krize. V tom panuje shoda.
V médiích se již občas objevuje, že v ČR neexistuje politická strana, která by situaci zanalyzovala, natož aby jí řešila, věci označují pravým jménem paradoxně pouze odbory, viz nedávný článek v ECHO. Uvádí se také, že v ČR neexistuje hospodářská politika, která by nastartovala potřebné změny, ani kvalitní energetická koncepce. Proto je důležité posoudit Programové prohlášení vlády, které určité nové pozitivní záměry obsahuje.
Problémy v energetice narůstají, na tom se analytici shodují. Zdroje zastarávají a jejich výstavbu, resp. rekonstrukci brzdí administrativní přístupy, legislativa ovlivňována různými zájmovými skupinami a další negativní vlivy. Dotace jsou poskytovány nepříliš efektivně, stav životního prostředí (ŽP) se i přes vysoké dotace do obnovitelných zdrojů energie (OZE) příliš nezlepšuje.
Prvním cílem Prohlášení je zajistit konkurenceschopné a sociálně přijatelné ceny elektřiny a tepla. To je opravdu aktuální úkol, v praxi se totiž po více letech začíná projevovat přesně opačný trend stoupajících cen všech druhů energie a rizika energetické chudoby, než by si Prohlášení přálo. A to zejména pro malé odběratele. Nejkritičtější bude situace právě u elektřiny, kde ceny budou zřejmě dramaticky narůstat, a tepla, kde se stále více projevují nedostatky v legislativě, které postihují zejména odběratele tepla. Stát se pak dostává do neřešitelných situací, kdy dodavatelé mohou hrozit i zastavením dodávek tepla. Odběratel naopak přestal být partnerem pro státní orgány, což je u tohoto monopolního odvětví nedostatek závažný. Triky některých obchodníků na trhu s plynem, elektřinou a teplem, resp. jejich obchodních zástupců, natolik poškozují zájmy odběratelů, že by měly vést k odebrání licence pro některé obchodníky. To vše se projeví řadou nových soudů a trestních oznámení.
Otázka cen elektřiny
Ceny elektřiny jsou v současnosti hlavní diskutované téma, druhým strategie, jak převést vše na elektřinu. To má ale svá vážná úskalí, na která se zapomíná. Připravovaná nová tarifní struktura spojená s výrazným zvýšením poplatků za velikost jističů, resp. fixní sazby, zdraží elektřinu zejména pro menší odběratele, u nich se projeví kumulativní efekt. Nové tarify se navrhují proto, aby distributoři měli stabilní příjem v době, kdy se investuje do přenosové sítě. Teoreticky logické, stát ale nezavedl žádný účinný nástroj, který by nutil dodavatele energie opravdu investovat, viz i příklady z vodárenství a teplárenství. Výsledkem by proto mohlo být spíše jen zvýšení zisků řady energetických společností, a dokonce i dramatický pokles ekonomiky ČR, která je mezi státy EU nejvíce závislá na nízkých cenách energie a na konjunkturálních odvětvích. Na pokles HDP o 5,5 % v době minulé krize, nejvíce mezi státy EU, se v ČR zcela zapomnělo.
Cena elektřiny poroste ve všech složkách ceny, narůstá cena za silovou elektřinu, poplatků za distribuci, i za obnovitelné zdroje energie. U silové elektřiny jen pro rok 2018 narostla cena o téměř 100 %. Dotace do obnovitelných zdrojů, zejména solárních elektráren, činí již dnes cca 45 mld. Kč za rok (celkem cca 1 bil. Kč) a mají ještě narůstat. Návazně bude nutné vynaložit dle návrhu MPO z minulých let stovky mld. Kč investic do distribučních sítí, aby byly zajištěny obousměrné toky elektřiny, cílem je i podporovat smart projekty – chytré sítě. Výroba elektrické energie má být i dle Prohlášení zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách. Taková zásadní rozhodnutí by měla být schválena v referendu, důsledky dříve nebo později zaplatí odběratelé.
Problémy s realizací výše uvedených cílů lze rozdělit do tří oblastí, ekonomické, dopadů na ŽP a na bezpečnost dodávek elektřiny. Energetiku již nelze řešit odděleně bez provázanosti všech tří těchto oblastí, ale naopak jako kompromis mezi optimálními řešeními pro tyto tři oblasti. Dosavadní několikaleté zkušenosti z podpory zejména solárních elektráren jsou vysoce negativní. I přes dotace celkem za 1 bil. Kč do OZE dochází spíše ke zhoršování ŽP v ČR, viz např. zkušenosti z ledna 2017, kdy v dobách největšího znečistění ovzduší solární a větrné elektrárny nevyrobily prakticky žádnou elektřinu. Výpadky výroby OZE musely nahradit konvenční zdroje, uhelné a plynové elektrárny. Tuto situaci lze očekávat v budoucnu každý rok. Rekonstrukce jaderných elektráren si také vyžádá stovky mld. Kč investic, a zřejmě i vysoké dotace, pokud nemá dojít k dalšímu zvýšení cen elektřiny. Navíc odpor proti zastaralým jaderným elektrárnám v EU roste, s tím je nutno počítat. Kombinace jádra a OZE je také nejhorší možnou kombinací z hlediska ekonomiky (výše dotací a dopadů na ceny elektřiny) i dopadů na ŽP (jaderné zdroje nejsou pružné, pokud mají být provozovány optimálně, nejsou tedy vhodným doplňkem pro nespolehlivé OZE, provoz dalších konvenčních zdrojů bude proto nezbytný). Tento problém Prohlášení neřeší, což je nutno považovat za nedostatek.
Prohlášení vlády a cíle EU
Pokud by nebylo možno prosadit rekonstrukci jaderné elektrárny (JE), řešení se pak obvykle v ČR i EU hledá v další masové podpoře obnovitelných zdrojů jako jediném možném řešením. Stav ŽP pak zlepšíme jenom na papíře, tak jako dosud. Takto jednoznačně to naštěstí není uvedeno v Prohlášení, ve kterém jsou uvedeny následující programové cíle:
Budeme podporovat snižování energetické náročnosti veřejných i soukromých budov – zateplování, využívání energeticky účinných technologií a spotřebičů. Zjednodušíme podmínky pro drobné výrobce elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu. Provedeme analýzu překompenzací zejména větších solárních elektráren s cílem snížit neúnosně vysoké platby za stávající obnovitelné zdroje. U nových obnovitelných zdrojů budeme podporovat především lokální výrobu elektrické energie nebo tepla s co největší spotřebou nebo akumulací v místě výroby, tedy bez dalších provozních dotací. Zachováme stávající těžební limity hnědého uhlí. Realizace výše uvedeného programu by pak umožnila rozložit investice do distribuce v elektroenergetice v závislosti na tempu a rozsahu investic do lokální výroby elektřiny v decentrální obnovitelné zdrojích.
Výše uvedené programové cíle Prohlášení se shodují i s cíli EU, zaměřenými kromě stimulace snížení energetické spotřeby i na podporu rozvoje decentrálních zdrojů malých a středních velikostí (zde v praxi při hodnocení jednotlivých projektů vychází ekonomicky a ekologicky nejlépe přechod na zemní plyn) a využívání vysoce efektivních zdrojů s minimálními emisemi škodlivých látek. Právě tento program by měl být urychleně podporován, je nutno počítat i s tím, že se nepodaří z různých důvodů rekonstruovat jaderné elektrárny.
Dalo by se říci bez ohledu na to, jaký druh paliva tyto zdroje využívají, to je logika zdravého rozumu potřebná zejména v ČR, kde energetika až dosud byla založena na rozumném mixu všech druhů energie. Jestliže se podařilo ve velkých uhelných elektrárnách nebo i teplárnách snížit emise tak, že budou plněny i zpřísněné emisní limity EU a potažmo MŽP platné od roku 2018, resp. 2022, pak není důvod je uzavírat. Jejich náhrada dotovanými OZE, resp. OZE s vysokými emisemi škodlivých látek není efektivní řešení.
Nutnost dokonce i trvalého nárůstu cen elektřiny je opakována různými lobbisty i z řad některých závislých konzultantů (dnes již platí, že není důležité, co kdo říká, ale kdo to říká, deformována je již i většina energetických konferencí, nejen článků v tisku). Nikde ale není diskutováno, jaký je přínos poskytovaných dotací ve vztahu ke zlepšení ŽP a spolehlivosti dodávek vyrobené elektřiny. Chybí rozbory zdůvodňující nakolik je nárůst cen elektřiny nutný, resp. jak ho minimalizovat. Je zřejmé, že ceny elektřiny budou narůstat rychleji než u ostatních druhů energie. Jedním z nástrojů, jak snížit náklady proto je stimulovat snížení spotřeby elektřiny, nikoliv její nárůst. Zejména když je avizován nedostatek ekonomicky a ekologicky vhodných zdrojů pro výrobu elektřiny po roce 2025 až 2030. Elektřina není čistá, jestliže její výroba je založena na vysoce emisních zdrojích, mezi ně lze zařadit i některé druhy OZE. A naopak dobře rekonstruované uhelné elektrárny a teplárny jsou schopny plnit i náročné emisní limity, příklady z praxe existují. Řešením ale není dále deformovat tržní prostředí zatížením nákladů na OZE jiných druhů energie, ani státní rozpočet.
Regulace v neprospěch odběratelů
U tepla se v praxi stále více projevuje to, že legislativa včetně pravidel regulace cen tepla jsou nastaveny v neprospěch odběratelů, což ve svém důsledku povede ke zvyšování cen tepla a tím i k sérii soudů a trestních oznámení. Legislativními změnami zejména na úrovni MPO provedenými v posledních letech přestal odběratel být partnerem pro ERU, ale dokonce i pro teplárny. Ty označují kalkulaci ceny tepla již za interní podklad tepláren, na kterou odběratel nemá právo, výsledkem pak nemůže být nic jiného než zvyšování zisků tepláren. Není pak jasné, jak jsou v tomto monopolním odvětví chráněny zájmy odběratelů.
Pokud jde o zemní plyn, pak ČR, stát se třetím nejhorším stavem ovzduší v EU, by se neměl dostat do situace, kdy je spotřeba zemního plynu omezována z politických a jiných důvodů, zejména u malých a středních zdrojů. Zemní plyn má totiž na rozdíl od biomasy a bioplynu téměř nulové emise jemného prachu i SO2. V EU se obecně hovoří o omezování spotřeby fosilních paliv, spotřeba zemního plynu, hlavně ruského, ale v posledních letech dramaticky stoupá, zejména v SRN. Zemní plyn, nikoliv OZE, se stává pro SRN základním nástrojem pro splnění emisních limitů. V ČR by se opět mělo prosazovat využívání zdravého rozumu oproti cílům, které v EU málokdo dodržuje. V Prohlášení vůbec není zmíněna role zemního plynu, spíše jen nepřímo, jeho efektivní využívání byl ale základní nástroj pro výrazné zlepšení stavu ovzduší v USA i V. Británii. Podívejme se, jak přistupují k energetické politice v EU a v USA a jaké mají výsledky.
Energetická politika EU založená na masivní podpoře OZE, omezení výroby elektřiny z jádra, ale i v uhelných elektrárnách, k poklesu výše emisí, a tedy ani ke zlepšení ŽP nevede, a to i přes extrémně vysoké dotace do OZE. To si už uvědomují i v SRN, kde se i přes masivní dotace do OZE stav ŽP za poslední roky prakticky nezlepšil. Obdobně je na tom i Rakousko a ČR.
Na druhou stranu strategie USA, založená na fosilních palivech (zejména zemním plynu, kde se podařilo snížit náklady na těžbu na polovinu a výrazně snížit i emise škodlivých látek a znečišťování spodních vod), využívaných ale s vysokou účinností, to je zásadní kvalitativní změna, která přinese další zlepšení ŽP. Důkazem je výrazné zlepšení stavu ovzduší USA, a druhým základním cílem prezidenta Trumpa je těmito opatřeními zlepšit stav ekonomiky.
Výsledkem pak může být opakování situace obvyklé před několika lety, kdy ceny elektřiny v EU byly téměř dvojnásobné proti cenám v USA, a konkurenceschopnost průmyslu v EU pak byla ohrožena. Je patrné, že Prohlášení si tato rizika uvědomuje, a proto obsahuje i opatření, jak řešit překompenzace stávajících OZE. Pokud jde o maloodběr, na rozdíl od SRN v ČR občané nedostali možnost hlasovat v referendu, zda zejména dotace na OZE chtějí nebo ne. To je další vážný nedostatek.
Podívejme se také na energetickou politiku sousedního Polska. Uhlí zde má být základem energetické koncepce i nadále. Ale Polsko vykazuje i extrémně vysoké emise škodlivých látek.
Nový premiér Morawiecki je prvním, který se vážně zabývá opatřeními na zlepšení ovzduší, znečištění vzduchu nazval zabijákem a stav ovzduší parametrem pro vyspělost státu. To je velký pokrok. Polsko je nejvíce znečištěnou zemí v EU, přiznal ve svém programovém prohlášení z konce prosince 2017. V Polsku umírá ročně na nemoci způsobené smogem 50 000 lidí, děti s maskami na tvářích jsou zde běžným jevem – v lednu 2017 masky jako řešení připustili i někteří politici v ČR. S konkrétními opatřením pro zlepšení stavu ovzduší Polsko teprve začíná, zavedeny budou dotace do zateplení, výměny oken atd. Jedná se podle něj také o opatření pro chudé, kteří nemají na kvalitní palivo. Polsko zatím neinvestovalo ani do rekonstrukce zastaralých uhelných elektráren. Premiér jmenoval nově i vládního zmocněnce, který má koordinovat činnost všech státních orgánů, které řeší problematiku ŽP.
Ve vodárenství je v praxi obvyklý tzv. oddělený model, kde investice zůstávají na městech, které vlastní sítě, a zahraniční dodavatel řídí dodávky vody na základě svého know how, viz zprávy z tisku. To má pro odběratele obvykle velmi nevýhodné dopady, na výši cen vodného a stočného, což je řešeno i v Prohlášení v části ŽP:
Zajistíme, aby občan platil v rámci vodného a stočného férovou cenu a aby věděl, komu a za co vlastně platí. Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů. Podpoříme návrat vodohospodářského majetku do rukou obcí, krajů a státu (dalším řešením je i posílení pravomocí dozorčích rad, ve kterých by měly být zastoupeny i zaměstnanci. Nebo i zpětný nákup vlastnických podílů v bankách, pojišťovnách, energetických společnostech, tak jak ho realizují právě v Polsku).
Investiční pobídky poskytneme pouze ve výjimečných a odůvodněných případech projektům s vysokou přidanou hodnotou. Tento cíl uvedený v Prohlášení cíl lze a je nutno promítnout i do energetiky, zde by se mělo jednat o hledání nejlepšího z možných řešení.
Závěr
V ČR se hodnotí ekonomika pouze podle růstu HDP a míry nezaměstnanosti, tato demagogie je zcela běžná. ČR pak vychází jako premiant mezi státy EU. Publikováno bylo ale také, že z ČR se odvádí 300 mld. Kč na dividendách a dalších 300 až 400 mld. Kč formou neefektivních smluv. Také nejvíce mezi státy EU. Škody na ŽP byly vyčísleny na 300 mld. Kč za rok. Pokud tato čísla sečteme, a připočítáme neefektivní dotace do OZE a dalších projektů nejen v energetice, pak se výsledky české ekonomiky a energetiky zásadně změní. Navíc, v Bulharsku, státem s nejvíce znečištěným ovzduším, je průměrná délka života o osm roků kratší než ve státech EU15. Polsko, ČR a SR patří také mezi pět států s nejhorším stavem ovzduší, délka života je zde o čtyři roky kratší než v EU15. Dá se říci, že zcela zbytečně.
Hodnocení stavu energetiky nelze omezovat jen na výběr zdrojů pro výrobu elektřiny, bez domýšlení dopadů na ekonomiku ČR, odběratele energie a stav ŽP. Zcela chybí seriózní nezávislé odborné analýzy s cílem najít optimální řešení pro ČR.
V ČR chybí zásadní změna kvality v řízení energetiky, možná se jenom vytratil zdravý rozum. Doufejme proto, že cíle Prohlášení vlády nezůstanou jenom na papíře, ale programové body se budou dále rozpracovávat a opravdu realizovat. Pokud se to nepodaří a investoři se budou moci i nadále chovat v ČR tak jako král Leopold v Kongu, tak se vzdálenost ČR na vrchol EU, tj. do Norska zvýší na 500 a více roků.