Aktuálně: Důsledkem Brexitu je menší rozpočet EU a škrty se chystají i ve společné zemědělské politice. Na stole je dned několik návrhů, které ale vyvolávají spory mezi „západními“ a „východními“ zeměmi.
Brexit, tedy odchod Velké Británie z EU, způsobí v Evropské unii rozpočtovou díru. Škrty v zemědělské politice evropských dotací se zdají být nevyhnutelnou součástí řešení, napsal v pondělí POLITICO. Jak konkrétně to bude fungovat, mají rozhodnout lídři členských zemí na pátečním summitu EU.
Společná zemědělská politika činí až 40 % celého rozpočtu tohoto bloku a ministerstva zemědělství se už podílejí na diskuzi o tom, jak změnit struktury zemědělských fondů na roky 2021 až 2027.
V současné době Evropská komise dotuje farmáře na základě velikosti obdělávané půdy, ale kritici tvrdí, že je to příliš drahý způsob, který se projevuje negativně ve vysokých cenách pozemků, ale také ekologickou devastací.
V daný moment je rozpočet na Společnou zemědělskou politiku ve výši 59 miliard euro. Eurokomisař pro rozpočet Günther Oettinger už potvrdil, že tato částka se musí zmenšit. Podle něj současné vlády požadují na jednu stranu zvýšení výdajů na výzkum, na vzdělání a na obranu, zatímco odmítají snížení dotací v zemědělské politice. Obojí ale není možné.
Nyní se tedy diskutuje několik možností, jak by k reformě financování zemědělské politiky mělo dojít. První návrh se přezdívá jako „zazátkování“ a jedná se o omezení výše subsidii, které mohou velké farmy dostat. Komise tento nápad prozradila už v listopadu. Cílem je pomoci menším farmářům a ušetřit přitom peníze.
Takové povinné zazátkování by dalo Komisi určitý prostor a zároveň by ho podpořili občané, kteří mají obavy z intenzivního velkofarmaření. Jenže jen málo vlád členských zemí myšlenku podporuje, zazátkování chce jen na dobrovolné bázi ve snaze ochránit velké farmy. Například Itálie a Nizozemsko s nápadem souhlasí.
Ohraničení například v rozsahu 100 000 euro na farmu by znamenalo masivní problém pro velké agrofarmy v České republice a ve východním Německu, které dostávají miliony v rámci Společné zemědělské politiky.
Dalším tématem je pak otázka konvergence. Ta by znamenala vyrovnání částek, které zemědělci dostávají na jeden hektar ve všech částech EU. V daný moment totiž zemědělci na východním křídle EU dostávají menší peníze v průměru než na západním křídle EU, protože při vstupu zemí z východu byla zavedena jiná dotační pravidla. Ta brala v potaz nižší ceny půdy a náklady na práci, mimo jiné.
Jedná se o citlivou záležitost v zemích střední a východní Evropy, které argumentují, že taková situace dělá z jejich občanů druhořadé farmáře. Naposledy litevský ministr zemědělství Markauskas řekl, že konvergence je jedna z věcí, která v komunikaci s Bruselem chybí.
Jenže pro bohatší země by takové vyrovnání znamenalo dostávat méně. Například ministr zemědělství Německa Schmidt k tomu sdělil, že jsou tu „dobré důvody“ pro rozdíly v platbách mezi západem a východem EU.
Poslední otázkou, které se reforma financování zemědělského sektoru dotýká, jsou tzv. vázané platby. Brusel umožňuje vládám umístit finance do zvláštních oblastí, které jsou v potížích – například do cukru nebo mléčné výroby. Evropská komise se ve svém posledním komuniké o zemědělské politice nevyjádřila, na což už upozornila řada ministrů.
Většina zemí si chce uchovat možnost pomoci pro své nejvíce prekarizované zemědělce. Jenže jedná se o kontroverzní problém, protože některé země, jako Nizozemsko, takovou politiku kritizují. Prý posiluje nadvýrobu, která vede ke snížení cen pro všechny. Světová banka ale EU varovala před opuštěním politiky vázaných plateb. Ekonom Světové banky van den Brink varoval, že řada zemědělců nemá sama možnosti a infrastrukturu dostat svoje výrobky na trh a že některé země se tak v této oblasti snaží běžet před tím, než se naučí chodit.