Romanistka Naděžda Bonaventurová rozebrala celkovou politickou situaci před italskými parlamentními a senátními volbami.

Už příroda nás zajistila stráží

Když štíty Alp jak hráze

Vztyčila mezi nás a Němce rvavé

Váš slepý chtíč však sám si vaz teď sráží

Když v přehorlivé snaze

Nám prašivinou léčí tělo zdravé.

Dnes  smečky zvěře dravé

Jsou v jedné kleci s pokojnými stády –

A tak, že horší lepšího vždy tupí:

Co hůř však, jsou to tlupy

Těch barbarů, co neřídí se řády…

Francesco Petrarca, Má Itálie, překlad J. Pokorný

Itálie, věčně rozhádaná, věčně rozpolcená, ať už mezi ghibelliny a guelfy, mezi fašisty a komunisty, mezi zastánce integrace a separatisty, Itálie, oscilující mezi sebepodceňováním a sebepřeceňováním, mezi obdivem ke všemu, co je moderní, evropské, „civilizované“, spořádané a tudíž „neitalské“, a snahou o pozitivní vzkříšení italské národní hrdosti, jež byla vytěsněna počínaje padesátými léty na okraj společnosti.  Italové o sobě hovoří s velkou dávkou sebeironie, jako by se vůbec nebrali vážně, tak, jako je podle jejich názoru neberou vážně v cizině. Být Italem příliš dlouho znamenalo a stále ještě znamená považovat se za příslušníka národa, který již několikáté století posílá své pracovní síly hledat práci v cizině – do Ameriky, do Belgie, do Německa, zatímco cizinci jezdí do Itálie obdivovat to, co bylo kdysi, a to, co je dnes, považují většinou za celkem sympatický pitoreskní zmatek. Národní hrdost, vzkříšená Garibaldiho červenými košilemi, byla zprofanována s trvalými následky až do dnešní doby Mussoliniho černými košilemi. Od padesátých let Ital touží po začlenění do „civilizované“ Evropy, tam, kde podle představ italského občana stát funguje a usnadňuje život, místo co by jej komplikoval. Italský občan, pobíhající od úřadu k úřadu a platící několikero různých daní v celkové výši zátěže 43,6 procent jako fyzická osoba a 65,4 procent jako firma, totiž právě obdržel upomínku od finančního úřadu kvůli dluhu, vzniklému omylem kdesi v počítačích, zatímco od roku 2001 čeká na vrácení přeplatku od téhož úřadu a začíná ho zajímat, jak přeplatek odkázat dalším generacím. S nadějí a se zažitým komplexem méněcennosti vůči oné „civilizované Evropě“ za Alpami Italové před lety přijali euro s tím, že s eurem, Maastrichtskou smlouvou a těsnější integrací přijde do Itálie konečně pořádek, stabilita, skončí „partitokracie“ a korupce, veřejné zakázky budou transparentní, budou přerušeny penězovody ze státní pokladny do kapes politiků a místní honorace na radnicích. S touto vyhlídkou snesli Italové i tu díru do kapsy, kterou jim přijetí eura udělalo, s tím, že díra je přechodná a že se na ni brzy najde unijní záplata, protože Itálie v objetí Unie začne prosperovat lépe, než s nestabilní neustále znehodnocovanou lirou.

Netrvalo dlouho, asi deset let, když si Italové začali uvědomovat, že sice mají nové strany a nové cyklostezky, ale jinak vše zůstává při starém, za razantních škrtů a úsporné politiky diktované EU se na penězovody napojily nové politické subjekty a díra v kapse se nezadržitelně a stále rychleji zvětšuje. Práce se s výrobou přestěhovala do zahraničí, školství po boloňské reformě je ještě více podfinancované, teď už do té míry, že univerzitní profesoři shánějí sponzory, aby mohli mít na katedře doktorandy, značné množství vysokoškoláků je po ukončení studia nezaměstnaných a závislých na rodičích či dokonce prarodičích a kdo může, už zase hledá zaměstnání v cizině, protože doma, pokud sežene práci, bude to neplacená nebo velmi mizerně placená „formativní praxe“ či vytáčení čísel v call centru. Stále více mladých lidí pracuje jako praktikanti de facto zdarma, (např. stáž v milánské La Scale je za 600 euro měsíčně, přičemž tolik se vydá za jednoduché bydlení ve městě), aby měli alespoň nějaké položky v profesním životopise. Před několika lety se neplacená práce ne mladých, ale dokonce mladistvých uzákonila: byla zavedena tak zvaná „dobrá škola – buona scuola“- znamená to, že středoškoláci od 14 let jsou povinni pracovat zdarma několik hodin týdně po celý školní rok ve firmách, které vyhrály konkurs, vyhlášený ministerstvem školství. Jednou z těchto firem, které mají vychovávat u mladistvých pracovní návyky, je například McDonald‘s. Přitom byl věk odchodu do důchodu zvednut na 67 let věku a 42 let příspěvků, což se týká již ročníků narozených v první polovině padesátých let, takže pracovní místa zůstávají obsazena a mládež (a stát) může doufat jedině v náhlá úmrtí těchto pracovních sil, využívaných až do konce. Současně existuje celá skupina starších lidí, kteří o práci přišli, nebo ji už vykonávat nemohou a čekají na penzi v jakési rozsáhlé zóně nikoho. Reálné příjmy poklesly natolik, že rodiny začínají stále více zastavovat a prodávat zlaté prstýnky a náušnice po babičce v pololegálních výkupnách zlata, které vyrostly na každém rohu (a které prodávají zlato do zahraničí), a nebýt toho, že si v době hospodářské prosperity v šedesátých až sedmdesátých letech mnoho příslušníků nižší střední třídy a mnozí zaměstnanci stihli pořídit vlastní byt, byly by takové rodiny již na chodníku, jako jejich méně šťastní spoluobčané. A italský trh, kterému dříve dominovala domácí čerstvá zelenina, je zaplaven španělskými vodnatými rajčaty, přičemž italští pěstitelé zeleniny zaorávají svou úrodu.

Již od devadesátých let vytahovalo italské námořnictvo a pobřežní stráž z moře Albánce, kteří připlouvali na gumových člunech na pláže jižní Itálie a současně do Itálie začali stále více pronikat Afričané, zpočátku především Marokánci, a postupovali stále více na sever. Nigerijské ženy pasené nigerijskou mafií a rozestavené strategicky na silničkách mezi tridentskými vinicemi nabízely automobilistům své služby, na tržištích a na ulicích prodej vyřezávaných antilop maskoval jinou, daleko lukrativnější nabídku. Vzhledem k tomu, že se zkušební provoz přes moře osvědčil, startuje po vybombardování Libye a po otevření německých hranic ostrá fáze: nepřetržitý lidský proud směřující do Itálie převážně ze střední a severní Afriky a přibírající přítoky z blízkého a středního Východu včetně Pákistánu a Afghánistánu. Příval migrantů v současné době již dosáhl takových rozměrů, že i lidé, kteří se ještě před nedávnem účastnili manifestace Lékařů bez hranic proti pokusu italských vyšetřovacích orgánů zastavit a postavit mimo zákon převoznickou praxi neziskovek, začínají váhavě přiznávat, že Itálie není nafukovací a že i křesťanská solidarita s bližním má své fyzické meze.

To vše je semeniště, z něhož klíčí současná politická situace.

Kde je volitelná levice?

Italský levicový volič, vyrostlý v tradiční silné intelektuální levicové italské kultuře, kde být intelektuálem znamenalo být levicově zaměřen, v současné situaci nejspíš čtvrtého března ani nepůjde k volbám. Neví totiž, které ryby chytat, che pesci pigliare, protože tradiční státotvorná levice se mu vypařila pod rukama dřív, než si to stačil uvědomit. Italská komunistická strana, která byla vždy podstatnou součástí italského politického spektra, doslova nepřežila rok 2000. Existuje několik různých jiných odstínů levice, od levice, která je vlastně globalizační pravicí (PD) po levici alternativní (M5stelle), které hrozí domestikace a zabydlení v systému počínaje komunální úrovní, kde se zaplétá do obvyklých místních korupčních skandálků. Dále je zde radikální subjekt, který pohltil i část trosek italské komunistické strany, je to strana Liberi e uguali (Svobodní a rovnoprávní), jejíž vůdci podle mého osobního názoru bravurně zvládají jízdu na tygru, doporučenou sicilským teoretikem NWO Juliem Evolou ve stejnojmenné knize (Jezdit na tygru,Triton 2009). Tygr, naivní mládež, požadující spravedlivou společnost, se kamsi řítí, vedena ušlechtilými všelidskými ideály, a ti, kteří jí sedí na hřbetě, vědí, že se tam lehce udrží a vyřáděného tygra bez obtíží nasměrují tam, kam potřebují, nejprve do evropského superstátu, posléze ještě někam dál podle přání inženýrů globalizace. Naivní program, kde všichni budou rovnoprávní a šťastní, ať už ve škole nového typu, kde žáci s učiteli vytvoří komunitu, nebo v různých typech rodin a ve směsi navzájem se obohacujících kultur, je přes všechnu sociální kritičnost podezřelý.

Co je v tomto zmatku vlastně volitelná levice? A do jaké míry je to v tomto okamžiku vůbec důležité?

V devadesátých letech se přes tradiční strany převalila krize. Levostředovou Socialistickou stranu zlikvidovaly korupční skandály Bettina Craxiho natolik, že poté, co Craxi utekl před spravedlností do Tuniska, do konce tisíciletí postupně zanikla. Současně čelila pravostředová Křesťansko-demokratická strana DC obviněním ze spolupráce s mafií, prokázaným výpovědí mafiánského šéfa Tommasa Buscetty, provalilo se spiknutí Gladio, organizované v režii amerických tajných služeb, a nekalé praktiky zednářské lóže P2, zahrnující krach banky Ambrosiano a podezřelé transakce Vatikánské banky. Celý tento prapodivný propletenec vyvolal u veřejnosti silné znechucení politikou a tradičními stranami, hovořilo se tehdy o politických dinosaurech, kteří by už konečně měli vyhynout.

Italská komunistická strana ztratila půdu pod nohama se zánikem socialistických států a rozpadem Sovětského svazu a rozdělila se: vznikl většinový levostředový subjekt sociálně demokratického typu s názvem Partito democratico di sinistra, od něhož se oddělilo malé a tvrdošíjně marxistické kompaktní jádro pod názvem Rifondazione comunista, jehož vliv neustále slábl – v současné době existují ještě dvě komunistické straničky bez šance dostat se do parlamentu. Levicový diskurs převzaly částečně též různé občanské iniciativy a dvě strany zelených. Na pravici se přejmenovala umírněnější většinová část MSI – Italského sociálního hnutí, dědice fašistické strany – na Alleanza nazionale a původní jádro zůstalo mimo i nadále pod názvem MSI, se znakem tříbarevného plamene a s Mussoliniho vnučkou jako předsedkyní strany. Současně prošel různými peripetiemi i volební zákon, který se stal převážně většinovým (1993 – 2005), takže strany a straničky byly nuceny již před volbami vytvářet velké bloky a koalice. A tehdy, v polovině devadesátých let, se náhle v politice objevil Berlusconi, jehož už téměř doháněla ruka spravedlnosti v několika kauzách závažné hospodářské kriminality, a svou stranou Forza Italia, Itálie do toho, hbitě vyplnil vakuum, zbylé po tradičních stranách svým slibem efektivního, praktického, racionálního a úsporného řízení státu jako firmy. Současně vznikla na pravici separatistická Lega Nord, hájící ekonomické zájmy italského severu, hlavně bohaté Lombardie. Další vývoj směřoval k vytváření stále větších bloků – Partito democratico di sinistra vytvořilo se zbytky socialistů, se zelenými, s občanskými iniciativami a s levým křídlem Křesťanské demokracie levostředový blok Olivovník, zatímco Alleanza nazionale, Lega, Berlusconiho Forza Italia, pravé křídlo Křesťanské demokracie  a MSI vytvořily Polo delle libertà, později Popolo della libertà. V důsledku změny volebního systému na převážně většinový vznikl bipolární systém anglosaského typu, kdo zůstal venku, byl vyřazen ze hry. Volební systém byl posléze před dalšími volbami v roce 2013 znovu změněn na převážně proporcionální a bloky se opět začaly transformovat, štěpit a současně koncentrovat do výsledných pěti koaličních uskupení. Rok před volbami, v roce 2012, se náhle vynořila z virtuálních sítí strana Movimento 5 stelle, Hnutí pěti hvězd, zorganizovaná na Facebooku, již uvítala hlavně mládež. Měla zřetelně protestní charakter, šla do voleb sama bez koaličních spojenců a sbírala hlasy vpravo i vlevo napříč politickým spektrem ode všech, jimž došla trpělivost. Její volební výsledek byl šokující.

Když se Hnutí pěti hvězd jako druhá strana po vítězné PD mělo podílet na sestavení vlády, odmítlo spolupráci s PD, jíž zrovna otřásal skandál kolem toskánských a umbrijských bank, spravovaných významnými členy PD, a zůstalo v opozici, což mnohé jeho voliče zklamalo, jiné naopak nadchlo, protože to znamenalo, že to s distancováním se od PD a odmítnutím kompromisů myslí vážně. Počítá s tím, že mu to pomůže vyhrát drtivě tyto volby.

Demokratická strana PD se pevně usadila v centru, zbavila se přívlastku levicová, stala se výkonnou rukou Bruselu a MMF naprosto ve všem a pokračovala v drastickém šetření a omezování všeho, co bylo financováno státem. Současný neúnosný stav je výsledkem vlády strany, která si říkala levicová a přitom zlikvidovala v marné honbě za snižováním deficitu to, co v Itálii zbývalo ze sociálního státu a doslova uškrtila italskou ekonomiku. Výsledkem těchto křečovitých snah je to, co se dalo čekat, totiž že Itálie, která samozřejmě odvádí do EU více, než z ní dostává, se přesto ocitla vedle Řecka v kategorii oněch „lehkomyslných, poněkud líných a rozhazovačných příbuzných, kteří nasekali dluhy na úkor spořádaných států Unie“. Tato politika měla za následek další chudnutí až zbídačování, takže Matteo Renzi, šéf této strany a bývalý předseda vlády (musel odstoupit v roce 2016 a byl nahrazen šlechticem Paolem Gentilonim), je v současné době zřejmě nejvíce nenáviděným italským politikem.

Volby a politický systém v Itálii

K další změně volebního zákona došlo 3. listopadu 2017. Současný volební systém je opět kombinovaný, s převahou proporciální části. V parlamentu, kde je 630 poslanců, bude 37 procent křesel přiděleno podle většinového systému, 61 procent podle proporciálního systému s omezením pro strany, které získají méně než 3 procenta hlasů, dvě procenta křesel jsou rezervována pro poslance zvolené Italy v zahraničí. Totéž pravidlo platí pro senát, kde je však pouze 315 poslanců.

Předvolební kalkulace na základě tohoto zákona vedly některé strany opět k vytvoření koalic, které se promítnou po volbách do sestavování vlády, jiné vystupují samostatně s tím, že je jasné, kdo je jejich spojencem v podstatných částech programu. A pak je zde známý solitér – Hnutí pěti hvězd.

Nabídka do parlamentních a senátních voleb, již obdrželi Italové, žijící v zahraničí, je na následující fotografii. Toto je volební lístek do sněmovny, lístek do senátu se liší pouze tím, že neobsahuje poslední subjekt ze seznamu, italskou republikánskou stranu (tradičně nevýznamnou). Lístky na fotografii neobsahují větší počet malých jepičích uskupení, která ve volebním okrsku „zahraničí“ ani nekandidují. Poznámka na okraj: lístky jsou tentokrát jištěny dost složitým způsobem proti možnosti kupčení s hlasy před volebními místnostmi.

Hlasuje se pouze jeden den, v neděli čtvrtého března.

Jasným spojencem PD je strana Più Europa Emmy Bonino, dále Lista civica popolare – konglomerát pěti různých uskupení, vzniklých většinou z různých levostředových frakcí Křesťanské demokracie, která byla součástí Olivovníku. Pravostředová část Křesťanské demokracie, která láká voliče pod názvem Noi con l’Italia, by měla být teoreticky spojencem koalice Salvini-Berlusconi-Meloni. Toto je jeden z posledních průzkumů z 16.2. 2018, od 17.2 již nesměly být žádné průzkumy zveřejňovány:

• Movimento 5 Stelle – 27,1 % (-0,2%)
• Partito Democratico – 22,7 % (-0,1%)
• Forza Italia – 16 % (-0,1%)
• Lega Nord – 14,2 % (+0,3%)
• Liberi e Uguali – 5,4 % (+0,2%)
• Fratelli d’Italia – 4,6 % (/)
• Noi con l’Italia – 2,7 % (-0,1%)
• Più Europa – 2, 2% (+0,1%)
• Lista Insieme – 1,6 % (/)
• Civica Popolare – 1 % (/)
• Potere al Popolo – 0,8 % (/)
• CasaPound – 0,6 % (/)
• SVP – 0,4 % (/)
• 10 Volte Meglio – 0,3 % (/)
• ostatní– 0,4 % (-0,1%)
• Nepůjdou hlasovat – 32 % (+0,9%)
• nerozhodní – 12,3 % (+0,7%)
• nevyplněný lístek – 2 % (/)

Celkově by tedy podle tohoto průzkumu pravý střed měl získat 37,5 % a levý střed – 27,9 %. Zvlášť zůstává M5stelle, 27,1 %, které zatím nemíní i nadále vytvořit koalici s nikým, a už vůbec ne s PD, spekuluje se však o tom, jestli je skutečně tak nekompatibilní s pravým středem. Průzkum bych brala s velkou rezervou, ale pokud je tento odhad reálný, podle současného volebního systému by ani pravý střed neměl ústavní většinu a rýsuje se patová situace, typická v poslední době pro evropské volby. To, co by muselo vzniknout, by byla široká koalice, již Italové nazývají malebným termínem inciuccio – beztvará splácanina. Nerozhodní voliči mohou ještě celou situaci někam posunout a například Salvini na tom intenzivně pracuje svou kontaktní kampaní.

Velmi zjednodušené porovnání částí programů nejvýraznějších subjektů, které budou zřejmě pro voliče důležité:

Důchody

Liberi e uguali

Revize zvýšení důchodového věku, rozlišit podle náročnosti práce, mateřství započítat do let na důchod, ženy musí mít na výběr mezi kariérou a domácí prací.

Pd a spojenci- levý střed:

Neustupovat od důchodového věku 67 let, zvážit možnost povolit výjimečně odchod do důchodu v nejvíce fyzicky náročných profesích. Uvážit možnost přidat 13. a 14. výplatu penze těm, kdo pobírá minimální důchody. Pokud budou mladí lidé nezaměstnaní, bude jim přesto zaručen minimální důchod 537 euro v 67 letech a nebudou muset na něj čekat další čtyři roky.

Movimento 5 stelle:

Překonání- nikoli zrušení- současných pravidel pro odchod do důchodu

tím, že bude větší pružnost a přihlédne se k různým druhům práce- blíže nespecifikováno. Konec samoúčelného šetření.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Konec škrtů a samoúčelného šetření. Zvýšení minimálních penzí na 1000 euro

Zrušení současných pravidel pro odchod do důchodu, snížení důchodového věku, započtení doby péče o dítě až do šesti let věku matkám, penze bude náležet i ženám v domácnosti – práce v domácnosti bude uznána jako práce pro společnost.

Daně

Liberi e uguali

Zachovat progresivní zdanění a rozmezí progrese upravit tak, aby se snížila zátěž nízkopříjmových a středněpříjmových skupin, více odstupňovat v užších rozmezích. Sjednotit různé druhy daní, slevy na daních mají pobírat jako bonus i živnostníci, kteří nic nevydělali. Donutit nadnárodní společnosti, aby platily daně tam, kde vydělávají- navrhnout celoevropské opatření, aby takové vyhýbání se dani bylo trestné. Daň z prodeje zboží na internetu z internetových obchodů v zahraničí.

Pd a spojenci- levý střed:

Zachování progresivního zdanění, snížení daní o 2%.

Movimento 5 stelle:

Snížení daní sociálně znevýhodněným a rodinám, kde vydělává jen jeden člen. Přihlédnutí k nižší úrovni příjmů v chudších regionech

Elektronické faktury a elektronický kontakt s finančním úřadem. Jednotná ekologická daň a zvýhodnění pro respektování a obnovu životního prostředí, pro výrobu potravin a distribuci na místě.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Jednotná daň 15 procent. Odškodné obětem chyb a přehmatů Finančního úřadu, urychlené vyplacení  dluhů Finančního úřadu.

Práce

Liberi e uguali:

Odstranění prekariátu, žádná práce nesmí být konána zdarma nebo nedostatečně placena, větší ochrana práce vrátit se k zákonu z roku 1970, kdy nebylo možné propustit bezdůvodně zaměstnance, zrušit Renziho úpravy počínaje rokem 2013, Zkrácení pracovní doby za stejnou mzdu.

Pd a spojenci- levý střed:

Minimální mzda

Movimento 5 stelle:

Zkrácení pracovní doby, uvážit spolurozhodování zaměstnanců o pracovním prostředí, o řízení podniku, možný i podíl na zisku. Investice pro vytvoření nových pracovních míst v oblasti technologií šetřících životní prostředí. Maximální flexibilita při zachování sociálních jistot- flexsecurity. Možnost bezproblémových výpovědí pro větší dynamičnost pracovního trhu.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Plán ekonomického vzestupu italského jihu – podstatné daňové úlevy pro podnikatele, kteří přesunou firmu na jih. Pokuty a znevýhodnění pro ty, kdo přesouvají ekonomickou aktivitu do zahraničí.

Školství

Liberi e uguali:

Zrušení školného, střídání práce a učení –buona scuola- má být dobrovolné. Má být zavedena pro všechny povinná školka alespoň rok a povinná docházka až do posledního ročníku střední školy. Inkluze, rovnoprávný přístup ke všem, nikdo se nesmí cítit opomíjen, multikulturalismus, otevřenost. Škola má být vzdělávací komunitou, nové metody, revidovat, co je vlastně třeba znát. Studenti mají pobírat při studiu příjem. Zvýšit platy učitelům a poskytnout jim stabilní pracovní místa.

Pd a spojenci- levý střed:

Zdokonalení systému „Buona Scuola“, více financí pro učitele. Multikulturalismus, inkluze.

Movimento 5 stelle:

Zrušení  systému „Buona Scuola“, zrušení financování soukromých škol ze státních zdrojů.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Zrušení „Buona scuola“, školky a jesle zdarma, pro zaměstnané matky mají být otevřeny až do zavíracích hodin obchodů a mají být otevřeny střídavě i v létě, podniky mají dostávat od státu příspěvek za to, že budou zaměstnávat matky a bude se podporovat zřizování firemních školek.

Zdravotnictví

Liberi e uguali:

Plán péče o handicapované, řešit situaci, že veřejné zdravotnictví není mnohým dostupné, zaměřit se na prevenci, preventivní vyšetření zdarma, zvýšit financování zdravotnictví. Posílit právo žen na rozhodnutí, zda chtějí mít rodinu, síť poraden, poskytnutí antikoncepce, právo na potrat.

Pd a spojenci- levý střed:

Zachovat povinné očkování- deset vakcín. Další úspory.

Movimento 5 stelle:

Očkování doporučené, navýšení financování veřejného zdravotnictví

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Občan má mít stejný přístup do soukromých i veřejných zdravotnických zařízení, to by mělo podpoří konkurenci a zvýšit kvalitu veřejného zdravotnictví

Rodina

Liberi e uguali:

Stejná práva a ochrana státu  pro manželství LGBT včetně rodičovství, ochrana žen před násilím a sexismem, více žen v politice a v ekonomice

Pd a spojenci- levý střed:

Slevy na daních pro rodiny s dětmi, odpočet ve výši 80 euro měsíčně za každé dítě, netýká se rodin s vysokými příjmy.

Movimento 5 stelle:

Menší DPH na potřeby pro děti, možnost stáhnout z daní výdaje na chůvy a na hlídání dětí.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Podpora porodnosti pro italské občany, zrušení DPH na výrobky pro malé děti, snížení cen dětské výživy, mateřská dovolená do šesti let dítěte s 80 procenty platu a rodičovské příspěvky 400 euro na každé dítě, slevy na dani- možnost odečíst výdaje na dítě.Tato podpora patří tradiční normální rodině, LGBT na ni nemají nárok.

Životní prostředí

Liberi e uguali:

Velký zelený plán ekologické konverze ekonomiky, konec závislosti na fosilních palivech a tudíž omezení moci vlastníků jejich zdrojů. Plánování ekonomických aktivit v předstihu v závislosti na tom, jaké kvality životního prostředí chceme dosáhnout za další léta. Ekologické zemědělství.

Pd a spojenci- levý střed:

Rozšíření daňového zvýhodnění za přestavby a přizpůsobení na ekologicky úsporný režim

Movimento 5 stelle:

Plán přechodu na jiné zdroje než je ropa do roku 2050, dekarbonizace- přechod na zdroje energie emitující minimum CO2. Preferovat místní výrobu a prodej.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Plán energetických úspor, zvýhodňovat místní výrobu a prodej potravin „s nulovou kilometráží“.

Bezpečnost

Liberi e uguali:

Nevyjadřují se k bezpečnostním opatřením. Požadují funkční a spravedlivou justici.

Pd a spojenci- levý střed:

Jistota potrestání za zločiny, do vězení jen za těžší kriminalitu, jinak alternativní tresty- tak by se řešil problém přeplněných věznic.

Movimento 5 stelle:

Jistota potrestání. Přijetí dalších 10 tisíc policistů, stavba dvou nových věznic.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Vytvoření důstojných ekonomických a životních podmínek pro pořádkové síly, jistota potrestání, omezení možnosti vyjednat nižší trest, stavba nových věznic podle potřeby, nikoli propouštění vězňů kvůli přeplněným věznicím. Zákon o tom, že obrana je vždy legitimní.

Zahraničí

Liberi e uguali:

Zrušení dohod se zeměmi, které nerespektují lidská práva, maximální integrace EU, být evropskými občany.

Mírová politika, spolupráce, snížení výdajů na zbrojení, neprodávat zbraně Saudské Arábii, která válčí s Jemenem, postupovat podle pravidel OSN, mírové jednotky, prosazovat podpis dohody o zákazu jaderných zbraní.

Pd a spojenci- levý střed:

Projekt Spojených států evropských

Movimento 5 stelle:

Zabránit podpisu transatlantických dohod, zrušit sankce proti Rusku a začít s ním obchodovat, přijmout logiku multipolárního světového uspořádání,  mír jako hlavní cíl, odstranění nukleárních, chemických a bakteriologických zbraní z Itálie, nepřipustit transport přes Itálii, reforma NATO- z útočného paktu znovu obranný. Zákaz prodeje zbraní do válečných oblastí. Reforma EU- odstranění stavu, kdy silnější země podhodnocením svého eura vysávají slabší, jejichž měna je nadhodnocena. Nalezení alternativ k euru. Posílení suverenity tím, že o dalších dohodách s EU, které by omezovaly suverenitu, bude povinně vyhlášeno referendum. Rozšíření možnosti propozitivního referenda odstraněním kvóra.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Ochrana národních ekonomických zájmů, obrana před škodlivými nařízeními ze strany EU, ústava nadřazena směrnicím EU. Přímá volba prezidenta republiky.

Získat zpět a rozšiřovat státní zlaté rezervy.

Revidovat euro, případně návrat k národní měně. Revidovat a odmítnout nevýhodné smlouvy, stáhnout podpis fiskálního paktu.

Odmítnutí další integrace, znovu posílit státní suverenitu tam, kde byla oslabena. Přizpůsobit výdaje na obranu průměru zemí EU.

Imigrace

Liberi e uguali:

Zrušení zákona z roku 2002, (vylučujícího ilegální vstupy do země jako trestné). Podpora vytvoření jednotného evropského azylového systému. Zavedení víz za účelem hledání práce a jiných regulérních mechanismů vstupu. Vybudování důstojných struktur a systémů přijímání migrantů. Otevření bezpečných přístupových cest. Ius soli.

Pd a spojenci- levý střed:

Více humanitárních koridorů. Ius soli.

Movimento 5 stelle:

Vytvoření legálních cest vstupu do země odstraní byznys s převážením, odstranění mafie ze správy ubytovacích struktur zabrání kšeftování v této oblasti, Přijmout velké množství zaměstnanců pro centra identifikace a prověřování imigrantů, zrychlení udělování azylu a posílání těch, komu nebude udělen, zpět.

Přerozdělení migrantů do jiných zemí EU. Podpora jednotného evropského azylového systému.

Lega, Forza Italia, Fratelli d’Italia- pravý střed:

Plán ekonomické pomoci a investic k budování ekonomiky v Africe, zastavit vyloďování, poslat zpět nelegální imigranty, dohody se zeměmi, odkud pocházejí a s Libyí. Odmítnutí ius soli. Okamžité vyhoštění toho, kdo se dopustí zločinu, potrestání v zemi původu. Kontrola teritoria v případě nutnosti i pomocí vojska. Imámové mají být zapsáni v profesní komoře, budou kontrolovatelní, kázání bude v italštině. Stanovení maximálního počtu neitalských dětí ve třídě. Ochrana národní kultury před islamizací. Azyl jen ženám, dětem a rodinám, které skutečně prchají před válkou. K sociálním službám mají mít jako první přístup italští občané. Pokud se budou přijímat legální migranti, tedy pouze ze zemí, kde se prokázalo, že jsou jejich občané integrovatelní. Veškerá pomoc tomu, kdo skutečně prchá, ale zastavit zneužívání statutu uprchlíka.

Vzhůru k volbám!?

Toto je velmi hrubé srovnání volebních programů nejsilnějších stran a uskupení v tématech, která budou voliče nejspíš nejvíce zajímat. PD, jak je vidět, nehodlá na svém kursu nic měnit. Další subjekty mají v programu návrhy řešení různých aspektů katastrofální situace, v níž se Itálie dnes nalézá.

Hnutí pěti hvězd je strana, která ve svém programu přesně identifikuje zdroje problémů, kriticky se staví k euru, navrhuje rozšíření přímé demokracie, ale je přesvědčena, že podmínky nevýhodné pro Itálii bude možné změnit v rámci Unie její reformou. Tvrdí, že Unie není ona macecha, jak ji občané začínají vnímat, a že je ji možné ovlivnit demokratickými metodami. Programové dokumenty byly zpracovány metodou přímé demokracie členskou základnou na síti a jsou velmi podrobné: kritizuje se neoliberální ekonomická politika, škrty a šetření místo investic, euro a vysávání italské ekonomiky Německem, sankce proti Rusku a ohrožení míru stupňováním agresivity proti Rusku, zásahy do suverenity jiných států, „vývoz demokracie“ a fakt, že se na tom Itálie podílela, poukazuje se na omezení suverenity, na oslabení národní ekonomiky vinou přesouvání výroby do zahraničí, na zbytečně složitou legislativu a nákladný stát. Navrhovaná opatření jsou sice promyšlená, program by měl levicový volič s nadšením podepsat, jenže… jde o sérii státních zásahů mimo systém tržního hospodářství a reálná šance uskutečnit to vše v rámci současné EU a přitom EU zevnitř reformovat existujícími nástroji a postupy a bez spolupráce s jinými evropskými stranami podobného typu je podle mého názoru malá. Nejsem si jistá, zda si je hnutí dostatečně vědomo skutečného nedemokratického nátlakového charakteru EU a jejích skutečných cílů. A mám dojem, že vlastně mlčky souhlasí s absurdním unijním plánem odčerpávání pracovních sil z třetího světa pod humanitární rouškou ochrany utečenců, aniž by konstatovalo, že je to vlastně jen další fáze vykořisťování – těžit a vyvézt už nejen přírodní, ale i lidské zdroje.

Také sendvičové uskupení Lega-Berlusconi-Meloni má působivý sociální program, přičemž navrhují praktické, srozumitelné a razantní okamžité zásahy státu v nejvíce ohrožených oblastech, kde se již jeho funkce de facto rozkládá. Přítomnost proevropské Berlusconiho strany (pádští podnikatelé zřejmě přece jen stojí o dotace) trochu naředila radikální protiunijní program strany Lega a strany Fratelli d’Italia (název strany je citátem prvních slov italské hymny – italští bratři, a strana používá tříbarevný plamen MSI), voliči mají možnost v rámci této koalice vyjádřit své preference. Program je snadno srozumitelný a praktický, principiální nespravedlivost navrhovaného zavedení rovné patnáctiprocentní daně zoufale papírující občan zatížený oněmi současnými 43,6 procenty možná rád přehlédne. Kromě toho se zde otevřeně hovoří o reálném nebezpečí, plynoucím z pokračování otvírání hranic pro přistěhovalce, a sice, že si dovozem lidí ze středního a blízkého Východu a z Afriky dovážíme masově do Evropy střední a blízký Východ a Afriku se vším všudy, a vyvozují se z toho konkrétní důsledky.

Může se tedy stát, že celý ten sympatický detailně vypracovaný program favorizovaného Hnutí pěti hvězd, obsažený v dvaceti dokumentech, z nichž oněch třináct, které jsem pročetla, má 562 stran, nerozhodný volič nebude vůbec číst, pokud pod titulem imigrace nenajde jednoduchý a reálný plán, jak okamžitě zastavit příliv imigrantů a kšeft s lidmi a co vůbec dělat v situaci, kdy stát zcela evidentně nezvládá zajistit veřejný pořádek a bezpečnost občanů, kdy 1200 rodin, které před rokem a před dvěma lety vystěhovalo na ulici zemětřesení, stále ještě bydlí ve stanech a v obytných přívěsech, kdy chudí důchodci v různých částech Itálie nemají na to, aby si v bytech zatopili, zatímco přistěhovalci bydlí v teple v penzionech a v hotelích, kdy je za rasistu a fašistu označován v médiích každý, kdo na to poukáže, zatímco v sociálních centrech s neprůhledným financováním jsou organizovány pod levicovou vlajkou nátlakové akce, jejichž účastníci se chovají tak, že jim chybí jen černé košile, kdy ve veřejné televizi a denících zaznívá jediný bruselský názor, přičemž se do zpráv nedostanou reportáže z předvolebních akcí stran, které v současné době plní náměstí velkých i malých italských měst, kdy má být cenzurován internet…

Ve volbách se tudíž nebude řešit otázka, zda levice, nebo pravice, ale spíše otázka, zda s Bruselem na věčné časy a nikdy jinak pevnou integrací do direktivně centrálně řízených Spojených států evropských, nebo zda ještě dnes, v za pět minut dvanáct, existuje nějaká jiná rozumná alternativa.

Můj celkový dojem je, že v Itálii se nahromadil obrovský a výbušný protestní potenciál, o němž nevíme, kam může obecně, nejen v Itálii, vyústit. Cítím to tak, že to vede rozhodně mimo systém. V programech Pěti hvězd i Salviniho vidím prvky plánování. Všichni vědí, že jsou nutná direktivní ekologická opatření, a to globální, mluví se o překonání modelu, závislého na ropě, čímž by odpadl důvod válek o ropu. Globalizace je chápána jak negativně, tak i pozitivně jako nástroj k řešení globálních problémů, což je ale v logice tržního hospodářství spíše utopická představa – z kočky nelze udělat psa, a kompromisní kočkopes není funkční zvíře schopné reprodukce.

A na závěr příklad, jak se americká protitrumpovská a clintonovská televize povýšeně, bohorovně, místy trefně a vtipně, ale celkově dost primitivně, vulgárně a agresivně naváží do italských voleb a přímo přikazuje Italům a) být nad věcí a nejít k volbám 2) když už, tak rozhodně nevolit Salviniho, kterého dávají manipulativním způsobem do přímé souvislosti s atentátem na přistěhovalce v Maceratě. Video je šířeno velkými italskými novinami La stampa.