V Německu podepsali koaliční dohodu. Proč jsou ale jejím největším problémem do budoucnosti právě ti, kdo ji podepsali?
Už při podpisu koaliční smlouvy působili koaliční partneři tak, jako by neměli už žádnou chuť pracovat. Je to prý škoda, protože smlouva tak špatná není, míní komentátor Jörg Seisselberg.
Znudění, bez inspirace, bez jasného poselství: pokud by snad vystoupení předsedů stran před německými médii mělo být symbolem práce nového koalice, – no nazdar, píše Seisselberg. Nadšení nebylo vidět na nikom. Merkelová, Scholz (ministr financí za SPD, pozn. red.) a Seehofer působili dojmem nuceně oddaných partnerů, kteří se těžkopádně snaží najít na situaci něco dobrého. Málokdy začala koalice tak neradostně.
Novum je také to, že jeden z koaličních partnerů hned v den podpisu smlouvy přemýšlí o rozpadu koalice. Scholz za SPD sice jaksi povinně ujišťoval, že vychází z toho, že spolupráce bude trvat čtyři roky, ale jeho kolega z předsednictva strany Woidke už v rozhlase varoval, že sociální demokracie nechá koalici po dvou letech padnout, pokud CDU nebude dělat to, co chce SPD. Mluvit v den „zrození“ koalice rovnou o možném pohřbu, řečeno opatrně, je poněkud neobvyklé, píše Seisselberg.
Přitom sociální demokracie naráží na CDU/CSU, která neztratila svaly. Je tu Seehofer a Spahn, který svými vyjádřením ohledně chudoby a Hartz IV ukázal, že i tyto strany se chtějí profilovat. A nebudou mít zábrany provokovat svého koaličního partnera, pokud jim to poslouží.
Nutnost profilovat se plus jasný nedostatek nadšení všech zúčastněných, píše Seisselberg, znamená, že třetí vydání velké koalice pod Merkelovou bude zranitelná záležitost. Tři znejistění jdou spolu, ochromeni strachem, že trend směrem dolů může v nemilované velké koalici pokračovat.
Průlom není v Berlíně cítit, až se chce zvolat – hej, ta smlouva není tak špatná. Samozřejmě, vždy je na co si stěžovat. A čtyři opoziční strany to taky tak provedly.
V zásadě má unaveně působící velká koalice dobrý plán. Není slepá vůči sociálním problémům, konečně se snižují daně a odvody, utáhnou se šrouby v oblasti migrace a bezpečnosti, sází se na Evropu bez „když“ a „ale“, a největší kapitola koaliční smlouvy patří digitalizaci. Ano, mohlo by to být víc, ale je to čestná bilance na 177 stranách: když se bude realizovat to, co je v koaliční smlouvě, pak se lidem v Německu bude za čtyři roky dařit lépe než dnes, myslí si dále Seisselberg.
Největším problémem smlouvy jsou ti, kteří ji podepsali. Pochybnosti, zda koalice skutečně ty tři a půl roku vydrží, a ty dobré věci, které jsou na papíře, se změní v realitu, jsou tedy na místě.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Fotografie pro !Argument vybírá a připravuje Lukáš Havlena.