Kolem záměrů Turecka, co provést se severosyrským městem Afrínem, panuje nejistota. Oficiálně turecká strana v enklávě zůstat nechce. Jenže je zde část obyvatel, která by to uvítala, a to vzhledem k místní etnické mozaice.
Christina Buttkereit píše pro ARD o tom, co asi plánuje Turecko udělat, a jak dlouho mohou jeho vojska zůstat v severosyrském městě?
Trpělivě čekají muži a ženy před náklaďáky tureckého Červeného půlměsíce. Vykládají se kartony s potravinami a rozdělují se mezi obyvatelstvo Afrínu. Polní kuchyně rozdává teplé jídlo, říká Ibrahim z Červeného půlměsíce, jsou fazole, rýže, jogurt a chleba.
I turecká jednotka ochrany před katastrofami AFAD dorazila do Afrínu. Účelem operace „Olivová větev“ je zajistit bezpečnost Turecka, ale také bezpečné zóny pro civilisty. Proto prý také přišli do města hned poté, co nad ním turecká armáda získala kontrolu, aby viděli, jaká humanitární pomoc je potřeba, a mohli s ní rychle začít.
Lidé v Afrínu, píše Buttkereit pro německou ARD, jsou prý šťastní, že boje skončily a že město není zcela zničeno. Ale také se dívají na přístup Turecka velice rozdílně. Jedna žena říká, že starší děti byly násilně rekrutovány Kurdy. Je prý ráda, že je tu nyní turecká armáda.
Jak dlouho ale turecká armáda zůstane? A co bude pak? Někteří obyvatelé by prý byli rádi, kdyby Turci zůstali a nenechali je tu s bojovníky „Svobodné syrské armády.“ Někteří doufali, že dokud bude FSA v Afrínu, bude mír. Jenže se stal opak: kradli auta, plundrovali domy a obchody. A teď nemáme ani jídlo, ani pití, ani bezpečnost, cituje Buttkereit místní.
Mluvčí turecké vlády zatím uvedl, že Turecko v Afrínu zůstat nemíní, není prý žádná okupační velmoc. Cílem operace je osvobození regionu od terorismu a nastolení míru, bezpečnosti, důvěry a stability, region také chceme vrátit jeho pravým obyvatelům.
Jenže kdo jsou tedy ti praví obyvatelé Kurdy kontrolované enklávy Afrín? Erdogan udává přesná čísla: 50 % jsou Arabové, 35 % později usazení Kurdové a asi sedm procent jsou Turkmeni. Kdyby to tak opravdu bylo, pak by to byla pro Ankaru dobrá zpráva, neboť Arabové a Turkmeni jsou, na rozdíl od Kurdů, vůči Turecku naladěni přátelsky.
Jako určitý vzor pro Afrín může sloužit Džarabulus. Město na turecké hranici bylo od „islámského státu“ osvobozeno. Od té doby tam vzniká takové malé Turecko. Proud a voda tečou z Turecka, v nové nemocnici jsou pacienti pozdraveni portrétem Erdogana, děti se učí turecky a ne francouzsky, turecká pošta tam zřídila pobočku.
Většině obyvatel Džarabulusu to nevadí. Jenže obyvatelstvo se skládá především z Arabů a Turkmenů. Jednoduše řečeno z přátel Turecka. V případě Afrínu bude Turecko dohlížet na uprchlíky, kdo se tam smí usadit a kdo ne.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.