Cla proti Číně a další protekcionistické kroky Donalda Trumpa chtějí potrestat Čínu, ukázat plnění volebních slibů a kromě toho vyhovět jestřábům z obou stran politického spektra.
Financial Times píší, že útok na Čínu znamená plnění volebních slibů a zároveň umožní Trumpovi získat nečekané spojence v Kongresu.
Posuzováno pohledem velkého byznysu i klasické ekonomie, Trumpova stále protekcionističtější politika vypadá jako soubor zbrklých činů, které způsobí, že si sám ekonomicky ublíží. Existuje ovšem v ekonomickém šílenství politická metoda?
Tím, že Trump nařídil uvalení nových cel na čínské dovozy ve výši 60 mld. dolarů, ukázal, že chce potrestat Peking za systematickou krádež amerického duševního vlastnictví a bojovat proti ztrátě amerických pracovních míst v průmyslu. Trump řekl, že dělá to, co mělo být uděláno už před mnoha lety. Je to jeden z důvodů, dodal, proč byl zvolen.
Tímto tahem proti Číně Trump jednak plní své předvolební sliby, jednak odpovídá na to, co on a jeho podporovatelé vidí jako obchodní válku, kterou Čína už dekády let vede proti USA a jejich průmyslu. Je ironií, že tyto kroky získávají Trumpovi podporu spíše u demokratů, než od jeho vlastní strany.
Chuck Schumer, který vede demokraty v Senátu, je dlouhodobý čínský jestřáb a říká, že s Trumpem sice ve většině věcí nesouhlasí, ale v tomto ho „poplácá po zádech.“
Republikáni si myslí, že cla na ocel a hliník a následná cla proti Číně americkou ekonomiku spíš poškodí. A obávají se, že cla vyruší přínosy z nižších daní, které protlačili a které považují za hlavní argument ve volebním roce.
Trump si ale očividně myslí, že dokáže potěšit oba dva tábory. Zavedení cel na ocel a hliník bylo vítězstvím ekonomických nacionalistů v jeho týmu a porážkou Garyho Cohna, který následně odešel. Pak ovšem Robert Lighthizer řekl, že kromě Mexika a Kanady dostanou výjimku i další země, tedy EU, Brazílie, Argentina, Austrálie a Jižní Korea, tedy více než polovina importů oceli do USA. Tím se sníží dopad na sektory, které ocel využívají, což naopak znepokojilo republikány. A přísnější postup vůči Číně je ve Washingtonu velmi populární.
Jeden z republikánský senátorů si pro Fox News pochvaluje, že USA konečně mají prezidenta, který umí vyjednávat. Také řekl, že je šťasten, že se ozvala čínská ambasáda s tím, že se jí to nelíbí.
Jenže dlouhodobý dopad může být jiný. Zatímco 60 mld. čínského obchodu, které mají spadat pod cla, je asi jen desetinou čínských dovozů do USA, Spojené státy v roce 2017 vyvezly do Číny zboží za (pouhých) rekordních 130 mld. dolarů a důležitou složkou byly zemědělské produkty, jen sója tvořila 14 mld. dolarů.
Čína sestavila svůj vlastní seznam odvetných opatření, která zahrnují některé zemědělské produkty. Zatím vynechala sóju, zatím. Ale američtí zemědělci musejí mít z obchodní války obavy, protože už sóju začali sít. I americké plánované restrikce na investice riskují odvetu. Trump při své cestě vytruboval úspěch dohod amerických firem ve výši 250 mld., ale řada z nich – Boeing, Caterpillar a další – bude nyní ohrožena. Čínská energetická firma chtěla investovat v Západní Virginii, v oblasti petrochemie a břidlice. Tam Trump vyhrál a slíbil nová pracovní místa pro postižený uhelný průmysl.
Obchodní experti se obávají, že je čeká další protekcionismus. Obavy z destruktivní obchodní války jsou na místě. Trumpova politika není o „pes, který štěká, nekouše.“ Naopak, teď vidíme hodně kousání.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.