Přituhuje. Od 9. dubna začne v Bílém domě prezidentovi radit v otázkách bezpečnosti John Bolton, kterého řada pozorovatelů vidí jako válečného štváče. Proč je nebezpečný?
Komentátor Simon Kuper píše pro Financial Times o tom, že válečný štváč začne pracovat v Bílém domě.
Simon Kuper na začátku svého článku vzpomíná na válečné nadšení, které v USA vypuklo, když se začalo s bombardováním Afghánistánu. Měla to být krátká válka, jen zničit Talibán a Al-Kajdu. Do Vánoc měl být konec, vzpomíná Kuper.
Člověk nechce být hysterik, píše Kuper, ale nyní to vypadá, že USA se zase chystají začít nové kolo válek, tentokrát proti zemím, které mají, nebo by brzy mohly mít, jaderné zbraně. A lidi moc nedávají pozor, protože pozorovat „live Trump show“ je poněkud matoucí. Odvádí to pozornost. Musíme se velice rychle naučit, kam se dívat, varuje Kuper.
John Bolton, asi nejagresivnější jestřáb, se stane bezpečnostním poradcem 9. dubna. Když bylo zveřejněno jeho jméno, Colin Kahl, který se v Obamově administrativě zabýval Středním východem, tweetoval: všichni zemřeme.
Je to celkem častý názor. Koneckonců to byl Bolton, kdo preferoval bombardování a změnu režimu jak v Teheránu, tak v Pchjongjangu. Je to tak děsivý člověk, varuje Kuper, že dokonce i republikánský Senát, v té době propadlý válečné mánii, ho nechtěl potvrdit v relativně neškodné funkci velvyslance OSN, Bush ho jmenoval proti vůli Senátu, aby pak v roce 2008 řekl, že „ho nepovažuje za důvěryhodného“.
Válečný štváč začne pracovat vedle Trumpa v Bílém domě. Je snadné si představit Boltona, jak navrhuje „pár bomb“, aby se vyřešil nějaký problém a prezident mu na to říká „udělejme to.“ Trump, fascinován jadernými zbraněmi už od 80. let, také vyhrožoval, že „totálně zničí“ Severní Koreu. Navíc je tu ještě Mike Pompeo, který je podobného ražení jako Bolton. Trumpova domácí agenda nejspíš skončila daňovým zákonem, Mueller stále vyšetřuje ruské vměšování, demokraté se těší na podzimní volby, takže taková válka vypadá jako spolehlivá sázka na ovládnutí večerních zpráv.
Historie by se opakovala jako reality TV. V roce 2001 si Bushova administrativa myslela, že sleduje americký zájem, zatímco Bolton nereprezentuje ve vojensko-průmyslovém komplexu nic významného.
Irácká válka jasně ukázala, že velké mocnosti už neumějí vyhrávat války. Válka – jako mnohé v tzv. trumpovské politice – je prostě jen vyjádřením pocitu, touhy ztrestat cizince (a mírové liberály) a vrátit se k časům, kdy mocní byli mladí, kdy iránští muláhové a prťaví korejští diktátoři nemohli zastavit USA.
K tomu nemusíte být „velmi stabilní génius“, abyste tohle pochopili, píše Kuper. Boltonovy desetiletí staré představy nejsou žádným tajemstvím. Jenže jen málo lidí to zajímá. Lidé spíše vyhledávají na Googlu informace o pornoherečce Danielsové, než by se zajímali o Boltona.
Problém je, že média i občané se nedokáží zaměřit se na to, co je nejdůležitější. Zásadní otázka zní: jak Trump ovlivní svět a tím i USA?
Abyste si na ni mohli odpovědět, musíte většinou ignorovat, co říká. Ale v praxi se lidé obvykle ptají: co je za osobu? (To už víme, komentuje Kuper, už to nedokáže skrývat a v rámci sociálních médií patří k nejdiskutovanějším osobnostem historie). Jak se jeho příběh vztahuje ke mně? Co jeho spolupracovníci? Je možné se ho zbavit impeachmentem? (Ne, a to ani kdyby demokraté v listopadu v Kongresu vyhráli. Dobře vědí, že kdyby to udělali bez souhlasu republikánů, bude to vnímáno jen jako stranická politika. Další demokratický prezident by pak také čelil impeachmentu, a to ode dne, kdy by byl zvolen. V USA by se pak nedalo vládnout, upozorňuje Kuper.)
Americké pokrytí tématu Trump je velmi pokřivené úniky z Bílého domu, které žurnalisté s chutí využívají podle receptu, že odhalení, i když irelevantní, jsou velká věc – jako když tiskový mluvčí Scaramuci říkal novinářům po telefonu hlouposti. Toto vše odvádí pozornost.
Děti ve škole v roce 2118 se nebudou učit ani o Danielsové, ani o Muellerovi. Ale mohly by studovat Boltona.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.