Aktuálně: Historický summit mezi Jižní Koreou a Severní Koreou ukončil, jak se zdá, korejskou válku a otevřel cestu k normalizaci vztahů mezi oběma sousedy na Korejském poloostrově. Deklaroval také, že cílem obou zemí je denuklearizace poloostrova.
Lídři: stali jsme se přáteli, napsaly o historické schůzce na Korejském poloostrově noviny Asia Times.
Dobrá nálada dokreslila dohodu obojí Koreje: spolupracovat a snižovat napětí. Ale detaily ohledně jaderného odzbrojení se čekají až na summitu mezi Severní Koreou a USA.
Po jednodenním summitu se lídři obou Korejí objali a „otevřeli novou éru míru.“ Slíbili, že na poloostrově už nebude konflikt a slíbili si zlepšit vztahy v řadě oblastí.
Shodli se na „kompletním jaderném odzbrojení“, i když zatím nejsou detailní kroky, jak k němu dospět. Téma se zřejmě odložilo až na blížící se summit mezi Severní Koreou a USA.
Obě dvě strany, které se sešly v demilitarizované zóně vydaly společnou deklaraci o míru, prosperitě a sjednocení Korejského poloostrovu. Zdá se, že lídři si velmi dobře rozumějí. Dohodli se komunikovat společně jak schůzkami, tak telefonicky. Mun souhlasil, že se sejde s Kimem na podzim v Pchjongjangu, což ukazuje, že dlouhodobý proces dialog byl ustaven. Prezident Jižní Koreje Mun na večeři řekl, že se oba dva stali přáteli.
Mun v prohlášení po summitu, před Domem míru, uvedl, že deklarace je „vzácná a drahá dohoda“; zdůraznil, že mezi oběma lídry je absolutní důvěra a že „pro ně není cesty zpět.“ Odvážné Kimovo rozhodnutí, dodal dále jihokorejský prezident, bylo dárkem pro svět.
Lídr Severní Koreje Kim uvedl, že tu cestu, kterou dnes využil on, bude moci využít každý korejský občan. Tím se odvolával na cestu, z Pchjongjangu do Pchanmundžomu, která vede přes vnitřní korejskou hranici. Kim také uvedl, že doufá v to, že Pchanmundžonská deklarace nikdy nedovolí opakovat staré chyby.
Mun dále doplnil, že se s Kimem dohodli, že bude dosaženo absolutního jaderného odzbrojení, potvrdili si, že je to cíl.
Deklarace má tři stránky a je rozdělena do dvou oddílů. První se týká mezikorejské spolupráce, zatímco druhý se týká řešení vojenského napětí, včetně ukončení korejské války. A na konci bylo ono velké téma: jaderné odzbrojení.
Deklarace usnadní „zásadní a průlomový pokrok ve vztazích mezi Korejemi.“ Korejci budou moci určit svůj osud jako národ sami – což je očividný odkaz na zahraniční vměšování, které se v průběhu 20. století ukázalo být pro poloostrov tragédií. Poloostrov zažil kolonizaci, rozdělení a válku. Prohlášení se týká dialogu a vyjednávání v různých oblastech, aktivní spolupráce, výměn a návštěv a kontaktů na všech úrovních.
Obě dvě země, i když nemají diplomatické vazby, kromě horké linky, se rozhodly vytvořit „prostředníka“ – kancelář v Kaesongu, aby bližší konzultace umožnily. Kaesong je staré město, které se nachází severně od demilitarizované zóny, strategicky severně od Soulu a na jih od Pchjongjangu. Spolupráce bude také zahrnovat řešení otázek, které vyplynuly „z rozdělení národa“, což je odkaz na rozdělené rodin. Mun ústně také hovořil o poštovní službě mezi oběma zeměmi.
Obě dvě strany také souhlasily s tím, že budou implementovat dohodu, dosaženou na summitu z roku 2007. Prvním krokem má být modernizace a spojení po silnici a železnici. Toto propojení by se týkalo také Kaesongu.
V deklaraci se obě dvě Koreje zavazují zcela přestat se všemi nepřátelskými akty vůči sobě, a to na zemi, na moři i ve vzduchu, přestat s propagandistickým vysíláním a shazováním letáků. Bránit náhodným vojenským srážkám a zaručit bezpečné rybaření – to se týká především Žlutého moře, kde se odehrála řada námořních srážek. Je zde hodně ryb a demarkační linie je dosti vágní.
Deklarace má ukončit současný „nepřirozený stav příměří“ a vést ke schůzkám s externími silami, včetně USA a Číny. Tyto dvě země byly také signatáři příměří z roku 1953.
Vojenské rozhovory na úrovni generálů se uskuteční v květnu. A nakonec deklarace potvrdila společný cíl kompletním jaderným odzbrojením dospět k bezjadernému korejskému poloostrovu a dále ke shodě hledat podporu a kooperaci v mezinárodní komunitě.
Jaké jsou rané reakce na deklaraci?
Některým chybí detaily ohledně jaderného odzbrojení. Deklarace je celkově dlouhá, ale neobsahuje detaily, což znamená, že jde o úspěšnou diskusi mezi USA a Severní Koreou. Na druhou stranu jaderné odzbrojení nebylo jádrem korejského summitu, protože to je téma mezi Severní Koreou a USA.
Kim by se měl setkat s Trump buď v květnu, nebo v červnu.
To, že Mun souhlasil, že pojede do Pchjongjangu znamená, že je tu ochota mít systematický dialog i do budoucnosti. Je tu dlouhodobé uvažování, které u předchozích summitů chybělo. Předchozí summity byly jednorázovou akcí.
Na setkání obou lídrů bylo patrno mnoho symboliky. Den začal tím, že Kim kráčel přes demarkační linii a byl přivítán Munem. Po ranních diskusích a odděleném obědě se Kim vrátil v limuzíně.
U vesnice příměří oba dva zasadili nový stromek, Kim použil hlínu z Jižní Koreje a vodu ze soulské řeky, Mun zase hlínu ze Severní Koreje a vodu z řeky Daedong protékající Pchjongjangem.
Oba dva lídři následně hovořili sami na malém můstku, asi půl hodiny.
Když se podepisovala deklarace v Domě míru, tak se oba dva lídři chytli za ruce, smáli se na sebe a objali se. Tak přátelský vztah nebyl na předchozích summitech vidět. Na večeři byly přítomny i první dámy a chemie mezi Kimem a Munem byla jasně patrná. Mun řekl, že se jedná o historické setkání a otevření nové kapitoly v historii. Kim také řekl, že se jedná o vzácný okamžik. A dodal, že je ochoten se setkat s Munem, bude-li to nutné, kdykoliv.
Konaly se demonstrace pro i proti. „Jedno jsme“, bylo na banneru, a „Vítejte.“ Účastníci této demonstrace byli dojati a věřili, že tento summit bude mít dopad na summit Severní Koreje s USA. A tím se otevírá cesta ke znovusjednocení poloostrova.
Malá, ovšem velmi hlučná skupina pravicových protestujících, asi stovky, postarších mužů, měla vojenské uniformy. Jejich nápisy byly jiné: „Bombardujte Severní Koreu.“