Evropská ofenzíva šarmu a lichocení na amerického prezidenta Trumpa nezabrala. Macron i Merkelová při jednání ve Washingtonu žádných viditelných ústupků nedosáhli. Za úsměvy a televizním obrázky není nic jiného než evropská bezmocnost.
Francouzský a německý lídr přijeli do Washingtonu jako prosebníci, kteří potřebují americké renomé.
Jak Macron, tak Merkelová se snažili do Washingtonu přiletět také s ofenzívou osobního kouzla, píše Jeremy Shapiro z Evropské rady mezinárodních vztahů. Na obou stranách Atlantiku byla věnována pozornost tomu, jak se oba dva odlišně vztahují k americkému prezidentovi a zda budou schopni vytvořit efektivní vztah. To je dobré pro televizi. Jak se zdá, je zde nekonečná poptávka po obrázcích dvou mužů, kteří si užívají fyzické intimity. Jenže to zakrývá fundamentální otázku: proč dva nejmocnější lídři Evropy potřebují okouzlovat prezidenta, s nímž tak tvrdě nesouhlasí a kterého jejich občané nesnášejí?
Lísání sděluje slabost
Částečnou odpovědí je, že Macron i Merkelová zacházejí s tím vztahem jako s národním aktivem. Když se tisk Macrona zeptal, zda je Trump nebezpečný, tak Macron odvětil, že americký lid si ho vybral. A pokračoval, že „…vztah s USA je zcela zásadní, fundamentální. Potřebujeme ho.“
Francouzský prezident se tvrdě snažil, aby se stal Trumpovým „parťákem.“ Lichotí mu a dává mu veškerou pompu. Také se ale drží svých zásad: v minulém týdnu veřejně kritizoval prezidentovu pozici, včetně projevu k americkému Kongresu. „Troloval“ Trumpovu pozici ke klimatické změně, když uvedl heslo „Make our planet great again“, chce lákat americké vědce, kteří se zabývají klimatem do Francie. Ale pořád má státní návštěvu a vřelá objetí k tomu.
Kancléřka Merkelová také trvá na svých zásadách. Ale má to s okouzlením Trumpa těžší, je to bitva kultivovat vztah s mužem, který je proslulý tím, že nemá dobré vztahy se silnými ženami. Trump si navíc myslí, že německý obchodní přebytek s USA a jeho relativně menší výdaje na obranu znamenají, že USA jsou Německem podváděny. Jejich interakce u pouhého „pracovního oběda“ byla rozhodně méně fotogenická.
Problém je ale představa, že se lichocením u Trumpa něco získá… takový Jeff Session, který byl „vstřícný“ už v průběhu kampaně v roce 2016, si nyní od svého šéfa „užívá“ pravidelné urážky na Twitteru. Nebo takový Chris Christie, který byl vyhozen z týmu dva dny po vítězství.
Pro Macrona a Merkelovou je cílem politiky ústupek. Přijeli do Washingtonu s úzce koordinovanou agendou, doufali, že jejich kombinovaná síla pohne Trumpem. V zásadě ho chtěli přesvědčit, aby se držel íránské jaderné dohody, aby dal Evropě trvalou výjimku na ocel a hliník a aby se znovu zapojil do Pařížské klimatické dohody. Macron ovšem poté, co uprchnul před objímáním, přiznal, že Trump u těchto témat neustoupil, a nikdy to ani nebylo pravděpodobné. Podstata jejich problému spočívá v tom, že všechno tohle lísání se k Trumpovi očividně sděluje slabost.
Prosebníci v Bílém domě
Oba dva evropští lídři, nekompromisně pokračuje Shapiro, přijeli do Washingtonu jako dva prosebníci, kteří Trumpa potřebují. Jejich úkolem bylo zajistit si službičky a bránit se proti obviněním z toho, že podvádějí u obchodu a neutrácejí dost na obranu. A protože vnímají dobrý vztah s americkým prezidentem jako cíl sám o sobě – a tenhle tedy laskavosti neoplácí – začínají z velmi slabé vyjednávací pozice.
Takto evropští lídři obvykle zacházejí s americkými prezidenty a ukazuje to, jak se Evropa stále cítí závislá na USA kvůli bezpečnosti. Trumpova přezíravost vůči NATO, jeho filozofie „America First“, jeho hrozivá nepředvídatelnost inspirovala některé v EU, aby se snažili o nezávislejší přístup.
Merkelová to signalizovala minulý květen, kdy řekla, že „Časy, kdy jsme se mohli spolehnout zcela na druhé, jsou do určité míry pryč.“
Ona a Macron reagovali na Trumpovo vítězství i na Brexit snahou o posílení evropské obrany, reformou eurozóny, vytvoření EU, která umí říct NE. Ale už tyto projekty mají problémy. Merkelová sice v zářijových volbách obstála, ale trvalo šest měsíců, než sestavila vládu. A znovu se vynořila jako velmi oslabený lídr. Macron není doma moc populární a čelí stávkám.
Evropská obranná iniciativa, která se nějak projevila po měsících jednání, se zdá být dalším plácnutím do vody. Reforma eurozóny stojí. Lichotky spoléhají na to, že Trumpovi poradci, Kongres a americká vládní byrokracie omezí ty nejhorší Trumpovy instinkty. Jenže tato teorie, píše Shapiro, vypadá velmi zranitelně. Ti, kteří něčemu rozumí, jsou vyhazování, a nahrazováni těmi, kteří s Trumpem jedou na stejné vlně. Takže fotky, jak se kamarádí Trump a Macron, na ty zapomeňte.
Ten obrázek na konci není nic jiného než evropská bezmocnost.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.