Politika amerického prezidenta Donalda Trumpa na Blízkém východě, včetně přesunu ambasády do Jeruzaléma, je jako hra se sirkami.
Přesun ambasády do Jeruzaléma a stažení z íránské jaderné dohody přijde USA draho, píše pro Financial Times Edward Luce.
Na povrchu to vypadalo, že otevření americké ambasády v Jeruzalému je vykalkulovaná provokace. Trump poslal svou nejbližší rodinu, dceru Ivanku a zetě Kushnera, aby se účastnili ceremoniálu. Palestinské protesty k 70. výročí, kdy ztratily svou vlast, nebyly zmíněny. A stejný den izraelská armáda zabila desítky protestujících a zranila jich na tisíce. Mezitím Mike Pence přirovnal Trumpa k biblickému králi Davidovi, tomu, který porazil mocné nepřátele, i když jeho šance byly malé. Celkově, píše tvrdě Luce, to byl odporný den.
Ale spíše se „tento Trumpův speciál“ zrodil z nedbalosti než záměru. Kdyby si Trump přál navýšit arabistické nálady, tak už to nemohl udělat líp. V praxi je odcizení Palestinců kolaterální škoda. Trump prostě nemohl odolat nekritickému obdivu, nemluvě o tom, že jeho jméno je na plaketě ambasády, to Trump miluje. Agenda, i jeho vlastní, jde stranou. Na seznamu je přeci i jeho plán na dvoustátní řešení izraelsko-palestinského problému. Trump si myslí, že on uspěje tam, kde jeho předchůdci selhali. Totéž je znakem blížícího se summitu se Severní Koreou.
Jenže tah kolem Jeruzaléma přímo podkopává jakoukoliv snahu o zprostředkování řešení. Tím, že vzal ze stolu status Svatého města, tím zaručil, že Palestinci ke stolu nepřijdou. Také život dosti ztěžuje svým arabským přátelům. Arabští lídři už se blížili tomu říci, že Izrael má právo na existenci. Mohamed bin Salmán, saúdský korunní princ, už uvedl, že akceptoval právo židovského národa na svou rodnou zemi. A protože tento výrok přišel od strážce Mekky, pak už to něco zásadního znamená.
Také uvedl, že palestinská otázka není v „top desítce“ hlavních témat pro obyčejné Saúdy. Jenže to bylo před jeruzalémskou ceremonií. Nyní je palestinská otázka bezesporu znovu v „top 10.“ Tak silné jsou arabské pocity.
Americké ambasády na Blízkém východě musely být posíleny americkými vojáky námořní pěchoty. Jestli takto dělá Trump diplomacii, pak kdo potřebuje válku, říká Luce.
Takže i vyhlídky na reálnou válku rychle rostou. Trump válku svým jednáním vyvolává. A tím se liší od předchozích prezidentů. Dokonce i Bush, který spustil válku v Iráku, měl určité pochopení pro Araby. Trump má starost o Perský záliv. Tam jsou rádi, že ho mají na své straně, hlavně, co se týká sporu mezi sunnity a šíity.
Jedna věc je, když se americký prezident snaží vyřešit regionální sektářský konflikt, druhá věc je, když zaujme jednu ze stran. Studenti historie by si měli připomenout evropskou třicetiletou válku mezi katolíky a protestanty. Blízký východ dnes čelí podobnému strašidlu.
Amerika ztratila vůli řídit události v regionu. Národní zájem diktuje, že by tedy měla zabránit jakékoliv jiné mocnosti, aby to udělala. Jiný americký prezident by asi preferoval politiku „balancování“, tedy podpořit menšinovou sílu, tj. například Írán v zájmu regionální rovnováhy. Jenže Trump dělá opak.
Tím, že se stáhnul z íránské dohody, nechává roli rozhodčího Vladimíru Putinovi. Diplomacie „třetí strany“ je vždy těžká a na Blízkém východě to chce Jobovu trpělivost, píše Luce.
Prvním bodem je pochopit, že Izraelci i Palestinci mají velmi pevně ukotvené stanovisko. Historie zatížila Židy specifickým existenčním strachem o vlastní přežití. Palestinci byli vyhnáni ze své vlasti. Jejich nárok nepodléhá nějaké licitaci. A poctivý zprostředkovatel by tyto dvě vzájemně si vylučující pozice uznal.
Svět očekává plán Trumpa na dva státy se zadrženým dechem. Plán je navrhován Kushnerem – to si nejde vymyslet, ironicky píše Luce.
Trump plní své sliby z volební kampaně – jeden bylo přestěhování americké ambasády do Jeruzaléma, další stažení USA z íránské jaderné dohody, obojí bylo uskutečněno.
Ale to, čemu sám věřit, to nemůže dodržet.
Já sám to nemůžu spravit, řekl Trump. To bude jeden z těch nejdražších slibů, které byly kdy učiněny, končí Luce.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.