Řecký ekonom Haris Golemis vysvětluje, jaké lekce může radikální levice vyvodit z případu řecké levicové koalice SYRIZA mezi roky 2014 až 2018?
Společnost pro evropský dialog z.s., s podporou Transform!europe, Regionální skupina Klubu společenských věd a Brněnská pobočka Masarykovy demokratické akademie uspořádaly dne 22.3.2018 diskusní setkání s tématem:
Poučení z krizového vývoje řecké společnosti,
limity radikálně levicového vládnutí v podmínkách neoliberálního kapitalismu.
Hlavním řečníkem byl Haris Golemis, vědecký poradce Transform!europe.
Úvodní vystoupení řeckého hosta i následná diskuse a dotazy ukázaly, že o vývoj v Řecku, poučení z něj nejen pro řecké občany a řeckou levici, ale pro všechny levicové síly v Evropě má velkou hodnotu. Na závěr plodného diskusního setkání bylo tedy přislíbeno, že teze úvodního vystoupení budou dány k dispozici v tištěné i elektronické podobě (v českém překladu). Tento závazek tímto SPED zs. plní. Věříme, že tím přispějeme k hlubší diskusi mezi levicovými českými subjekty a mezi jednotlivými levicově orientovanými občany o roli a možnostech naší české radikální levice v současném období i jako součást předvolebních diskusí a formulace obsahových základů kampaně před evropskými volbami 2019.
Jiří Málek, předseda SPED.
Poznámky pro přednášku v Brně
- SYRIZA je velmi specifický a ojedinělý případ. Z jejích aktivit, velkých vítězství, bolestivých porážek a především z její proměny v době od jejího vzniku vyplývá řada závažných ideologicko-strategických, politicko-taktických a organizačních otázek, které mohou být užitečné pro radikální levici (například ty organizace, které se nehlásí k sociální demokracii) ve všech zemích Evropy.
- Dějiny SYRIZY se dají rozdělit na pět období podle změn v její struktuře, strategii a politice. K demonstraci významu těchto změn rozlišuji mezi SYRIZOU 1, 2, 3 a 4. Období jsou následující
- 2004 – 2010 (SYRIZA 1)
- 2010 – 2012 (SYRIZA 2)
- 2012 – leden 2015 (SYRIZA 3)
- Leden 2015 – červenec nebo srpen 2015 (SYRIZA 3)
- Září 2017 – nyní (SYRIZA 4)
- Ačkoliv SYRIZA je poměrně nové politické uskupení založené v roce 2004 jako koalice více stran, tak má dlouhou historii v dějinách komunistického hnutí. Ve skutečnosti by nebylo přehnané říct, že SYRIZA je „potomkem“ řady odštěpení a sjednocení jeho četných stran a proudů, které se děly od roku 1968, když nelegální Řecká komunistická strana utrpěla zásadním rozpolcením, přičemž většina zůstala věrná marxismu a leninismu a Moskvě a menšina nakonec vytvořila Eurokomunstickou KKE – Esoterikou (Komunistická strana Řecka – Vnitřní), až do dnes.
- V roce 1988, během Gorbačovovy perestrojky, se většina těchto dvou komunistických proudů/stran spojila v SYNASPISMU, k čemuž došlo po rozdělení KSŘ – Vnitřní, ve které se většina rozhodla pro přejmenování na EAR (Řeckou levici), a menšina vytvořila stranu, která se nakonec jmenovala AKOA (Obnovená Komunistická a ekologická levice). SYNASPISMOS poté zažil ještě jedno odštěpení „ortodoxní“ KSŘ, která nezvládla pokořit práh 3% v parlamentních volbách v roce 1993.
- SYRIZA 1 byla založena jako koalice SYNASPISMOS a řady menších, především krajně levicových uskupení. Byla to programová a později i politická koalice sestávající se z politických sil přicházejících z mnoha různých stran, s různými tradicemi a proudy levice s různými, pokud ne přímo protichůdnými ideologiemi a strategiemi – „Perestrojkoví komunisté“ nebo „Perestrojkoví ex komunisté“ ze SYNASPISMOSU, Eurokomunisté (z AKOA a SYSPISMOS) a „ex Eurokomunisté“ nebo „reformovaní komunisté“ (z SYNASPISMOS) Maoisté, Trockisté, Libertariánští levičáci zaměřujjící se na politická a lidská práva včetně imigrantů a uprchlíků, vlastenečtí socialisté pocházející z PASOKu po jeho modernizaci, nezávislí levičáci – především intelektuálové a bývalé politické osobnosti jako Manolis Glezos. Bylo to „Spojenectví Levice“, ale ne celé Levice – KKE, významná řecká Levicová strana, marxistické a leninistické strany, trockistické a další menší levicové síly se nezapojily.
- Její členové byli aktivní ve hnutí proti globalizaci od jeho počátků v roce 2000 až do jeho konce v roce 2006, aktivně se účastnili velkých mobilizací v Řecku z roku 2007 proti neústavnímu rozhodnutí pravicové vlády Nové demokracie vytvořit v Řecku soukromé univerzity a také nechyběli při revoltě v roce 2008 po té, co v Aténách policie zastřelila patnáctiletého studenta během pouliční roztržky.
- V květnu 2010, když Řecko čelilo vyloučení z finančních trhů kvůli vysokému veřejnému deficitu a dluhu, „Troika“ složená z Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, donutila Řecko přijmout první „záchranný program“ nebo „program vyrovnání“ (První memorandum), který zahrnoval velkou půjčku doprovázenou přísnou neoliberální politikou úsporných opatření a rozsáhlých privatizací, a navíc striktním dohledem.
- O měsíc později sociálně demokratické křídlo „Obnovování uličky“ opustilo SYNASPISMOS a SYRIZA 1 kvůli následující radikalizaci vytvořila stranu DIMAR (Demokratická levice), která později vytvořila vládu memoranda „Národní jednoty“, jejíž součástí byly sociálnědemokratický PASOK a pravicová Nová demokracie.
- Po rozštěpení členové SYRIZY 2 hráli hlavní roli ve všech mobilizacích (demonstracích, stávkách, různých iniciativách využívajících neposlušnost, konfrontacích s policií na ulicích atd., které dosáhly svého vrcholu obsazením náměstí Syntagma v roce 2011) proti politice Prvního a Druhého memoranda, které bylo podepsáno v únoru 2012. Tyto zákony téměř vedly k humanitární katastrofě (ztráta jedné čtvrtiny HDP, obrovskému nárůstu nezaměstnanosti, která dosáhla téměř 28%, chudobě, úpadku zdraví obyvatel atd.)
- Ve volbách v květnu a červnu 2012 se SYRIZE 2 podařilo získat třetí a poté druhé místo v Parlamentu se 16,4%, respektive 24%, což je pozoruhodný růst její volební síly v porovnání s 4,6% ve volbách v roce 2009.
- Postup koalice byl neopominutelný a po její transformaci v jednu stranu v prosinci 2012, SYRIZA 3 získala první místo v parlamentních volbách v lednu 2015 s 36,3% a 149 poslanci z celkového počtu 300. Byla okamžitě vytvořena vláda Alexise Tsiprase. Ta vládla v koalici s malou krajně pravicovou stranou ANEL (Nezávislí Řekové), která vystupovala proti memorandu. Tato koalice byla vytvořena bez žádného předchozího rozhodnutí orgánů SYRIZY (Ústředního výboru nebo Politického sekretariátu). (Pozn. překladatele: byla kontaktována i KSŘ, ale ta odmítla se podílet na koalici)
- Tato vláda byla zvolena díky programu proti úsporným opatřením a privatizacím se slibem zrušit extrémně neoliberální povinnosti Druhého memoranda a pokusit se anulovat velkou část neudržitelného dluhu Řecka. Proto vláda tvrdě vyjednávala s Troikou po šest měsíců, avšak bez úspěchu. Mezitím zemi docházely všechny její monetární rezervy.
- Pátého července 2015 vláda uspořádala referendum, ve kterém řecký lid značnou většinou (62%) odmítl návrh/ultimátum Troiky ve stylu „ber nebo nech být“. Během doby konání voleb byly banky zavřeny, aby nedošlo k dalšímu katastrofickému runu na banku, pod hrozbou Troiky a téměř všech vlád EU (konzervativních a sociálnědemokratických). PASOK, Nová demokracie a témě všechna soukromá řecká mainstreamová media prohlašovaly, že volit NE by v podstatě znamenalo hlasovat pro Grexit, tvrzení, které Tsipras ani většina orgánů SYRIZY nesdílela. Chtěli využít možný výsledek Referenda jako nástroj při jednání s Troikou.
- Tato očekávání se brzo ukázalo jako příliš optimistická, když se o týden později situace dramaticky změnila. Po 17ti hodinovém vyjednávání v Bruselu byl Tsipras postaven před dilema „kapitulace nebo Grexit“. Zvolil si první variantu a třináctého července řecká vláda podepsala třetí tvrdé memorandum výměnou za další půjčku. Tato porážka vedla k dalšímu rozštěpení SYRIZY a také k rozdělení evropské a světové radikální Levice a sociálních hnutí, které trvá dodnes.
- Po těchto událostech se vláda rozhodla vyhlásit nové volby v září 2015, i přes rozhodnutí Ústředního výboru SYRIZY z konce července, že strana za měsíc uspořádá mimořádný sjezd, aby zhodnotila novou situaci. Hned po vyhlášení voleb, Levý proud (levicoví ex Perestrojkoví komunisté, trockisté a vlastenečtí socialisté), největší opoziční proud uvnitř SYRIZY 3 spolu s velkou částí radikálního proudu 53+ (levicoví Eurokomunisté, trockisté, libertariánští trockisté), Maoisté a další významné osobnosti včetně poslanců a ministrů a předsedkyně parlamentu, opustili stranu a vydali se po vlastních individuálních nebo kolektivních cestách.
- SYRIZA 4 byla představena v zářijových volbách se slibem plného uplatnění neoliberálního Třetího memoranda v kombinaci s „paralelním programem“, který měl mírnit anti-sociální dopady Memoranda „pohybováním se pod radary Troiky“. SYRIZA volby vyhrála s velmi malými ztrátami proti lednu (35,5% a 145 poslanců) a Tsipras vytvořil staronovou vládu s ANEL.
- Nová situace se ukázala být mnohem komplikovanější, než se čekalo. Nejenže vláda kompletně naplňovala úsporná opatření a rozsáhlé privatizace pod přísným dohledem Troiky, se kterou SYRIZA bojovala od roku 2010, ale také musela zavést další opatření nad rámec Třetího memoranda. Ty byly diktovány Troikou před každou kontrolou plnění programu, což byla podmínka pro vydání další překlenovací půjčky.
- Během druhé kontroly, která byla provedena v květnu 2017 vláda pod nátlakem Troiky odsouhlasila přislíbení zavedení dalších 2% úspor na roky 2019 a 2020 navíc, tzn. po skončení Třetího memoranda v srpnu 2018 plus nesmyslně vysoké primární bilance 3,5% HDP na období 2019 až 2025 a 2% od roku 2025 do roku 2060 (!), tzn. po skončení mandátu současného Parlamentu.
- Když ještě dodáme, že kromě těchto povinností musí být všechny státní podniky a ostatní veřejné majetky předány novému Super Fondu pro privatizace a/nebo vývoj, který bude fungovat 99 let (!), je očividné, že SYRIZA nemůže být bez dalších dodatků považována za paradigma pro radikální Levici v Evropě a ve světě.
- Politické uskupení, které bylo v období od 2007 do července 2015 známé jako SYRIZA 1, 2 a 3, které bylo elitami a mainstreamovými stranami našeho kontinentu považováno za „přízrak děsící Evropu,“ a na druhou stranu „korunní klenot“ mnoha nejen radikálně levicovými stranami, intelektuály a normálními lidmi Řecka, Evropy a dalších zemí, bylo přeměněno v „normální evropskou stranu“, samozřejmě k velké spokojenosti J.C. Junkera, který opakovaně žádal „svého přítele Alexise“, aby se „zbavil extremistů ve své straně“. Sám Tsipras, který byl v srpnu 2012 prezentován německým tiskem jako „nejnebezpečnější muž Evropy“ je nyní zodpovědným evropským leaderem, který se už nepokouší o změnu Řecka a Evropy, ale pouze slibuje proces „spravedlivého růstu“ uvnitř existující neoliberální EU, pomocí vytváření prostředí vstřícného k podnikům, přitahováním zahraničních investic a rozsáhlými privatizacemi.
- I přes přeměnu SYRIZY by bylo chybou stavět její vládu na stejnou úroveň jako ty předcházející – Nové demokracie a PASOKu. Vzhledem k neoliberálním omezením Třetího memoranda a Eurozóny a EU obecně, nemluvě o každodenním ponižujícím dohledu Troiky a občas i nepřátelství státní byrokracie, většina členů vlády, především těch v oblasti lidských práv, spravedlnosti, sociální politiky, zdravotnictví atd., se pokouší zavést pokroková opatření. Ovšem vláda jako celek nezvládla zastavit znehodnocení jejího vnitřního fungování a jejích pout s voličskou základnou, především se střední třídou. Vztahy s tou byly značně oslabeny.
- Několik příkladů pozitivních opatření vlády:
- Univerzální volný a neplacený přístup kohokoliv, včetně „ilegálních“ imigrantů ke zdravotnickým službám. Veřejné nemocnice ovšem trpí nedostatkem zaměstnanců, kvůli škrtům ve veřejných výdajích.
- Značné snížení ceny léků a vážná snaha bojovat s ničením veřejného zdraví.
- Vytvoření Ministerstva sociální solidarity, které prosazuje zákony a opatření ve prospěch chudých a vyloučených částí společnosti, které se potýkají s překážkami vynucovanými Troikou, a Ministerstva migrace, které se velmi snaží, i když ne vždy efektivně, čelit extrémním vlnám imigrantů, které stále pokračují i přes ostudnou dohodu mezi EU a Tureckem. Tato ministerstva také trpí nedostatkem zaměstnanců a podfinancováním.
- Zrušení vězení s vysokou ostrahou a vězení pro mladistvé. Kvalita života vězňů se ovšem nezvedla tak, jak by bylo potřeba, především kvůli nedostatku zdrojů.
- Až do druhé kontroly, zákonná ochrana prvního bydliště a zabránění vystěhování. Po této kontrole kvůli diktátu Troiky a především ECB za účelem zbavit banky „červených půjček“, existuje neustálý tlak na snížení ochrany a v tomto kontextu vláda nedávno zavedla systém elektronických aukcí, aby se vyhnula čím dál častějším protestům.
- Zavedení zákona občanském partnerství, které zahrnuje i LGBT páry a zavedení zákona o genderové identitě.
- Integrace velkého množství mladých imigrantů a uprchlíků do řeckých veřejných škol.
- První vážný dohled na velkými firmami a bankami ve vztahu k porušování zákoníku práce.
Velmi pozitivní je podle mě i bojkot řeckého ministra spravedlnosti Talinské konference za „Připomenutí obětí komunismu a nacismu“, který v korespondenci se svým estonským protějškem tvrdí, že komunismus a nacismus nemohou být kladeny na stejnou úroveň. Zájemci o podrobnosti se mohou dozvědět více v ročence Transformu pro rok 2017.
- Jak poučení si tedy může radikální levice odnést ze zkušeností SYRIZY? Jednoduché řešení je zřeknout se strany, Tsiprase a vedení jako zrádců, v souladu s těmi tradicemi komunistického hnutí, které chceme zapomenout. Toto je to, co udělaly některé skupiny a politici a jejich evropští přátelé, kteří opustili SYRIZU. Nemám v plánu se zaobírat těmito „argumenty“. To neznamená, že souhlasím s tím, jak byly v SYRIZE učiněny klíčová rozhodnutí, především od roku 2012 do dnes.
- Osobně a s nadhledem můžu říct, že slib první Tsiprasovy vlády, že zavede program proti úsporným opatřením v Eurozóně, v opozici k právním závazkům, které učinily předchozí vlády, byl „mission impossible“.
- To, co od SYRIZY očekávala široká pokroková škála bylo přehnané. Ve skutečnosti, to co se očekávalo od malé strany ve vládě, v malé zemi na periferii Evropy, bylo postavit se a dokonce i změnit rigidní strukturu a politiku Eurozóny a EU, jednoho z pilířů globálního finančního kapitalismu, vyhrát proti institucím EU a IMF.
- SYRIZA sama, a především její vedení měli vědět, že jestli budou trvat na realizaci svého programu, potom bude tvrdá konfrontace s vyššími silami nevyhnutelná. Strana, a především její členové měli být informováni o tomto záměru před volbami, a nečekat „lepší zítřky pro všechny“, ale „krev a slzy“, především v případě Grexit. Ovšem pokud by toto nastalo, nikdo by nemohl zaručit, že SYRIZA bude ve volbách první.
- Vzhledem k okolnostem byla kapitulace Tsiprase v červenci 2015 „rozumná“. SYRIZA slíbila, že zůstane v Eurozóně a oponenti řecké vlády nejenže nebyli vystrašeni Grexitem, ale především Německo skrze Wolfganga Schaeubla, upřednostňovalo toto řešení, které se také pokusili prosadit v Euroskupině. Dále členové SYRIZY, sympatizanti a voliči, a řecký lid jako celek, nebyli připraveni na tento vývoj.
- Nikdy se nedozvíme, co by se stalo, kdyby se Tsipras rozhodl Memorandum nepodepsat. Někteří říkají, že nakonec by Troika musela udělat ústupky a dojít k rozumnému kompromisu. Jiní říkají, že opuštění Eurozóny (a/nebo EU) by bylo lepší než kapitulace. Ale mohlo by to znamenat, že by Řecko, malá kapitalistická země se slabou a nekonkurenceschopnou ekonomikou, opravdu získalo svrchovanost ve světě dominovaném finančními trhy? A jak je toto v souladu s demokratickou cestou k socialismu a vytvoření socialistické společnosti s demokracií a svobodou, které tvoří základ stanov a rozhodnutí sjezdu SYRIZY?
- Jak jsem řekl na začátku svojí prezentace, zkušenost SYRIZY odhalila několik problémů, které jsou velmi důležité pro radikální levici. Některé z nich uvedeme:
- Jak se radikální levice vyhýbá sektářské isolaci, ale zároveň si udrží svoji radikálnost
- Společenská základna a diskuze o diskurzu radikální levice.
- Je jednota radikální Levice žádoucí, jaké jsou její potíže a limity.
- Vnitrostranická demokracie a role leaderů a vedení.
- Vztah radikálně levicových stran s odbory a sociálními hnutími.
- Otázka aliancí. Vztah radikální levice se sociální demokracií a zelenými na národní a evropské úrovni.
- Radikální levice ve vládě
- Jak se tam dostat?
- Jak se tam chovat? (na vlastní pěst, jako silnější či slabší partner v alianci?)
- Jaký je způsob vládnutí zvolí radikální levice v normálních a krizových období během současné éry globálního finančního kapitalismu
- Vládnoucí levice a stát
- Vládnoucí levice a radikálně levicové strany
- Otázka Eurozóny a EU: Dovnitř nebo ven?
- Význam dalších vnitro-imperialistických rivalit a geopolitiky.
- Implicitně nebo explicitně jsem se pokusil zprostředkovat zkušenost SYRIZY v některých těchto oblastech. To, co považuji za nejdůležitější, jsem si nechal nakonec – Jaká je ideologická a politicko/strategická identita radikální levice v současné době neoliberální kapitalistické globalizace? V minulosti se komunisté a někteří sociální demokraté pokoušeli překonat kapitalismus nejrůznějšími způsoby až k vytvoření socialistické společnosti. Ovšem od zhroucení takzvaného reálného socialismu až dodnes, platí to, co napsal marxistický filosof Frederic Jameson v jednom vydání známého Britského časopisu New Left Review v roce 2003: „Je jednodušší si představit konec světa, než konec kapitalismu“. Je samozřejmě očividné, že si nemyslím, že dnes socialismus existuje buď v Číně nebo v Severní Koreji.
- Odpověď na otázku ohledně identity a strategie radikální Levice musí být výsledkem nejen trvalé, kolektivní a mezinárodní intelektuální snahy, ale také výměna zkušeností různých aktérů, kteří se označují jako radikální levičáci v Evropě a napříč světem a trvat na experimentech „pokus-omyl“. I když jsme selhali v minulosti, musíme v budoucnosti selhat lépe. Nechť nám náš známý optimismus ducha zůstane.
Text publikujeme ve spolupráci se SPEDem, Společností pro evropský dialog. Překlad: Andrej Bóna.