Referendum o potratech v Irsku ukázalo, že už nejde o konzervativní zemi minulosti, ale že zde došlo ke změně, kterou lze označit jako politické zemětřesení.
Una Mullallyová píše pro Irish Times, že minulost uplynula, je tu nové dědictví: soucitu, empatie a zralosti. Země se stará o zdraví dívek a žen. Referendum bylo jako zemětřesení, zastánci změny ústavy a uzákonění potratů získali více než dvě třetiny hlasů.
Toto hlasování odráží změnu, není jen tím referendem, které změnu vyvolává. Una Mullallyová píše o mladé ženě, která pláče a konečně říká: poslouchali nás, skutečně nás poslouchali.
Kampaň za „ano“ byla skvěle vedená. Byla to jako armáda celé země. Naše armáda, píše Mullallyová. Celé feministické hnutí, nestranické, zdola. Společně za ANO.
Mullallyová popisuje, jak byla Mary Lou McDonaldová (předsedkyně Sinn Féin, pozn. redakce) vítána členy Labour party.
Mullallyová ovšem také uvádí, do jaké míry irská média nereflektovala nespokojenost, která se v této oblasti projevovala tak dlouho a jak média nahlížela na silné feministické hnutí patronizující a mužskou optikou.
Kampaň nebyla rozdělující, naopak spojovala. Tisíce žen sdílelo své příběhy o potratech. Kampaň byla mezigenerační. Mladí, kteří se zapojili do kampaně za ANO, se učili od starších. Kampaň byla tak dobře vedená, že vtáhla každého.
Kampaň za NE byla spojována s fundamentalisty, u nichž těžko pochopit, ptá se Mullallyová, proč a jak měli tak neuvěřitelný přístup do médií. Odcizili si i nerozhodnuté voliče svými extrémními názory. V posledních týdnech byla jejich kampaň taková, že spíš pomáhala kampani za ANO. Ti, kteří dělali kampaň za NE, byli prostě zcela odpojení od veřejnosti.
Co to vše znamená? Nejde jen o potraty. Je to o tom, že ženy jsou rovnoprávné, ceněné, osvobozené a podporované. Všichni kolem říkají: dokázali jsme to. Jasné vítězství. Už žádné stigma, žádná hanba, teď už podpora a péče.
Irsko nezměnilo jen svou ústavu, či společnost, svým hlasováním změnilo svět, domnívá se Mullallyová. V mnoha zemích, například amerických státech, je na reproduktivní práva žen znovu útočeno. Irsko se za ženy postavilo v globálním měřítku.
Síla Irska není v minulosti, ale v budoucnosti. Není to individualismus, ale pospolitost, není v dogmatu, ale v empatii. Ty ženy, které trpěly pod osmým dodatkem k ústavě, těm je potřeba se omluvit. Omlouvám se vám. Jsme lepší. To, co se děje teď, ukazuje, kdo jsme, uzavírá emotivně Mullallyová.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.