Chyby, přílišný nátlak a nepochopení zahraniční politiky – to jsou hlavní příčiny toho, proč Donald Trump avizoval, že summit s Kim Čong-unem se konat nebude. Přílišný nátlak a neznalosti se v politice nevyplácejí.
Komentátor Martin Ganslmeier ze studia ARD ve Washingtonu uvádí, že za (možné – vzhledem k poslednímu vývoji panuje kolem summitu znovu nejistota – pozn. redakce) selhání summitu s Kimem může Donald Trump. Ignoroval varování expertů na Severní Koreu, tlak na Pchjongjang byl příliš velký. Tak zahraniční politika nefunguje. A pak se to vymstí.
Trump už se viděl jako nositel Nobelovy ceny. Už se dokonce razily mince k historickému summitu v Singapuru. Zároveň Trump slíbil, že svou politikou maximálního tlaku se postará o kompletní, přezkoumatelnou a nezvratnou denuklearizaci Severní Koreje. Tedy, že se postará o „deal“ podstatně lepší, než byla íránská dohoda jeho předchůdce Obamy.
Varování zkušených expertů na Severní Koreu Trump nedbal. A to se mu vymstilo, píše Ganslmeier.
Už týdny upozorňují experti na to, že pod pojmem denuklearizace chápe Kim něco zcela jiného než Trump. Tedy ne rychlé a kompletní zřeknutí se jaderných zbraní, ale pozvolný proces vzájemného „dávání a braní“, včetně zpětných úderů a matoucích manévrů, tak jak se to museli bolestně naučit i bývalí prezidenta USA.
Trumpův dopis (text jsme přinesli zde) ukazuje, jak mu přišlo odřeknutí summitu zatěžko, myslí si Ganslmeier. Ale za to, že musel zatáhnout za nouzovou brzdu, si může sám.
Jako důvody odkázal na vyjádření ohledně viceprezidenta Mika Pence a hrozbu s „jadernou zkouškou moci“.
Přitom to byl John Bolton, který to vše zpackal. Dohoda se Severní Koreou by se orientovala na vzor Libye, tak diktoval Bolton. Musel ale vědět, že pro Kima není děsivější podobenství než právě osud Kaddáfího. Ten se vzdal jaderného programu, byl svržen a následně zabit.
Trump a Bolton chtějí tlačit všechny do kouta a myslí si, že maximálním tlakem a s pistolí u hlavy mohou prosadit své požadavky. Což ukazuje, píše Ganslmeier, že ze zahraniční politiky nic nepochopili.
Ukazuje se také, jaká je to katastrofa, že Trump rezignoval na věcnou podstatu svého ministerstva zahraničí. Byli tam schopní experti, kteří mají desetileté zkušenosti se Severní Koreou. Jenže Trump, ten se považuje za lepšího „dealmakera“. Nejdřív Kimovi dlouho nadával. Pak, po spontánním souhlasu se summitem, ho pomalu chválil jako nejlepšího přítele.
Ale zahraniční politika nefunguje podle pravidel „macha“ a newyorského realitního žraloka. Takový summit se musí pečlivě připravit a prověřit co se výsledků na úspěch týká, než prezident dá souhlas. Takže takto viděno, uzavírá Ganslmeier, je odřeknutí vlastně dobrá zpráva, i když především pro jihokorejského prezidenta je to trpký úder. On to byl, kdo se s takovým úsilím snažil o „tání“ na korejském poloostrově.
Trump se musí naučit, že nejdřív se dělají domácí úkoly a pak se přemýšlí o Nobelově ceně. Pěkně v tomto pořadí a ne obráceně.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.