Historička Marie L. Neudorflová glosuje neexistující otazník ve slovech české hymny.
Snad v důsledku zlého záměru se ve slovech české hymny „Kde domov můj“ píše často za prvním veršem otazník. Dokonce se tato verze objevuje i v překladech do cizích jazyků. Zapadá to do dlouhodobé tendence ze Západu, zvláště z Německa, nějakým způsobem překrucovat nebo znevažovat pozitivní aspekty české historie, kultury či existence. V případě hymny jde o závažnou záležitost, o neúctu ke státnímu symbolu druhého národa a státu.
Uživatelé zkresleného smyslu jakoby naznačovali, že nejsme zakořeněni v zemi, kde jako kulturní a politické společenstvím či národ, žijeme hodně přes tisíc let a kde máme jednu z nejstarších státností v Evropě, i když v novověku dvakrát nelegitimně přerušenou.
Jistě, některé národy Evropy si vytvořily hymny související s jejich přehnaným nacionalismem, expanzivními tendencemi ba i pohrdáním jinými národy. Ale to nebyl případ českého národa a československého státu. Ne, že by taková možnost neexistovala. Od středověku byly mezi Čechy ctěny a při pohnutých příležitostech také zpívány i bojovné písně, ale ty byly pro výjimečné situace. Hlavně pro situace, kdy byl národ ohrožen.
Vzhledem k tomu, že do roku 1918 se Čechům nepodařilo obnovit svoji státnost a rovnoprávnost v důsledku především postojů Habsburků a rakouských Němců, neměli svoji oficiální státní hymnu. Ale milovali píseň, která vyjadřovala jejich hluboký vztah k zemi, ve které žili a k jejím krásám, která byla po více jak tisíc let jejich domovem. Byla složena spisovatelem, dramatikem a českým vlastencem Josefem Kajetánem Tylem pro divadelní hru Fidlovačka, s nápěvem Františka Škroupa. Poprvé se na jevišti hrála v Praze v prosinci roku 1834.
Český lid pak píseň přijal za svou, stala se písní milovanou a brzy lidovou, zpívanou pro svůj půvab, citovou hloubku a důstojnost hlavně při slavnostnějších příležitostech. Za první větou, Kde domov můj je hned konkrétní popis přírodních krás tohoto domova a žádný otazník. A v posledním dvojverší je zdůrazněno, že to je země česká, kde je domov můj.
Ve druhé sloce (která není součástí hymny) je zdůrazněno, že mezi Čechy domov můj. Píseň je svou krásou úchvatná. Tím, že byla naprosto nepolitická, ale emocionálně hluboce spjatá s češstvím, mohla rychle zlidovět, šířit se, ač vznikla v době hluboké politické nesvobody a austroněmeckého národnostního útlaku. Už tím se stala neoficiální hymnou. Možná, to je důvod, proč je překrucován její obsah, vlastně z nečistého svědomí, a zároveň jako záměr zpochybnit právo Čechů na svou zem, o což se Němci v historii pokusili mnohokrát.
Píseň Kde domov můj se stala spolu se slovenskou hymnou československou hymnou po vzniku Československa v roce 1918 a zůstala českou hymnou po roce 1989. Je hlubokým emocionálním a historickým pojítkem českého národa, který bychom měli vědomě ctít.
První sloka
Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,.
země česká, domov můj,
země česká, domov můj.
Druhá sloka
Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou,
vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!
Ilustrační obrázek: Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=359634