Hospodářská politika prezidenta Mauricia Macriho byla riskantní a selhala, zatímco posílila celkovou zranitelnost argentinské ekonomiky a přivedla zemi do další krize. Proč?
Martin Guzman a Joseph Stiglitz píší o Argentině a jejích ekonomických problémech. Změna makroekonomické politiky nestačí, aby se Argentina dostala na cestu udržitelného rozvoje. Je potřeba opustit přístup prezidenta země Mauricia Macriho, píší oba ekonomové.
Mnoho lidí bylo zaskočeno vývojem v Argentině. Jenže argentinská vláda riskovala hodně v roce 2015, a tím navýšila zranitelnost země. Takže jediné, co nebylo jasné, bylo KDY bude argentinská ekonomika podrobena testu. A když ten test přišel, země selhala.
Macriho nová politika
Argentina musela vyřešit řadu makroekonomických nerovnováh, když Macri nastoupil do úřadu na konci roku 2015. Začal odstraněním kontrol kapitálu, snížením daní na export komodit. Země získala zpět přístup na mezinárodní trhy po tom, co se dohodla s tzv. supími trhy ohledně dluhového sporu, který trval více než deset let.
Vláda začala s novým makroekonomickým přístupem, založeným na dvou pilířích: postupné redukci primárního fiskálního deficitu a ambiciózním režimu inflačního cílování, které mělo snížit růstu cen na jednocifernou hladinu za pouhé tři roky.
Trhy byly nadšené, píší Stiglitz a Guzman. Argentinská vláda začala tvrdit, že udělala vše, aby dosáhla udržitelného a rychlejšího ekonomického růstu. Dokonce prý budou proudit i přímé zahraniční investice. Jenže to se nestalo.
Místo toho Argentina zažila v roce 2016 stagflaci a pak dluhově založené oživení v roce 2017. Následoval růst dovozů, který nebyl doprovázen dostatečným nárůstem exportu, takže se běžný účet navýšil na 4,6 % HDP. Objevily se pochyby ohledně tohoto nového přístupu.
A pak najednou trhy přestaly jásat, očekávání se zhoršila a kapitál se dal na útěk. Argentinské peso začalo padat vůči dolaru, za první tři týdny května o 19 %.
Reformy nepřinesly přímé zahraniční investice
Na rozdíl od toho, v co doufal prezident Macri, jeho reformy přilákaly krátkodobý portfoliový kapitál a financování ve formě dluhopisů jak v domácí, tak v zahraničí měně. Nikoli podle očekávání přímé zahraniční investice. Argentinská centrální banka nese velký díl zodpovědnosti, její přístup ve snížení inflace byl velmi neefektivní, protože roční míra je pořád 25 %, vysoké úrokové míry přilákaly spekulativní kapitál, což dál zhoršilo vnější nerovnováhy a navýšilo zranitelnost Argentiny vůči vnějším šokům.
Centrální banka sterilizovala nárůst měnové báze tím, že vydávala své dluhopisy (pozn. redakce, je to podobná situace jako v ČR v letech 1996/97). Tím se vlastně veřejný sektor financoval přes krátkodobý dluh centrální banky. A vydávání vlastních dluhopisů centrální banky se zvyšovalo neuvěřitelně, až na 345 %.
Kdyby nebyla sterilizace tak agresivní, tak by se zabránilo tlaku na kurz, ale zase by byla vyšší inflace. Ale snažit se najednou snížit inflaci a fiskální deficit stejnou rychlostí by bylo rozumnější. Koneckonců makroekonomická rozhodnutí nelze dělat na základě toho nejoptimističtějšího scénáře.
Měnová krize nakonec odhalila slabosti Argentiny. Země bude nyní vystavena řadě rizik. Jednak je tu hromada cenných papírů centrální banky. A pokaždé, když se bude blížit splatnost těchto papírů, pak Argentina bude zajatcem nálad finančních trhů. To zvýší kolísavost kurzu, což může navýšit zase spekulativní kapitál, ale ten reálný to odradí. Druhá zranitelnost spočívá v tom, že část dluhu veřejného sektoru denominovaná v zahraničních měnách je mnohem vyšší, než byla před dvěma roky. Pak je tu kurzové riziko spojené s udržitelností dluhu veřejného sektoru.
Argentina hledá znova pomoc u MMF
Abychom mohli odhadnout, kam Argentina směřuje, je potřeba se podívat, jak to celé bylo vedeno, říkají Guzman a Stiglitz. Jednak centrální banka ztratila deset procent svých devizových rezerv za pouhý měsíc. Za druhé, nominální úroková míra na cenné papíry centrální banky šly na 40 %, tj. nejvyšší na světě, což je krok, který hrozí vytvoření obrovského dluhu centrální banky. A zatřetí, a to byl pro Argentince skutečně šok, prezident Macri oznámil, že země si dohodne „stand by agreement“ (pohotovostní úvěr) s MMF.
Takže, když se argentinský veřejný sektor dostane do dluhových problémů, varují autoři, pak se bude muset podrobit MMF, což je instituce, kterou ovládají mezinárodní věřitelé. A pak je tu „conditionality“, tj. podmíněnost, která znamená obrovské škody pro ekonomiku. (Pozn.redakce, podmíněnost je Stiglitzem dlouhodobě kritizována, znamená to, že za finanční pomoc od MMF musí být uskutečněny „reformy“, což znamená obvykle škrty výdajů pro nejchudší, privatizace veřejných statků apod.)
Ještě horší je to, že se znovu potvrdil přístup cílování inflace, který jen zhoršil argentinské vnější nerovnováhy. Nebylo by překvapivé, kdyby začal nový cyklus reálného zhodnocení měny. Pro Macriho by to asi byla dobrá zpráva, ale pro Argentinu a její budoucnost ne.
Macriho selhání
Macriho přístup selhal, Argentina se nedostala na cestu udržitelného růstu, závislost země na mezinárodních věřitelích se zvýšila, jeho administrativa se nevyvarovala hrozby dluhové krize. Strategie snížení zranitelnosti by měla jít směrem ke snižování primárního fiskálního deficitu, potvrzují autoři. Ale aby se zachránila Argentina od vnějších nerovnováh, musí se změnit měnová politika. To znamená, že snaha snižovat inflaci mnohem rychleji než fiskální deficit s sebou přináší obrovská rizika. Je potřeba postupně snižovat zásobu cenných papírů centrální banky. Větší inflační tlak v krátkém období je cenou za omezení rizika vyšších externích nerovnováh a větší znehodnocení měnového kurzu.
Je chybné dál snižovat daň na vývoz sóji, což už Macriho vláda oznámila. Další snížení daní totiž zvýší deficit, zatímco prospěje jen sektoru, který si už teď užívá rentu.
Změna makroekonomické politiky nestačí k tomu, aby se Argentina dostala na cestu udržitelného rozvoje, ale je nutná. Na začátku Macriho působení se objevila varování (zejména právě od Stiglitze, pozn. redakce), že si vybral velice riskantní přístup. Bohužel, varování byla ignorována. Strategie, kterou doporučují autoři, má také rizika, ale nabízí životaschopnou a zdravější cestu kupředu.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.