Evropskou integraci je třeba přestat brát jako věc víry, ale pro změnu něco udělat pro její reformu. To platí také pro eurozónu.
Komentátor Wolfgang Münchau píše, že euro není věc víry a že je potřeba bojovat o jeho udržitelnost
Bohužel mnoho Evropanů zachází s integrací jako s věcí víry, píše úvodem Münchau. Debata Brexitu ukázala na jedné straně eurofily věřící a na druhé straně euroskeptiky ateisty. A s Itálií je to stejné, buď patříte do tohoto tábora, nebo do druhého. A když je člověk někde uprostřed, jako právě Münchau sám, pak lidé jsou zmateni. Münchau si myslí, že by Itálie měla o udržení v eurozóně bojovat, dokud je naděje, že takovýto vztah je udržitelný.
Byli to právě ti bezpodmínečně pro-evropští lídři, kteří nechali vzniknout ten zpětný úder, který Itálie zažívá nyní. Předchozí vlády totiž přijaly legislativu, která byla jasně proti italským zájmům.
Münchau vypočítává například řešení problémů bank, které by nechalo bez ochrany italské střadatele, nebo přijetí fiskálního kompaktu, který vyžaduje, aby měla Itálie vyrovnaný rozpočet.
Nicméně Münchau rovněž považuje za hloupé, když Hnutí pět hvězd a Liga směřují k celkovému střetu s EU. Představa, že by ECB mohla škrtnout dluh, který nakoupila v rámci politiky kvantitativního uvolňování, je šílená. Je potřeba si uvědomit, že většinu italského dluhu drží italská centrální banka. Když si to nová italská vláda chce rozdat s eurozónou, pak musí být chytřejší, říká Münchau.
A dále radí. Premiér Conte by měl zaujmout tvrdou pozici ohledně řízení eurozóny. Merkelová odmítla doslova všechno důležité, co navrhnul Macron. Italský premiér by měl podpořit návrhy Macrona, aby ukázal Merkelové obrovské náklady jejího stálého „ne.“ Toto spojenectví by mohl posílit nový španělský premiér, myslí si Münchau.
Conte musí upozornit na to, že eurozóna bez reforem má jen malou šanci na přežití. Důvod, aby Itálie zůstala v eurozóně spočívá právě v naději, že ta se zreformuje. Ale když víme, že ne, pak se argument posouvá. Nebude to Itálie, varuje Münchau, ale bude to nedostatek reforem a německý přebytek běžného účtu, kdo zabije euro.
Ovlivnit politiku eurozóny je dobré zvnitřku, myslí si Münchau. Itálie by měla usilovat o nominaci na řadu významných funkcí, předseda Evropské komise a další. Dá se vyjednávat, není třeba mluvit o odchodu, dokud se toto nezkusí.
Dále, zamýšlený keynesiánský podpůrný program pro Itálii má dobrý záměr, ale je moc velký, myslí si Münchau. Itálie by ho měla o něco zmenšit a doplnit o strukturální reformy – v soudním systému, bankovnictví a veřejné správě.
Není nic špatného na tom mít plán B, míní pak Münchau. Tedy seznam toho, co dělat, když se znovu objeví krize, která učiní členství v eurozóně neudržitelným. Hodně bych se divil, píše Münchau, kdyby předchozí vláda nějaký takový plán neměla někde hluboko v šuplíku. Ale je potřeba se vyvarovat plánu A, tj. toho vytvořit takovou ekonomickou situaci, kdy bude odchod z eurozóny nevyhnutelný.
A nakonec, probůh ani nepřemýšlejte nad tím, že by voliči hlasovali o opuštění eurozóny, apeluje komentátor. To by podle něj byla porážka pro každého politika, který by se toho odvážil. Odchod z eurozóny je nehoda, na kterou je potřeba být připraven, ale ne výsledek, o který usiluju. Něco takového by těžko italská vláda přežila.
A my ostatní, zakončuje Münchau, bychom měli přestat s novou italskou vládou zacházet jako s nějakým šokem. Populistická vláda je logickým důsledkem špatného dvacetiletého vládnutí středolevicových a středopravicových stran. To ony zavinily tu dnešní situaci.
Takže, když jste pro euro, přestaňte s ním zacházet jako s věcí víry a dělejte něco pro jeho udržitelnost. Sama Itálie tu bitvu nevyhraje. Je potřeba velké změny v Bruselu.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.