Všechno ale závisí na denuklearizaci Severní Koreje a na zrušení ekonomických sankcí, a tím pádem i na Spojených státech.
Jihokorejské plány na rozvoj severu poloostrova a na regionální integraci jsou slibné, ale závisejí na Spojených státech a denuklearizaci, píše Andrew Salmon pro Asia Times. Jižní Korea minulý týden představila svůj plán na ekonomickou spolupráci se Severní Koreou. Problémem jsou ale Spojené státy.
Plány byly uveřejněny na Korejském globálním fóru 2018, ale jsou staršího data. Nyní byly také prezentovány na summitu mezi severokorejským lídrem Kime Čong-unem a jihokorejským prezidentem Mun Če-inem v dubnu. Cílem je podpořit severokorejskou denuklearizaci a vytvořit tak spojnici mezi mírem a prosperitou. Zahrnuje také rozšíření jihokorejských ekonomických aktivit severněji do Eurasie a zajištění dalšího motoru růstu pro Jižní Koreu, která nyní čelí stárnutí populace a pasti země se středním příjmem.
Jižní Korea chce také prohloubit kooperaci se sousedními ekonomikami – s Ruskem, s Čínou a Japonskem. To by šlo ruku v ruce se severokorejskými hospodářskými cíli, které jsou založeny na pětiletém plánu na roky 2016 až 2020 s cílem vybudovat 26 ekonomických zón a realizovat socialismus.
Tři pásma ekonomické spolupráce
Soul navrhuje tři pásma – prvním bude na západě poloostrova pásmo průmyslu a logistiky v oblasti Žlutého moře. To by se také týkalo průmyslové spolupráce s Pchjongjangem, logistiky mezi oběma zeměmi, železničního propojení mezi Soulem a Pchjongjangem a také s Čínou.
Druhé by zahrnovalo energetiku a zdroje ve Východním moři, kde by šlo o stavbu LNG infrastruktury a železniční spojení s ruským Dálným východem.
Třetí pásmo by zahrnovalo prostor demilitarizované zóny, kde by vznikla kooperativní oblast pro spolupráci v ekologii, enviromentálních otázkách a turismu.
Jižní Korea tak navrhuje de facto podobný postup jako při ekonomickém otevírání Číny, Vietnamu a dalších zemí regionu, zapojení do globálních ekonomických institucí prostřednictvím pozvolné kooperace, která by začala humanitární pomocí. Předpokládá se také podpora Číny v rámci projektu Nové Hedvábné stezky a dalších finančních institucí, jako je Severovýchodní asijská banka pro rozvoj.
Tyto návrhy jsou také spojeny s vytvořením nového ekonomického společenství v oblasti severovýchodní Asie, které by šlo ruku v ruce s reintegrací Severní Koreji do regionu.
Jaká jsou hlavní „ale“?
Ruský specialista z Akademie věd Alexandr Federovskij ale upozorňuje na to, že nevíme nic konkrétního o stavu ekonomiky Severní Koreje, protože země nevydává a nezveřejňuje od 70. let žádná data. Neví se tak nic ani o severokorejské populaci. A to představuje problém. Podobně skepticky vidí možnost spojit Severní Koreu ruským plynovodem. Není totiž jasné, kdo ho bude kontrolovat, protože se neví, jak vypadá právní systém země. Podle Federovského je dobrým začátkem jít cestou malých úspěchů.
Dost skepticky pak vidí možnosti spojení jihokorejské a ruské ekonomiky via Severní Korea i jiná ruská expertka Tamara Trojakovová. Zatím bylo slyšet hodně slov, ale například financování není jasné, říká. Rusko nemá v plánu v Severní Koreji realizovat velké projekty, díky zkušenostem z minulosti. Podobné je to v případě USA.
Problémem může být také to, jak v Severní Koreji vidí zahraniční investice – tj. jako zdroj zahraničního vlivu, což se jim nebude moc líbit. Využít se ale mohou ekonomické zóny jako určité testovací pole. Podle čínského odborníka by roli učitele mohla pro Severní Koreu mít Čína, která si prošla procesem globálního otevření. Nicméně Severní Korea se nebude chtít opírat jen o jednu zemi, bude chtít diverzifikovat.
Problém sankcí
Otázkou jsou dále ekonomické sankce. Čína dává přednost jejich zmírnění, protože sankce byly zavedeny v přímé souvislosti s vojenskými testy, které Severní Korea ukončila. Ovšem v Japonsku jsou opatrnější a chtějí se ujistit, že ekonomická spolupráce nebude mít negativní dopad na denuklearizaci.
Konečně je tu ještě další otázka. Posilování spolupráce mezi Jižní Koreou a Severní Koreou může vyvolat napětí ve vztazích mezi USA a Jižní Koreou. Každopádně k tomu, aby se mohla rozjet skutečná hospodářská spolupráce je potřeba zmírnění sankcí. A ty nemohou být zrušeny bez toho, aby s tím nesouhlasily USA s jejich právem veta v Radě bezpečnosti OSN.
Také náklady jsou obrovské. Jak odhadla Citigroup, jen obnova severokorejské dopravy a infrastruktury by stála asi 63 miliard dolarů. Nicméně jihokorejská strana se domnívá, že zmírnění sankcí by mohlo být možné, pokud bude denuklearizace postupovat dobře. Nicméně nyní platí, že právě denuklearizace Severní Koreji je podmínkou k dalším krokům.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.