Hlavním důvodem pro takovou konverzaci je dopad „revolučních“ ruských zbraňových systémů v globálním ohledu.
Novinář Pepe Escobar na stránkách deníku Asia Times píše o důvodech, proč by Spojené státy „měly“ mluvit s Ruskem. Escobar se v článku zaměřil na nově publikovanou knihu Andreje Martjanova „Losing Military Supremacy: The Myopia of American Strategic Planning“. Martjanov patří k nejlepším ruským vojenským a námořním analytikům.
Jeho kniha sleduje to, jak jediná země na světě, která by dovedla konvenčně porazit USA, reaguje na situaci, ve které je smysluplný dialog mezi Ruskem a USA prakticky nemožný.
Americký vojenský rozpočet činí ročně něco kolem 1 bilionu dolarů a jediným způsobem, jak takovou sumu ospravedlnit, míní Escobar, je vytvořit si smrtelné vnější nebezpečí – Rusko. A to je také důvod, proč tento sektor nedopustí normalizaci vztahů, o kterou se Trump snaží.
Kompletní změna hry
Jak Martjanova kniha ukazuje, tato situace kompletně mění hru, protože USA stojí proti silnému protivníkovi s celkem pěti klíčovými schopnostmi:
- Ruské velení, kontrola, komunikace, počítače, rozvědka, sledování a výzvědná služba je stejně kvalitní nebo lepší, než je ta americká.
- Elektronické válčení má Rusko stejné nebo lepší než USA.
- Rusko má stejné nebo lepší systémy nových zbraní.
- Systém protivzdušné obrany se vyrovnává tomu americkému.
- Podzvukové, nadzvukové a hyperzvukové rakety dlouhého doletu ohrožují americké impérium – nejen jeho základny, ale také samotné Spojené státy.
Jak k tomu došlo, ptá se Escobar dále.
Podle názoru Martjanova Rusko během první dekády 21. století vyčlenilo dost času na to, aby „se definovalo ve smyslu uzavřených technologických cyklů, lokalizace a výroby“. Naproti tomu Německo, i když je to vyspělá země, nedokáže samo postavit od píky například stíhací letadlo. Rusko to dokáže.
Američtí specialisté na Rusko, píše článek dále, o tomto technologickém přelomu neměli tušení. Martjanov udává řadu nejrůznějších příkladů. Například uvádí, že Rusko zavedlo bez velkých fanfár plně modernizovaný jaderný systém odstrašení – ponorky s balistickými raketami typu Borej. Před deseti roky by to bylo důvodem k výsměchu, dnes není.
Martjanov se snaží o odhalení americké vojenské mytologie, což znamená nejen nové hodnocení druhé světové války, ale také nový pohled na otázky sovětské námořní síly a její technologické zaostalosti vůči USA. Přičemž, jak Martjanov připomíná, celé sovětské a dnes ruské námořnictvo bylo vybudováno k tomu, aby zabránilo NATO napadnout SSSR z moří. V postsovětské éře bylo nutné najít odpověď na rozšiřování NATO východním směrem.
2015: rok, kdy se hra mění
A to nás vede, píše Escobar, k populární mantře o „ruské agresi“. I když Rusko má možnosti k tomu, aby uštědřilo NATO velké škody, proč by to dělalo, když to neodpovídá jeho zájmům? Podle něj nemá Rusko důvod poškodit evropské země, natož je ovládnout.
V sedmé kapitole Martjanovovy knihy se dočítáme o momentu, který změnil celou hru. V roce 2015 se čínský prezident Si Ťin-pching účastnil přehlídky ke konci války a došlo tak podle Escobara k tomu, že noční můra Zbigniewa Brzezinského se stala realitou, když se dva největší euroasijské státy rozhodly vyhlásit nezávislost na americké vidině světa. Následovala ruská kampaň v Sýrii s ruskými raketami Kalibr, které v intervalech 5 sekund střílely na cíle Islámského státu v Sýrii z Kaspického moře. Americká válečná loď USS Theodore Roosevelt a další lodě USA vzkaz pochopily a vyklidily Perský záliv.
Od této doby je jasné, že východní Středomoří, Černé moře a „ruské oblasti odpovědnosti v Tichomoří“ se stávají „zcela uzavřenými oblastmi pro jakéhokoliv protivníka“. Podle názoru Martjanova došlo k tomu, že byl zlomen americký monopol na symboly moci, a to před zraky celého světa. Dále pak Martjanov ukazuje, že Rusové rozpoznali dobře, že Američané na Donbase i v Sýrii geopoliticky a vojensky blafují. A není pochyb o tom, že mezi Sýrií a Ukrajinou jsou spojnice a že proto panuje nyní v USA bezprecedentní protiruská hysterie.
Míč je tak na americké straně hřiště. To, co nicméně Martjanov popisuje jako smrtelnou kombinaci neznalosti, pýchy a zoufalství amerických elit, se nesmí podceňovat.
Už během volební kampaně Trump oznámil to, že se bude snažit o to zpochybnit pořádek po konci studené války. Summit v Helsinkách dobře ukázal, že Trump čelí velkého odporu při „vysušování bažiny“ a že bažina udělá cokoliv, aby udržela byznys v hodnotě 1 bilionu dolarů.
Rozděl a panuj à la Trump
Ruská diplomacie se podle Escobarova hodnocení snaží o to, za každou cenu zabránit vzniku skutečné studené války verze 2.0. Nicméně přesto byly odhaleny a už také do praxe uvedeny ruské zbraně nové generace.
Je nad slunce jasné, že se prezident Trump snaží o klasickou politiku „rozděl a panuj“ ve vztahu k Rusku, Číně a Íránu. Jenže „bažina“ (americký establishment) není schopná pojmout celý obrázek a nedá se s tím nic dělat, když se rusofobie v USA stala zákonem.
Je tak třeba se znovu a znovu vracet, píše Escobar, k Putinově předvolební řeči z 1. března letošního roku. Ta USA prezentovala jako „vojensko-technologický Pearl Harbor, který potkává Stalingrad, píše Martjanov.
Martjanov vysvětluje detailně i to, jaké důsledky strategicky i historicky nové ruské zbraně mají. Podle něj existuje nyní mezi ruskými a americkými raketami „technologická propast“, protože tyto rakety mají takové vlastnosti, že americké protiraketové systémy se stávají zbytečnými.
Podle Martjanova je systém Kinžal naprostým průlomem, který mění pravidla hry geopoliticky, strategicky, operačně, takticky a také psychologicky. Prostě žádný systém protiraketové obrany na světě tyto rakety nedokáže zachytit.
A to znamená, že Rusko může uzavřít celé východní Středomoří, a i Perský záliv. Nejde tu už o asymetrii, ale o zcela nové paradigma ve vedení války a vojenské technologii, tvrdí Escobar.
Knihu od Martjanova je nutné číst. A je to „zbraň k ničení mýtů“. Na rozdíl od zbraní Saddáma Husseina se jedná v případě Ruska o skutečné zbraně. Jak ruský prezident konstatoval: „Neposlouchali nás tehdy. Budou nás poslouchat nyní?“
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.