Západ by se neměl zaměřovat jen na problém korupce, ale vidět pozitivní změny v řadě oblastí vládnutí, armády i ekonomiky.
I když je korupce na Ukrajině vážný problém, západní obsese ukrajinskou korupcí zastiňuje pokrok, který Ukrajina v posledních letech udělala, a to dramatický. Mnoho západních pozorovatelů ignoruje enormní pozitivní změny, kterými Ukrajina od Majdanu v roce 2013-14 prošla. O ukrajinských reformách pro Foreign Affairs napsali člen Atlantic Council Adrian Karatnickyj a profesor politologie Alexander Motyl.
(Článek publikujeme v rámci snahy o to přinášet čtenářům různé pohledy na stejné problémy. Upozorňujeme, že jsme ukrajinským reformám věnovali už několik textů – např. zde, zde a zde a zde – a tento představuje další pohled a názorový proud, který publikoval stále vlivný americký zahraničněpolitický časopis. Pozn.red.)
Nynější cesta Ukrajiny, která je pevně proevropská a proreformní, už zřejmě nemůže být zvrácena. Autoři jsou toho mínění, že navzdory běžnému mínění si Ukrajina prošla pozitivní změnou, kterou si neprošla žádná jiná evropská země v posledních letech.
Reformy skoro všude
Skoro v každé sféře jsou vidět zásadní a úspěšné reformy i vývoj. Poprvé od roku 1991 má například Ukrajina opravdovou armádu, která dokáže zemi ubránit. V daný moment má jednu z nejlepších armád v Evropě s 200 tisíci dobrovolníky a profesionály v jejích řadách. Od roku 2014, kdy země měla je 6000 vojáků připravených k boji, je to změna. Ukrajina má také nově vybavené tanky, nové rakety a vyrábí těžké dělostřelecké zbraně. Navíc má 60 tisíc členů Národní gardy připravených k boji, zreformovala policii a také bezpečnostní služby, které úspěšně čelí ruským pokusům o vměšování.
Ukrajina má konečně také zcela rozvinutý státní aparát, a to na státní i na místní úrovni. Snížila se byrokracie a zlepšily platy, takže Ukrajina dnes zaměstnává na hlavu zhruba stejný počet úředníků jako Německo nebo Polsko. Úplatky ve státním aparátu jsou minulostí, zatímco se úspěšně prosadila decentralizace, která vedla k navýšení rozpočtů místních úřadů a ke zlepšení silnic, škol a kulturních center.
Ukrajinské hospodářství se v letech 2014-2015 zmenšilo o 20 %, ale konečně roste v hodnotě 3,5 %. Je jasné, že země potřebuje dvojnásobný růst k tomu, aby dohnala své západní sousedy. Nicméně je důležité, že ekonomický propad skončil. Vláda zlepšila stav bankovního sektoru a společně s čínskými investory vydává zdroje na opravy silnic a železnic, modernizuje letiště, staví nové dálnice a tunely směrem na západ, píší autoři. Sektor IT na Ukrajině prožívá boom. Roste také zemědělský export. V následujícím roce dojde k masivnímu výprodeji státem vlastněných firem, a zřejmě také k privatizaci půdy, což hned přinese stovky milionů dolarů do státní pokladny a dále omezí korupci.
Navzdory západní kritice toho Ukrajina udělala v boji proti korupci mnoho. Cenová politika u zemního plynu, bankovnictví a reforma daňového systému přinesly do rozpočtu 6 miliard dolarů ročně jako příjem z dříve státu odcizených příjmů.
Podíl černého trhu na Ukrajině také poklesl z asi 40-50 % na 33 %. Ukrajinci také stále více platí daně, praxe platit pod stolem se redukuje, i když zůstává.
Během těchto změn Ukrajina zvýšila svoje vojenské a bezpečnostní výdaje na asi 5 % HDP, bojovala válku s Ruskem a jeho spojenci, zavedla dalekosáhlé reformy ve zdravotní péči, v penzijním i vzdělávacím systému a stále se jí podařilo zůstat demokracií.
Ukrajina je demokratická
Média mohou tvrdě kritizovat vládu, opozice je hlasitá, dobře financovaná a živá. Ovšem že ukrajinská demokracie není perfektní, parlament je často nedisciplinovaný, vláda pomalá a soudy nespolehlivé. Prezident odmítal stíhání korupce, i když je sám proreformně laděný. Braní spravedlnosti do vlastních rukou a také extrémní pravice nejsou v daný moment hrozbou, ale mohly by se jí stát v případě nestability země. Celkově vzato ale Kyjev demokratickým pravidlům hry dostál, i když k tomu neměl příhodné podmínky. Ve srovnání se zeměmi jako Maďarsko a Polsko je ukrajinská snaha o demokracii ještě překvapující.
Ukrajina si také podle autorů prochází kulturním oživením, které stojí za pozornost. Jde o oblast filmů, nakladatelské činnosti ale také hudby a divadla. Všude tady se konsoliduje ukrajinská identita, bez xenofobních důsledků. V roce 2016 výzkum Pew Research Center byl na Ukrajině antisemitismus nejnižší v celé střední a východní Evropě.
Válka na východní Ukrajině přinesla nečekané plody: náboj pro definování ukrajinské identity, pro reformy a odstranila z politického kalkulu „reakční, proruské, protizápadní a protireformní voliče“. Konflikt oslabil význam oligarchů.
Ukrajina je tak na cestě ke svému strategickému cíli – odstřihnout se od Ruska a přidat se k Západu. Dokázala se ubránit ruské agresi, osvobodila svou ekonomiku ze závislosti na Rusku a brzy se stane plnoprávným členem světového ekonomického systému.
Jistě že je před Ukrajinou ještě hodně práce. Například musí lépe koordinovat reformy, pokračovat v boji proti korupci, včetně odstranění strukturálních a institucionálních zdrojů korupce. To také znamená zvyšování platů ve státní správě. Ukrajině musí také udržet svoje vojenské výdaje, a přitom posílit růst hospodářství.
Hlavní zdroje hrozeb: volby a Rusko
Pokud ukrajinské reformy selžou, nebude to kvůli nedostatečnému boji s korupcí. Dva hlavní zdroje hrozeb pro zemi jsou spíše parlamentní a prezidentské volby a Rusko.
Petro Porošenko je nejlepší prezident, kterého Ukrajina kdy měla. Není bez chyb, ale bylo to pod jeho vedením, že se Ukrajina postupně reformuje. Ovšem garance toho, že bude znovu zvolen, chybí. Jsou tu další kandidáti: Julia Tymošenko, Oleh Ljaško, Volodymyr Zelenskij a Juri Bojko – jedná se o populisty, demagogy a nevyzkoušené outsidery či politiky spojené s Viktorem Janukovyčem.
Horší je, že Porošenkova strana nejspíš nevyhraje volby. Dojde tak k fragmentaci parlamentu a k jeho paralýze. V případě, že Porošenka nahradí populista a parlament se rozdrobí, reformy se zastaví a dá se očekávat další lidové povstání, píší autoři dále.
Ukrajina si prošla velmi rychlou socioekonomickou změnou od roku 2014, což může vést k destabilizaci v době, kdy země postrádá stabilní politické elity a silné instituce. Taková společnost potřebuje funkční politický systém. Kritici ukrajinské korupce podceňují roli rychlé změny, kterou země prochází.
Naneštěstí MMF postavil se svým požadavkem na vznik korupčního soudu a také zvýšením tarifů na plyn o 40 % ukrajinské vedení před závažné dilema. V případě cen plynu se jedná o krok, který Porošenka a graduální reformátory ve vládě zničí. Jenže MMF se často orientuje jen na makroekonomické reformy a nemyslí na dopady pro už nyní zchudlé obyvatelstvo.
Ovšem tou nejhorší hrozbou pro Ukrajinu zůstává podle autorů Rusko a jeho agresivní prezident Vladimir Putin. Zatímco korupce může omezit dlouhodobou životaschopnost Ukrajiny, Rusko dokáže Ukrajinu zničit přes noc. Bude Putin zvyšovat vnitřní podvracení, eskalovat boje na Donbase nebo obsadí další část Ukrajiny? Ukrajinská armády by se bránila silně, ale Putin, který čelí soumraku svojí kariéry a cítí, že NATO už je jen slabým argumentem, by mohl rychlou malou válku použít jako nástroj k posílení popularity, tvrdí autoři článku. Důsledky by byly katastrofální pro Ukrajinu, pro Rusko i pro Evropu.
Poučení je jasné: západní vlády se nesmí zaměřovat na Ukrajině jen úzce na korupci a rozšířit svůj zájem o to pozitivní k čemu na Ukrajině došlo. Západ musí Ukrajinu dál podporovat – ekonomicky, diplomaticky a vojensky. Nejen proto, že jen ona nyní stojí mezi Evropou a Ruskem, ale i proto, že si to jako rychle se pozápadňující země s velkým pokrokem, který z poslední čtyři roky udělala, zaslouží.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.